Seděl tam Charles. Proč ten člověk se do všeho sere.
"Co tu chceš? A můžeš laskavě vypadnout?!" už na něj fakt nemám nervy. Strýc ho sem přivede a já musím trpět jeho přítomnost.
"Za prvé, chtěl jsem se zeptat jestli jsi v pohodě? A za druhé jestli se chceš obléct, tak se klidně budu dívat." přešel ke mě a chytil mě za ruku. Podívala jsem se na něj a mohla jsem se stratit v jeho krásných očích. Co to blabolím. Vytáhla jsem mu mojí ruku z té jeho a otočila se k šatníku.
"Ano, jsem v pohodě. Díky. A ne, vypadni z mého pokoje!" je hezké že se o mě takhle zajímá, ale na druhou stranu, co je mu potom. I kdybych mu to chtěla říct, tak ho nemůžu do mojí situace zatáhnout.
"Fajn, jak chceš." řekl s lehkým úsměvem a otočil se směrem ven z pokoje.
Oblékla jsem se do obrovské mikiny a krstasů. Lehký problém je že nejsou vidět, ale to mi bylo v momentální chvíli úplně jedno. Lehla jsem si do postele a zacetla jsem se do knížky, tak moc že jsem si ani nevšimla že někdo přišel.
"Mad? Přišel tvůj otec." oznamil mi strýček. Zvedla jsem se a šla směrem dolů do kychne. Jakmile jsem vešla, viděla jsem tak sedět mého otce s Charlesem.
"Tati?" prosím ať nic neposere.
"Mad. Prosím vrat se domů než se tě někdo zase pokusí zabít." zakřikla jsem to? Super tedka ví Charles o tom, že se mě pokusili už jednou zabít.
"Cože? Zabít?!" a je to v prdeli. Díky tati.
"Ty se do toho nepleť!" ukázala jsem prstem na Charlese, "A domu se nevrátím! Zvládnu se o sebe postarat sama!" křikla jsem směrem k otci.
"Když myslíš, ale mám podmínku." zvedla jsem obočí a čekala co z něj vypadne, "Budeš se udržovat v kondici, aby ses dokázala vážně o sebe postarat."
"Fajn, beru." je to lepší než se vracet domu.
"A mě právě napadlo jak." ozval se strýček. No to mi ještě chybělo. Já a otec jsme nedzveli obočí, protože nás oba zajímalo co ho napadlo.
"Budeš trénovat s Charlesem. Bude to fajn. A stejně by jste se měli poznat více, protože bych chtěl aby jsi u nás pracovala." trénovat s Charlesem? Ne, dekuju. Pracovat u ferrari? Ano, moc ráda. Jenže když tam budu pracovat tak hádám že to bude spojené s Charlsem, když chce aby jsme se poznali víc.
"Kdybych tam teda pracovala, co bych dělala?" prosím ať neřekne nějakou práci spojenou s Charlsem.
"Dělala by jsi na jeho rádiu." u toho ukázal na Charlese. Mě fakt jebne.
"To je vtip? Po tom co se mi tak moc štve do věcí?!" už to ve mě začíná hodně bublat.
"Ne, nedělám. A jestli ti to tak vadi, tak to stačilo říct a vyřešilo by se to." usmál se na mě. Tohle je jedna z věcí, kterou na něm mikuju. Ten jeho optimismus. "Takže bereš to?"
"Dobře. Beru to." usmála jsem se na něj.
"Tak to znamená že mi na ni dohlidnes. A prosím, seženete ji nějakou ochranku?" No to si už že mě fakt dela prdel.
"Řekla že se o sebe dokáže postarat sama a já ji věřím. A taky tu budu já a taky Charles. My dva ji kdyztak ochranime." Tak tohle jsem nečekala. Pusou jsem mu naznačila 'dekuju' a usmála jsem se na něj.
