The Edge Of Glory

Záchranné Ruce

Zazvonil mi mobil. Luci
,, Ahoj... "
,, Ahoj běžela jsem do studia" kam jinam,, neuvěříš mi co se stalo"
Pak bylo chvíli ticho
,, Roztrhali přede mnou tvoji složku, ale neboj mám spoustu známých, něco seženeme, ještě uvidíš že se o tebe poperou."
Nemohla jsem vydržet se jí nezeptat,, Proč pro mě všechno tohle vůbec děláš, vždyť jsme se potkali včera"
,, Hm...víš když jsem slyšela tvůj hlas tvoji nahrávku, okamžitě jsem se zamilovala do tvého hlasu. Nemohla jsem se dočkat až tě potkám osobně. Máš velký talent jaký se jen tak nevidí. Byla by tě škoda."
,, Děkuju, za všechno" usmála jsem se na ni i když to nemohla vidět
,, Hele tak si říkám nechceš přijít na oběd"
,, No nevím, co bude. Né dělám si srandu."
,, Tak přijď"
Nadiktovala mi adresu a už jsem zvonila na dveře.
Měla krásný byt veliké vysoké místnosti, krásně prosluněné a ten nábytek. Moderní a jednoduché.
,, Máš krásný byt" usmála jsem se. Zachechtala se a řekla že ho nenavrhovala ona ale že děkuje.
,, Uvařila jsem klasiku takže boloňský špagety. Chutnají ti?"
Já ji neodpověděla moji pozornost zaujalo něco jiného. Byli to dva milenci, očividně. Stáli na střeše jednoho domu, mladík držel dívku v objetí a dívali se někam. Nevím kam. Byli šťastní.
,, Kam se díváš" promluvila na mě Lusi.
,, Ale nikam, jdem se najíst ne?!"

Když jsem se vrátila k sobě čekal mě šok. Moje taška byla před dveřmi a dveře byly zamčené.
Došla jsem k recepci a zeptala se recepční. Starší paní která mi sdělila že dotyčná osoba která platila pronájem řekla že už nebude pronájem platit.
Aha, to jsem přeci mohla čekat. Já blbá.
Bylo mi trapně když jsem zpátky volala Lusi,, Ahoj, to jsem já Stef, víš... Vyhodili mě z bytu mohla bych u tebe přespat než si něco najdu?"měla záznamník takže jsem bohužel musela počkat.
Tak jsem dvě hodiny chodila po New Yorku a přemýšlela nad tím jak hluboko jsem klesla. Snad seženu aspoň na letenku domů.

Uběhly dny, týdny a po čase měsíce a já pořád bydlela s Lusi pořád jsem hledala práci a pořád jsem čekala až mi Lusi sežene nějakej dobrej job. Nechci ji moc otravovat i tak toho má hodně pořád někam jezdí a já ležím u ní doma na prdeli.
Já tady nemám být, nemám říkám si pořád dokola. Na letenku jsem ještě nesehnala. Jak asi když nemám práci. Jedno se však nezměnilo pořád píšu písně už jich mám celkem dost. Je však zvláštní že tu hudbu slyším jen když je Lusi někde v práci zaneprázdněná. Už to dál nejde musím s tím něco dělat.
Jednou takhle k večeru přišla z Lusi z práce. Byla něčím nadšená a hned mi to musela říct.
,, Co se děje?" snažila jsem se zjistit o co de.
,, Víš jak se mi líbí ten nový chlap u nás v práci? No prostě mě dneska pozval na večeři "uuuu začala pištět jak nějaká školačka.
,, a hádej kam? Do jedné nejluxusnější restaurace v celým New Yorku."oči měla rozzářené jako dvě polárky.
,, No to je naprosto skvělý, fakt. Budu ti držet palce, snad ti to vyjde" vytáhla jsem na ni úsměv proti kterému se nedá ubránit.
,, ale teď se uklidni ať to celý nepokazíš" přála jsem jim to opravdu jenom prostě mě to taky trochu zklamalo. Připomnělo mi to jenom že já jsem taky sama. Ty dny co tady sedím a čumím do blba. Sice jsme si jednou vyrazily s Lusi na jednu párty a jednou mě vzala na nějakou sešlost, ale to přece nestačí.
,, Musím se připravit za dvě hodiny si mě vyzvedne." skákala až do stropu. Já jenom dala oči v sloup a zakroutila hlavou nad tou její dětinskostí.

