Zrádné srdce

5.

K Šumícímu vodopádu šli rychlým krokem. Havran měl velice špatnou náladu. Od té doby, co mu Hvězdný klan poslal poslední znamení, už žádné další nedostal. Měsíčnice okolo něj chodila neustále jako na trní. Jediné co z něj nakonec dostala, bylo přiznání, že jde záchranu klanů. Byla z toho sice trochu nervózní, ale sama trvala na tom, že Stříbrnému nic neřeknou. Tohle se týkalo léčitelů a Hvězdného klanu. Tedy hlavně Havrana. Stříbrný ať si řeší problémy, které se dějí nyní. Nepotřebuje nějaká nejasná proroctví. Už takhle má dost práce.

Havran byl z toho nervózní asi nejvíce. Neustále byl roztěkaný a několikrát se zatoulal myšlenkami někam jinam a pak pomíchal bylinky, které třídil. Jindy ho zase Měsíčnice poslala pro bylinku, ale on se cestou tak zamyslel, že úplně zapomněl, pro co vůbec šel. Prostě se zamyšleně toulal lesem, zatímco ho Měsíčnice nabroušeně čekala v doupěti.

Naštěstí kvůli jeho myšlenkové nepřítomnosti nikdo nepřišel k úhoně. Jeho učitelka z toho byla ale napjatá. Řekla mu, že jednou, až bude jeho pomoc opravdu potřebovat, jí bude Havran takto k ničemu. Že občas přemýšlí, jestli nějakého učedníka vůbec má.

To Havrana velice ranilo. Dělal si starosti o znamení Hvězdného klanu, ale své vlastní povinnosti zanedbával. Chtěl být dobrý léčitel, ale prostě se nedokázal soustředit. Není ani divu. Vždyť má v tlapkách život tolika koček.

Měsíčnici se o svých obavách zmínil a ta na něj přestala být tak nabroušená, když něco pokazil. Pochopila to, ale to neměnilo nic na tom, že potřebuje učedníka, který jí bude k užitku. A právě proto rozhodla, že se ke Spadlé hvězdě vydají, přestože už pomalu zapadalo slunce a cesta byla dlouhá. A hlavně náročná.

Proběhli keři, které ohraničovaly jejich území a dostali se tak na místo shromáždění. Řeka přetékala přes propadlou zem a vytvářela tak vodopád. Měsíčnice s Havranem pomalu sešplhala z příkrého svahu a zastavili se až na místě, kde se z vodopádu opět stávala řeka.

Na řece bylo několik míst, kde se dalo přejít suchou tlapkou a zde bylo jedno z nich. Na jedné straně vodopádu, byl velký balvan. Na něm sedávali velitelé při shromáždění. Nedaleko něj, bylo v řece několik vyčnívajících kamenů. Po nichž se dalo přeskákat na druhý břeh.

Havran byl rád, že není hladina řeky vysoká. Často to tak bývá, když končí bezlistí. Řeka teče až z hor a když začne tát sníh a led, řeka se rozvodní a vylije se z koryta. V tu dobu mají bouřliví a ledoví problém se přes řeku dostat. Než nastane půlměsíc, jsou často vysílány hlídky, aby našli nejschůdnější cestu přes řeku. Když jsou ovšem všechny cesty odříznuté, může se stát, že jsou tyto dva klany bez přístupu ke Spadlé hvězdě a léčitelé se musí spoléhat jen na své sny a zkušenosti. To samé platí i pro shromáždění. Balvan byl naštěstí na jejich straně řeky, takže k němu mají s ledovými neustále přístup, ale Rychlý a Ohnivý klan se musí potýkat s potížemi. Období mezi bezlistím a novolistím zkouší jejich schopnosti a oddanost.

Měsíčnice ladně přeskákala přes kameny a počkala na něj na druhé straně. Bylo jí vidět na ztuhlých svalech, jak je napjatá. Jakmile se kocourek dotkl břehu na druhé straně, okamžitě se rychlým krokem vydala kupředu, směrem k území Rychlého klanu. Musí jím projít, aby se dostali na místo posvěcené Hvězdným klanem. Kdyby byli válečníci, museli by se mít na pozoru, protože by porušovali rozdělení území mezi klany. Oni byli ovšem léčitelé. Těch se souboje a rivalita válečníků netýká. Jejich úkolem je udržet všechny kočky zdravé. Nemusí se bát nepřátelské hlídky. Každý, kdo by na léčitele zaútočil, by byl bez výjimky potrestán. Tak zněl Válečnický zákoník.