Zrádné srdce

6.

Snažil se nadechnout, ale nešlo to. Viděl, jak se nad ním míhají stromy. Byly podivně zvlněné a působily až nepřirozeně. Znovu zkusil vykopnout tlapkami, ale voda mu hladce proklouzla mezi prsty. Vypadalo to, jekoby byl nehmotný. Nemohl klást žádký odpor. A přesto ho proud řeky unášel. Potřeboval se nadechnout a to co nejrychleji. Jestli to neudělá, zemře.

Zavřel oči a snažil se přemýšlet. Voda mu čechrala srst a cítil její chladivou náruč. Znovu zkusil zapádlovat packama, ale bylo to k ničemu. Něco se změnilo. Bylo to tak náhlé, že překvapeně otevřel oči. Už ho neunášel proud. Nic z toho. Voda byla najednou klidná. Pohlédl nad sebe vyděsil se. Zakopal tlapkamy a tentokrát se přiblížil k hladině. Než ovšem dokázal vystrčit hlavu, narazil do té lesklé věci. Tlapkou se opřel o pevnou hladinu. Bylo to tak studené! Snažil se dostat skrs. Vytasil drápky a škrábal tu podivnou bariéru, která ho oddělovala od vzduchu. Oddělovala ho od života.

Bylo to na něj ale moc pevné. Kvůli té námaze se nalokal ještě víc vody, která byla najednou tak strašně ledová, až ho pálila v krku. Vzdal to jeho svaly byly tak zmrzlé, že s nimi sotva dokázal pohnout. Z tlapek mu tekla krev, ale ta pevná hladina se ani nepohnula. Otevřek tlamičku a ven mu vyšlo několik posledních bublinek.

Podíval se vzhůru a skrz tu bariéru zahlédl hvězdy. Byly tak zářivé a zdálo se, že se přibližují. Musel zápasit s temnotou, která se mu vkrádala do mysli. Ještě chvilku, pomyslel si. Ještě chvíli a budu lovit s Hvězdným klanem. Ještě chvíli a budu svobodný. Zavřel oči a byl rozhodnutý se smířit se svým osudem.

Nadechl se. Prudce otevřel oči a vůbec nevěděl co se stalo. Rozhlédl se kolem sebe, ale všude byla jen tma. Packy ho zábly, tak se podíval pod sebe. Byla tam. Ta pevná hladina nikam nezmizela, ale on se nějakým způsobem dostal na druhou stranu. Na vzduch. Pohlédl nad sebe. Hvězdy byly náhle jasnější. Možná, že noc byla temná jako nikdy předtím a tak dodala jejich světlu sílu.

Náhla se jedna z hvězd začala přibližovat. Byla větší a větší, až se proměnila v měsíc. Byl tak blízko, že ho lákalo natáhnout tlapku a dotknout se ho. Měsíc rozzářil všechno okolo, on toto místo nepoznával. Zaslechl škrábavé zvuky. Nesly se od jeho pacek. Podíval se dolů a dech se mu zadrhl v krku. Viděl pod ledovou hladinou tmavou šmouhu. Z temné vody na něj hleděly vyděšené kočičí oči.

Měsíc se naklonil ještě níž a najednou byla silueta ve vodě zřetelná. Viděl sám sebe. Hleděl na sebe vyděšenýma očima. Znamená to, že zemřel? Jeho tělo je tam pod hladinou a jeho duch je zde a čeká až se přidá ke hvězdám?

Natáhl tlapku k hladině. Jeho dvojník tam dole udělal to samé a kdyby jim nebránila ta podivná bariéra, jejich polštářky by se dotkly.

Kocour pod hladinou sebou najednou cukl. Podíval se do temnoty pod sebou a pak nad sebe naposledy upřel zoufalý pohled. A najednou něco jeho tělo stáhlo do tmavých hlubin.

🐾🐾🐾

Stínek sebou prudce cuknul. Rozhlédl se kolem sebe a chvilku nevěděl, kde je. Ucítil vedle sebe jemný kožíšek a uviděl. Jiskřičku. Jeho sestra vedle něj poklidně spala. Kocourek se roztřeseně posadil a zhluboka se nadechl. Byl to jen sen. Zlostně zavřel oči a zabědoval. Od té nehody v řece se mu každpu noc zdají podobné. Nejsou sice stejné, ale ve všech zbytečně bojuje s vodou. Ve všech se topí.

Tento poslední ho zcela vyvedl z míry. Vyděsil ho až k smrti. Venku stále ještě vládla noc, ale on už nechtěl jít spát. Bál se, že by se sen vrátil a on by se ocitnul v tom těle pod hladinou. A opravdu nechtěl zjistit, co ho stáhlo do hlubin.