The Edge Of Glory

Because, I Have Nothing Left To Lose

Otevřela jsem oči když mě přesně v šest vzbudil budík. Je tady další den, další příležitost, další naděje.
Právě když jsem vystrčila jednu nohu z pod peřiny zas se mi zavíraly oči. Konečně jsem se donutila. Motaly se mi nohy když jsem šla do pokoje Lusi. Ležela tam a z pusy jí na polštář tekly sliny. Vypadala dost vtipně protože někdy jakoby chrochtla.
Vyprskla jsem smíchy, tohle se opravdu nedalo vydržet.
,, Co je" zase zachrochtala když se probouzela,, kolik je hodin?"
,, Měla by jsi se před chvílí vidět" už jsem se z toho záchvatu pomalu ale jistě dostávala.
,, Stef měli by jsme si pohnout."
Dala jsem jí prostor a šla se sama nachystat.

Měla jsem na sobě jedny z nejlepších věcí které jsem měla. Už jsme byly skoro tam, ještě poslední dva bloky.
,, Hele vyhodím tě u studia. Dál už se tě někdo ujme když řekneš kdo seš a kdo tě posílá" usmála se na mě zatím co řídila svoje luxusní auto.
Jo Lusi byla bohatá o tom není pochyb ale zajímalo by mě jestli je opravdu tak dobrá v tom co dělá nebo třeba, já nevím možná někdy bere úplatky. To se mi na Lusi nehodí.
,, Lusi pojď se mnou mě se tam nechce bez tebe" žadonila jsem ji když zastavila u studia.
,, Stef nechovej se jako malej rozmazlenej fracek" začala se křenit,, vím že to zvládneš, jen věř sama sobě. Já...slibuju ti že to tentokrát vyjde neboj se" usmála se na mě pohledem jenž mě už tolikrát vytáhl ze sraček že to ani nedokážu spočítat.
Pak vystoupila z auta a otevřela mi dveře jako bych byla nějaká princezna a přitom se tvářila tak vážně jak to jen v tu chvíli dokázala. Vystoupila jsem a ona se mi uklonila.
,, Lusi, nedělej blbosti a už proboha jeď" sykla jsem na ni.
,, Jak si přejete, hezký den madam" pak už jsem se na ni naposled podívala když na mě mrkla.
Kolem nebylo tolik lidí a navíc ty si nás skoro nevšímali.
Ruce se mi potily že jsem si myslela že z těch desek co držím je asi hadr. Přitiska jsem je k sobě a vyšla do skleněných dveří. Ve druhém patře byla jakási recepce za kterou seděla žena o pár let starší než já.
,, Dobrý den já jsem tu za panem Mackenziem. Jsem tu na pohovor"
,, Ano vy jste Stephanie Germanotta? Pojďte prosím za mnou" šla za roh do krátké chodby a zaklepala na veliké dveře.
,, Už je tady pane" zdálo se mi to nebo na mě právě mrkla?
Za stolem seděl muž ve středním věku kolem čtyřicítky. Zvedl se a naprosto jistým pohledem se na mě podíval. Z toho muže vyzařovala jakási jistota, ale přitom jsem cítila že má smysl pro pochopení. Když mi stiskl ruku byl to moment na který v životě už nikdy nezapomenu.
,, Těší mě že vás poznávám dost jsem o vás slyšel" jako od Antonyho? Nebo snad od těch druhých.
Vybavuje se mi moment jak mě pohltila jednou k večeru deprese a nevěděla jsem jak se jí zbavit. Vyběhla jsem v šeru do ulic a koupila tři veliké pytle gumových medvídků. Zabalila je a poslala poštou do studia. Tenkrát se nepřišlo na to kdo je poslal.
,, Potěšení je na mé straně, doufám že vás o tom dnes přesvědčím" usmála jsem se. Divný pocit začaly se mi třást stehna. Radši jsem si sedla i když jsem k tomu nebyla vyzvána.
,, Nebudeme chodit kolem horké kaše, mohla by jste mi něco zazpívat?" rukou pokynul na veliké černé piáno.
Klid cvičila sis každou písničku tolikrát že už ji nemůžeš ani poslouchat. Raz dva tři nádechy a výdechy.

It's off, it's on
The party's just begun
Take off, and run
Let's celebrate the fun of being young
I don't wanna grow up
I don't wanna grow up

But when the lights come on
You left me up, and I feel strong