Beautiful darkness

Jak šel čas

Vánoce byly smutné a ponuré...Jaksi prázdné...
Doma to není úplně nejlepší. Pořád mi máma říká, jaká jsem sobecká, neschopná a hloupá..Někdy dokonce naráží i na to jak vypadam ale to už fakt přehání.
I přes to, co všem tvrdím, jsem naprosto rozhodnutá, co se bude v blízké budoucnosti odehrávat. Půjdu na střední. A to alespoň 40 km od domova. Mám mamku ráda ale myslim že tohle prospěje nám oboum. Ať se to komukoli libi nebo ne,půjdu na novinařinu...
Vždycky jsem chtěla cestovat a vyjadřovat svůj názor.
Je 10. duben, což znamená že už mě brzy čekají zkoušky. Jsem trochu nervózní ale dost mi pomáhá BiBi.. Proč zrovna tahle přezdívka pro kluka kterej je o dva roky starší a poslouchá rap?
Dobrá....začnu od začátku.
Někdy okolo Vánoc, jsem si do přátel přidala jednoho kluka co hraje tenis a bydlí hrozně daleko...Je hrozně fajn, dost si rozumíme a píšu mu téměř všechno. Vlastně je to takovej paradox, totiž ještě jsme spolu normálně nemluvili..Jen jsem ho jednou viděla hrát a to jsme se ještě neznali...
Ráda bych tvrdila, že je fakt pěknej ale už ani moc nevim jak vypadá. O žádnýho kluka jsem v poslední době nestála a nehodlám to měnit. Jen mě mrzí že bydlí tak daleko... A teď k jeho přezdívce
... je totiž jinej než ostatní. Tím "jinej" myslím jinej způsob uvažování a tak...dávala jsem jeden čas klukům přezdívky po zvířatech a Binturong je ta jeho. Protože je to moc dlouhy, říkám mu BiBi...ale pst! O tom ještě neví...
Asi by se mu to nelíbilo..ale co..

Já a rap????
Ještě před pár měsíci bych si to ani nedokázala představit...
Prostě předsudky jsou můj životní problém...očividně.
Prvně to nešlo vůbec poslouchat, pak to bylo fajn ale přišli mi všechny stejný...A teď?
Rap- awww...
Nesuďte to rovnou... radši se zamyslete nad textem.. a když už, tak nesuďte mě..

Právě sedim na obrubníku a čekám na bus...Sluchátka v uších,koženou bundu uvázanou okolo pasu a sluneční brýle posazené na hlavě to je můj každodenní standard ...

Mám nad sebou to město,
protože jsem zůstal vespod,
Koukam na ty lidi kolem,
začínam mít dojem,
že kolem je peklo...
Nevim, co mě k tomu vedlo,
asi že hořim a neni mi vedro.

Usměju se, když mi dojde jak už většinu textů znám nazpaměť. Sluneční paprsky olizují mou tvář a já zavírám oči a spokojeně přijímám vitamín H (myslim že je to vitamín H :D) do svého těla. Už aby bylo léto, prázdniny...
Bože, jak já nesnášim to, jak to tu funguje...to jak to všude funguje..
Pozorování, moje častá oblíbená činnost. Všichni jsou tak zmatení. Utíkají a neví kam. Spěchají a neví proč. Ženou se za cílem který neznají. -prostě naprosto přesný popis 21. století.
Všichni se tváří buď jako machři nebo jako buzny.
Snažím se odhadovat věk dívek okolo. Ta vypadá na osmnáct...takže jí bude tak...čtrnáct. Sad story. Naprosto to vystihuje konec jedné mé oblíbené písničky : Máš místo mozku kundu.
Trochu příliš? Neřekla bych. Vždyť se jen rozhlídněte kolem. Život je sprostej, tvrdej a pomíjivej... A to raději nebudu komentovat vládu...
Konečně přijíždí autobus. Už ani nečekám, že by řidič mohl být trochu přívětivý.

Doma není večeře a tak si nakrájim zeleninu a sýr. Něco bych si uvařit zvládla ale dneska nemám moc velkej hlad. Dalo by se říct, že se snažim jíst poměrně zdravě. Po večeři si sednu ven a zavřu oči. Nejprve vnímám pouze svůj dech ale poté i okolní zvuky, každý letmý dotyk trávy...
Jsem pryč z reality. A je to úžasný. Chvíle odpočinku na kterou jsem celý den čekala.
Kterou, myslím, si náležitě zaslouží každý člověk poslouchající celý den unavené a rozčílené učitele.

Bye guys, love you :**