Friends - Jaraj Srána

I.

"Kde máš to svoje dvojče?" optal se mě trenér, když jsem dorazil na trénink, který byl dneska o hodinu posunutý.

"Absolutně netuším, volal jsem mu a říkal, že tu bude, takže se musíme spolehnout na to, že přijde." pokrčil jsem rameny.

"Navíc, copak jste si pořád po těch letech nezvykl, že chodí minimálně o pět minut pozdě?" ten bídák chodil všude pozdě už od té doby, co se naučil vůbec chodit.

"Pravda, v životě nepřišel včas, jestli se to jednou stane, tak vás pozvu na největší pizzu na světě a zatančím vám macarenu" zavrtěl hlavou trenér.

"Platí" ušklíbl jsem se. Jak jen sem toho vola dostat včas? Hm, to bude obtížné, ale nic co bych nezvládl.

"Ajajaj, opovaž si v té svoji kebulce spřádat plány. Nikdo ho sem nikdy včas nedostane, neboj" spokojeně si promnul ruce.

"Jaký plány? Já? Nikdy, trenére" uculil jsem se a zamrkal na něho řasami, abych podtrhl svou vizáž andílka. Jsem anděl, ovšem padlej a s duší ďábla, ale to už není podstatné.

"Jo jasný a já jsem Mona Lisa" protočil nade mnou očima a já si okamžitě představil obraz Mona Lisy s trenérovmý obličejem. Jo tak ten bych chtěl mít doma.

"Trenére, začneme dneska nebo ne?" ozval se náš nováček. No jo, taky jsem takhle býval zapálený do tréninků. Teď už mě mi neberou, mám radši zápasy a ještě víc mistrovství světa, tam teprve zažívate ty úžasný momenty. Trénink je prostě jen trénink.

Vím, že trénink je důležitý, žádný profesionál se neobejde bez tréninku, mohl by totiž vyjít z kondice a mohl by mít po kariéře.

"Když si tak živý, tak si můžeš dát pět koleček na rozbruslení" mrkl po něm trenér. Nováček se sebral a poctivě si odbruslil pět koleček. Zajímá mě, kdy ho to přejde.

"No má pravdu, jdeme na ten trénink, nemysli si, že se můžeš jen tak flákat" zamračil se na mě trenér a já zvedl ruce vzhůru, jakože se vzdávám.

"Takže kluci, trošku se rozbruslete, dneska toho chci stihnout hodně, vážně hodně, budete rádi, když odsud odejdete po svých" usmál se na nás a já uslyšel protesty, mezi nimiž se ozval i můj hlas, hehe.

"Jsem tu" vtrhl na led náš opožděnec. Podíval jsem se na hodiny. 15 minut zpoždění, no jak tohle vysvětlí. To bych chtěl vidět.

"Máš něco s křídlama?" vrhl se na něho okamžitě trenér. Ajajja. To zase budou stížnosti po tréninku. Zachraňte mě někdo, prosím.

"Huh?" zatvářil se nechápavě, než se jeho obličej rozjasnil pochopením. No nekecejte. Jemu něco doteklo do mozku? Můžu tleskat nebo je moc brzy?

"Mazej se rozbruslit, za ten pozdní příchod po tréninku uklidíš šatnu, vzorně." propustil ho trenér. Tak za tohle se mu slušně vysměju.

~~

"Řekl jsi mu, že přijdu pozdě?" zeptal jsem se, zatímco jsem uklízel šatnu. Proč vždycky já? Nemůžu přeci za to, že chodím pozdě!

" To snad ani nemusím říkat už ne? Po těch letech nikdo nikdy neočekává, že bys přišel včas." ušklíbl se můj kamarád, nejlepší, pokud ho tedy tady a teď nezabiju.

"Hahahhah, nechtěl bys mi aspoň pomoc, místo toho abys tu jen seděl, koukal na mě a utahoval si ze mě?" prosebně jsem se na něho podíval a doufal, že mi to vyjde.

No co myslíte?

"Uhadl jsi, nechtěl. Je to tvůj trest, nebudu ti pomáhat, tvrdnu tady s tebou jen kvůli mojí velké lásce k tobě" poslal mi vzdušnou pusu a já zavrtěl hlavou. Jak jsem si kdy mohl dávat naděje, že mi tenhle matla s něčím pomůže?

"No jasný, určitě, spíš se mi chceš vysmívat a předhazovat mi některé věci až do mojí smrti" zabručel jsem a zametl hromádku bordelu na lopatku. Teď už jen setřít.

"Správně, vidíš, že ti to občas i pálí" sladce se na mě usmál. Tohohle kluka jednou zabiju, počítáte s tím, že jo? Budete se muset vystačit jen se mnou, což určitě nebude žádný problém, když jsem takový fešák.

"Jsi horší, než osina v zadku, milý Slafky" zamrkal jsem na něho a následně po něm šplíchl trochu vody z kýble, kupodivu jsem se trefil ještě lépe než jsem čekal.

Nahodil jsem mu hlavně kalhoty, takže to vypadalo jako kdyby to prostě nestihl a počůral se, musel jsem se začít smát, zatímco on mě pozoroval vražedným pohledem. Kdybyste ho viděli.

Já nemůžu. Umřu na smích.

"Ty! Jsi mrtvý! Pojď sem, ať tě můžu zabít, ty idiote" zavrčel na mě a vyskočil ze svého místa. Ajajaj. Rozběhl jsem se ke dveřím, jenže ten dlouhá tam prostě byl dřív než já. Do háje s jeho dlouhýma nohama.

Obrátil jsem to, jenže než jsem stačil někam utéct, tak už mě měl a já byl na zádech, načež on na de mnou. Do háje s jeho rychlými reflexy.

Začal mě lechtat a já sebou škubat jak had. Byl jsem extrémně lechtivý a nesnášel jsem to. On to moc dobře věděl a využíval toho kdykoli se jen naskytla příležitost. Zmetek.

"N-ne-ch-ch mě" dostal jsem ze sebe namáhavě přes smích. Chce mě zabít nebo co? Vlastně jo, když to říkal, idiote.

"Omluv se a pokloň se mi" určil si své požadavky. Pán se cítí jako král, který potřebuje uctívání? Ani za mák, nebudu se mu klanit!

"T-to rad-dši um-mřu!" vykřikl jsem a sotva popadal dech, když se otevřeli dveře do šatny a v nich stál vysmátý a lehce překvapený trenér. Čemu se jako směje?

"Jurko, pusť nám tu okřídlenou žížalu, prosimte, ještě ji budeme potřebovat" moje záchrana, i když zrovna od trenéra bych to nečekal.

"Hm, dobrá" pokrčil rameny a konečně mě přestal lechtat, načež já se mohl zase postavit na nohy jen proto, aby mi do ruky strčen mop.

"Pusť se do stírání. Jurko, s tebou potřebuji mluvit, takže pojď se mnou" už jste pochopili, že ta blbá slovenská žirafa je trenérův oblíbenec? Já jsem občas taky!

"No jo, vždyť už jdu na to" zabručel jsem a namočil mop do kýble s vodou, vyždímal a začal stírat. Tohle vážně tak moc nesnáším. Proč to prostě musím dělat? Vždyť tady určitě platí uklízečku!

~~

"Tak pojď, ty vráničko moje, jdeme domů"

~~

Hah