The Edge Of Glory

Staircase To Love

Sbalila jsem všechny tašky a vytrhla je z Lusiiných rukou.
Jsem jako nějaká puberťačka která už má dost rodičovských rad. Uvědomila jsem si. Ze schodů jsem se podívala do jejích očí. Pořád v nich byl vztek.
To jsme si pěkně popovídaly co jsme dělaly.
Prásk. Bouchla jsem dveřmi od pokoje.

,, Nemlať s tou lžičkou tolik, někdo se tu snaží přemýšlet" vyjela na mě hned z rána když jsem jedla snídani.
,, Fajn" zabořila jsem tu lžičku do cereálií.
Sedla jsem si k televizi a pustila si zprávy.
,, Prezident George Bush dnes navštíví..."
,, Do prdele Stef ztiš si tu televizi, někdo se tu snaží pracovat" začala si zacpávat uši a šíleně řvát.
,, Lusi?" šla jsem k ní,, co se děje? Poznám to na tobě."
Opřela si hlavu o stůl a podívala se na mě,, včera jsem viděla Antonyho s jinou" vypadala dost napjatě. Vsadila bych se že v noci nezamhouřila oko. Měla hrozné kruhy pod očima. To všechno vysvětluje tu včerejší hádku. Věděla jsem že bude naštvaná, ale tolik.
,, To je mi líto, buď ráda že jsi to zjistila tak brzo." snažila jsem se ji uklidnit. Poznala jsem že brečí protože si zakrývala obličej.
,, Promiň mi prosím že jsem na tebe včera tak vyjela"
,, To je v pohodě. Nic se neděje. Ten hajzl ti za to stejně nestál. Vykašli se na něj"
,, Myslela jsem že to vyjde. Co jsem udělala špatně? Možná jsem na něj byla moc rychlá když jsem ho začala líbat. Možná jsem si vzala nevhodné oblečení na první rande. Možná jsem..."
,, Dost uklidni se a zapoměn na něj. Vím že to bude těžké, ale zkus to." trapné ticho v kterém bylo slyšet jenom posmrkávající Lusi. Utěšování mi nikdy nešlo a nikdy ani nepůjde.

I saw a shadow, and I knew that it was'nt mine.
You and her, I know that you were intertwined.
Even though, her clothes were on and everything.
Your eyes were somewhere else and you were both to blame.

,,Stef něco mě napadlo, dnes večer si vyrazíme jen my dvě na jedno velice speciální místo" šibalsky se na mě zašklebila.

Vlastně to na první pohled nebylo tak speciální jak by si mohl někdo vysnít. Nebyla to žádná párty v nejvyšším patře Empire State Building nebo opuštěná stanice metra.
Bylo to obyčejné požární únikové schodiště. Tedy bylo by to obyčejné požární schodiště kdyby nerezavělo v tmavé opuštěné ulici. Myslím že tady rozhodně nikdo nemohl bydlet a i kdyby, tak by to rozhodně nebyl někdo kdo by vám nechtěl podříznout krk.
,,Lusi myslím že by jsme tady neměly být." špitla jsem když jsme se posadily.
,, Slyšíš to?" zašeptala.
,, Ne, co?"
,, Právě že nic" všimla jsem si že se na mě dívá protože tam byla jediná lampa která ještě jakž takž svítila nebo spíš blikala. Tak jsem se na ní podívala, přímo do očí. Ani jsem si nevšimla že se naše obličeje až moc přiblížily. Začala mě líbat nejprve nesměle, ale potom se ze dna její duše vzneslo něco co jsem si myslela že tam nikdy nebylo. Až teď jsem si uvědomila co to právě dělám, ale líbilo se mi to.
Když to odešlo kousla se do rtu.
,, Tak dlouho jsem ti toho chtěla tolik říct, já, já ani nevím kde mám vůbec začít" bála se co řeknu. Bála se že jí rozfoukám všechny naděje. ,, Miluju tě, vždycky jsem tě milovala" Teď už jsem věděla že si mě vzala pod křídla protože se zamilovala. Teď už jsem věděla že to s Antonym nemyslela vážně.
,, Lusi, že ty jsi Antonyho nechala kvůli mě?"
,, Snažila jsem to v sobě udusit. Tím že s někým začnu chodit, ale nešlo to. Už to nešlo dál"
,, Lusi já" co jí mám proboha říct? Já ani nevím jak jí mám vysvětlit že je to moje kamarádka, ale nic víc.,, tě mám taky ráda, ale promiň nemůžu tě milovat. To prostě nejde" takhle u srdce mě nebolelo už dlouho.
Schoulela jsem se, možná jsem se na něco připravovala. Když jsem se podívala Lusi už neseděla vedle mě, ale v autě na místě řidiče.
Šla jsem si sednout vedle ní. Jen co jsem se jí dotkla, odstrčila mě. Ovinula se jedinými pažemi kterým mohla v této chvíli věřit, těmi svými. Nebrečela. Ani slza.

