Zrádné srdce

12.

Prudce se odrazil. Kožíšek měl celý zmoklý a cítil jak ho táhne k zemi při každém skoku. Musí být rychlejší. Rychlejší! Několika skoky se dostal ke stromu. Kostispár stál jak přimražený a hleděl na větev, která se k němu přibližovala. Zlaté oči plné hrůzy. A pak ho Stínek srazil k zemi.

Chyběl jan malý kousek a oba by je větev rozdrtila. Stínek ovšem srazil kocoura tak prudce, že odletěli několik délek od větve. Oba se vyškrábaly na nohy a šokovaně na sebe hleděli. Stínek nemohl uvěřit, že to přežili.

Kostispár stál zády k větvi a Stínek naproti němu. Za zády nepřátelského kocoura uviděl Ševela a Stříbrného, jak stojí na zadních tlapkách a z povzdálí nahlíží přes větev. Ani jeden z nich se k vražedné větvi nepřiblížil.

Kostispár na něj zamyšleně hleděl. Dech měl už pravydelný a začínal se uklidňovat. Oproti tomu Stínek dýchal jak o závod. Uši vyděšeně přitisknuté k hlavě a nemohl popadnout dech. Kostispár se nadechl a chtěl mu něco říct. Když v tom kocourek ucítil prudkou bolest v právé zadní noze.

Bolestně zavřeštěl a podíval se za sebe. Žár, který byl ukrytý v křoví se mu zakousl do stehna. Zuby mu zajely pěkně hluboko, až ucítil brnění v tlapce. Rozmáchl se po zrzavém a rozseknul mu čenich. Žár bolestně zaskučel a pustil ho. Stínek na nic nečekal a vyřítil se kolem Kostispára, přímo přes větev.

Na druhé straně mu to podklouzlo a upadl na zraněná žebra. Až teprve teď si uvědomil, jak moc to bolí. Přispěchal k němu Stříbrný měsíc a vyděšeně si ho prohlížel. Výrazně se mu ulevilo, když zjistil, že jeho synovi není nic vážného.

„Zbabělci!" Zařval Ševel na kocoury, kteří právě mizeli v křoví. Kostispár se zastavil a na malou chvíli se na ně otočil. V tváři neměl zlobu ani vztek. Zamyšleně se podíval na malého kocourka a pak zmizel za Žárem.

„Ti myší mozci si budou rány lízat ještě dlouho!" Zanadával Jizva. Pak se podíval po jejich skupince. „A my taky, jak koukám."

Nejvíce zraněný byl Tornádo se Stínkem. Havran už je začal všechny obcházet a kontroloval jejich rány. „Některé se budou hojit nějakou dobu, ale žádné zranění není smrtelné." Zhodnotil situaci

„Dobrá tedy." Rozhodl Stříbrný. „Dnes už pravděpodobně žádný útok nepřijde. Ohniví dostali pořádnou nakládačku a budou si to dlouho pamatovat!" Pomohl svému synovi na tlapky a starostlivě se na něj díval. „Půjdeme do tábora a dáme se do kupy. Pak zpřísníme hlídky, souhlasíš Ševeli?"

Zástupce odhodlaně přikývl a vydal se pomoci Tornádovi. Jizva se s Havranem vydali napřed. Měsíčnice a její učedník se musí připravit na zraněné. První šel Stříbrný, který podpíral Stínka a za ním kulhal Tornádo, kterému pomáhal Ševel. Vlkotlapka šel poslední a dával pozor, aby je nikdo nenapadl.

Hned jak dorazili do tábora, se k nim přiřítila Lilie a začala si prohlížet Stínka s pohledem plným obav. Jeho sestry se taky přispěchaly podívat.

„Jste v pořádku?" ptala se Jiskřička a bylo jí skoro do pláče. „Jizva říkal, že se strhla bitva a že jsou zranění. Já měla takovej strach Stínku!" Fňukla a přitiskla se mu k boku. Stínek bolestně zafuněl, jak zavadila o jeho žebra a Jiskřička uskočila. „Promiň! To jsem nechtěla!" Omluvně mu olízla ucho.

„Jsem ráda, že ti není nic vážného," Přidala se Kometka a taky svého bratra olízla. To bylo od ní nezvyklé gesto.

„Nechte je projít do léčitelského doupěte!" Rozčilovala se Měsíčnice, když k nim došla. „Havran už připravuje pelíšky a bylinky. Všichni povynně za mnou!"