Neočekávané úmrtí

415 7 5
                                    

Všechno to začlo když mi umřel dědeček. Všichni včetně mě jsme z toho byli smutní.
Můj dědeček jménem Paul mi vždycky když jsem byla malá před spaním zpíval a hrál na jeho krásnou kytaru. Měl veliký talent a byla velká škoda že ho nikdy nevyužil. Kdyby mi tak ještě, jednou mohl zahrát. V ten okamžik mi upadla slza.
Babička Anne mě objala kolem ramen a řekla,, V tvém srdci zpívá navždy''.
Tenkrát jsem nevěděla co mě všechno čeká. Dnes když na to vzpomínám říkám si,, kéž by neměla pravdu''.
Rakev pomalu mizela v zemi a mě bylo smutněji a smutněji. Černé růže padaly, černé jako vzpomínky na dědu.
Po nekonečne dlouhém odpoledni jsme konečně jeli domů podívat se na dědovu poslední kazetu. Dojeli jsme a sedli si do obýváku kolem televize a zapli ji.
Když jsem uviděla dědův obličej na obrazovce slzy mi vytryskly že se nedaly zastavit. Potom jsem slyšela zaskřípat dveře a v nich stála teta Sue s mým strýcem Paulem. To jméno dostal po svém otci ale nikdy si ho nezasloužil. Sue zařvala přes celou místnost,, doufám že nám ten starej bláznivej dědek něco odkázal''. Pak se posadila a škaredě se usmála.
Dědeček v tom videu seděl na tom křesle které bylo vedle mě. Chvíli mlčel a potom promluvil. ,,Svoje peníze což je dohromady 100 000 tisíc dolarů odkazuji své manželce Anne. Chatu u jezera odkazuji své dceři Erice. A nakonec''chvíli mlčel nevím.... Asi věděl že tahle věta mi změní život ale nebyl si jistý jestli k dobrému nebo špatnému a pak řekl,, své vnučce Stephanie odkazuji.......

The Edge Of GloryKde žijí příběhy. Začni objevovat