Prudce jsem se vzbudila když jsem uslyšela křik z pokoje Lusi. Křičela, ječela, brečela.
Bylo 2:37 vzala jsem si župan a vyrazila přes chodbu. Dveře byly zamčené.
,,Lusi otevři" pak bylo ticho. Třísk, o dveře se z druhé strany něco rozbilo pravděpodobně nějaké sklo.,, Lusi okamžitě otevři, chci ti pomoct." snažila jsem se vyrazit dveře ale moje slabé ospalé tělo nemělo naději.
,, Vypadni, nech mě být" nekřičela, řekla to polohlasem, ale slyšela jsem ji protože byla hned u dveří.
,, Lusi slib že neuděláš nějakou blbost"
,, Neboj se o mě a běž už"
,, Tak odemči ty dveře" věřila jsem jí, ale jistota je jistota.
,, Slibuju že neudělám blbost, ale dveře neodemču"
,, Fajn" ani jsem nezkusila se s ní hádat až moc dobře jsem Lusi znala. Hlavu má tvrdší než beton.

More light, you run, and get the bad guy's gun
I love the songs that you play
And I don't care what they say
Cause I was born this way.

7:30. Chvíli mi trvalo než jsem uvědomila že to co právě slyším zní z rádia. Můj bože oni hrají moji písničku na rádiu New York Live. Zkoušela jsem vypnout a zapnout rádio, šťípnout se, neptejte se mě proč.
Vyběhla jsem z pokoje ,, Lus..."au než jsem se stihla vzpamatovat ležela jsem pod schody. Měla jsem ruku nechutně překroucenou.,, Lusi pomoc mi, prosím"na jazyku jsem cítila chuť krve a myslím že mi pár týdnů záda nedají spát.
,, Stef co si to proboha zase dělala" už jsem jen čekala na to až mi nasliněným kapesníčkem setře krev z koutku.
,, Neptej se a pomoz mi vstát"
Podepírala mě dokud jsem sebou nepleskla o pohovku. Bohužel na tu znetvořenou ruku.
,, Ukaž" prohlížela si jí jako nějaká doktorka. Vím že mi vyprávěla jak studovala půl roku medicínu a potom přestoupila. Brutálně zavraždili a znásilnili její spolubydlící a nejlepší kamarádku. Nemohla v tom pokoji usnout, pořád tam naproti ní stála stěna a civěla na ní, stěna kde byla prázdná postel. Začínalo jí z toho hrabat, nemohla už ani chodit na přednášky, nepsala testy a hlavně nemohla usnout. Nikdy se nepřišlo na to kdo to udělal.,, To bude asi zlomený, obleču tě, jedem na pohotovost.

,, Ze zlomenou rukou autogramy dávat nemůžeš, jedině že by ses naučila psát rty " smál se Mackenzie, další člověk co když se směje tak chrochtá.
,, Mě to teda moc vtipný nepřijde čekaly jsme tam půl hodiny a pak ten doktor stejně jenom mluvil o tom jak si jeho žena zlomila ruku když jí v obchoďáku nějakej maník s dredy hodil na ruku tříkilovou rajskou omáčku v plechovce a vypadala jako kdyby ztratila tolik krve. A to není zdaleka všechno"
,, Prostě to focení budeme muset přesunout až jí budeš mít v pořádku."Když se usmál byly mu vidět špičáky ,,Připrav se, pár dní a zapomeneš na normální život, ostatně jako všichni."