Lusi už je něco přes dvě hodiny někde v nejluxusnější restauraci s panem božským a já tu ostatně jako skoro každou noc sedím a koukám na ten stejnej krásnej New York. Kolem jezdí auta a jsou slyšet sirény sanitky, policie a někdy i hasičů. Odněkud je slyšet hlasitá hudba u které se asi právě teď baví hodně lidí. Někdo tam zažívá obrovskou lásku a jiný zase bolestné zklamání. Už to takhle dál nejde, nevydržím ten tlak v mých uších který mi neustále připomíná že jsem jenom příživník a troska.
Stoupla jsem si na okraj zábradlí a koukala se na lidi pod sebou. Je to k smíchu každý měl zrovna něco na práci buď někam pospíchal nebo vedl z někým nějaký důležitý hovor a za chvíli se budou starat o mě budou kolem mě poskakovat a volat rychlou. Zavřela jsem oči aby poslední vzpomínka patřila už někam jinam. Nevnímala jsem co se kolem mě děje, neslyšela jsem vůbec nic, byla jsem tam jenom já na hraně života a smrti.
Něco na mě sahá, kolem pasu mám omotané něčí ruce. Ruce které mě stáhly zpět na zem. Když jsem je zase otevřela v pláči mě svírala Lusi, ležely jsme na zemi a ona na mě křičela.
,, Stef co si to do prdele chtěla udělat, zbláznila ses? "
,, Proč si... Proč... Jak to že jsi tady měla jsi přece být jinde."
,, Můžeš mi už kurva říct proč? Co tě k tomu vedlo? Dokážeš si představit co by se stalo kdyby jsem přijela o chvíli později?"
Rozhlédla jsem se kolem, ležely jsme mezi rozházenými židlemi u Lusi na balkoně a ona mě svírala v náručí. Po chvíli mě dovláčela na pohovku a trochu mě propleskla abych se vzpamatovala.
,, Stef vzpamatuj se proč si chtěla" snažila se mi domluvit ,,proboha vždyť se na sebe podívej si úplně na šrot."
Myslím že už to po chvíli vzdala jenom mě přes mě hodila přikrývku.

Probudila mě esemeska. Vyskočila jsem do sedu. Au moje hlava, to bolí. Vedle mě ležela na křesle Lusi, tvrdě spala asi usnula mnohem později než já.
Nechtěla jsem jí narušovat soukromí, ale nakonec mě přemohla zvědavost co mě vytrhlo ze spánku.
Zapnuta jsem mobil a otevřela zprávy.
Ahoj zlato včera jsem si to nádherně užil musíme to někdy zopakovat
Ps.vzkaž Stef ať si všechno připraví na pozítří
To jako já? Oni o mě mluvily? Na co se mám připravit?
Raději jsem do sebe rychle šla hodit nějaké prášky pro bolení hlavy pak jsem si šla dát sprchu.
Když se Lusi probudila uvařila jsem jí čaj a chtěla navázat na to co psal Antony,ten chlap co se do něj zbláznila, potom mi naštěstí došlo že ta zpráva nebyla určená pro mě tak jsem prostě čekala až mi řekne co mi měla říct.
Myslím že na mě byla naštvaná protože jediný co mi řekla bylo ,,děkuju za ten čaj".
,, Lusi přišla ti nějaká zpráva" snažila jsem se rozproudit konverzaci.
,, Stef proč jsi to chtěla včera udělat?" z jejího hlasu už nebyl slyšet vztek spíš něco jako lítost.
,, Já nevím prostě mi bylo špatně, trochu jsem to přehnala s pitím a když se to všechno sešlo.
Potom co si Lusi přečetla esemesku řekla mi,, Stef včera jsme s Antonym mluvili o tobě, víš jestli by pro tebe něco nesehnal "z jejího hlasu sršela naděje,, řekl že určitě něco sežene když si to přeju" trochu se začervenala a sklopila hlavu, snad si myslela že si toho nevšimnu.
,, Vážně chceš říct že zase budu mít šanci zapracovat na sobě a vydělat nějaké peníze?"byla jsem totálně nadšená dostanu druhou šanci. Tentokrát však doufám že na mě nebudou mít takové požadavky.
,, Prý si máš vzít svou nejlepší písničku aby se opravdu přesvědčili že za to stojíš, ale pro tebe to bude hračka si naprosto úžasná a každá píseň kterou jsem od tebe slyšela se mi líbila." poznala jsem že se mě snaží nakopnout.
Vybavily se mi všechny ty noci kdy přišla Lusi ztahaná z práce a já ji hrála na její piáno. Bylo krásné bylo celé bílé a krásně se od jeho lesku odrážely všechny světla které se sem dostaly z města. Někdy se ke mě přidala a jindy seděla a dívala se na mě s tím jejím blaženým úsměvem.
,, Děkuju moc tohle ti nikdy nezapomenu" usmála jsem se dojatá co pro mě všechno dělá a já jí to nemůžu oplatit. Tohle mě dohánělo k šílenství. Ale všechno bude lepší budu mít práci a vydělám si nějaké peníze.
,, Zítra tě tam hodím" to už jsme se objímaly a já se smála štěstím.

Otevřela jsem oči když mě přesně v šest vzbudil budík. Je tady další den, další příležitost, další naděje.

Ahoj tady Nneesss v první řadě bych vám všem chtěla poděkovat za 800 přečtení moc to pro mě znamená, ale přála bych si víc upřímných názorů. Budu se dál snažit aby se vám můj příběh líbil. Děkuju za to že čtěte můj příběh. :-* ;-)