Friends - Jaraj Srána

XI.

"Měl bys jít spát, abys zítra vůbec vstal" ušklíbl jsem ho a popostrčil ho k posteli. Nehezky se na mě podíval a já se jen zasmál. Kdyby vůbec věděl, jak moc je roztomilý, když se snaží být naštvaný nebo uražený.

Jednou má jít spát dříve a je z toho druhá světová hned. Jak tenhle kluk mohl někdy vstát do školy včas, to fakt nechápu. Možná že dříve nebyl až takový spáč.

"No jo, vždyť už jdu, mami" zabručel, když jsem do něho šťouchl ještě jednou, aby se už konečně k něčemu měl. Já mu dám mami. Pff. Já to s ním myslím dobře, vůbec netuší, co ho zítra čeká, bude mi ještě děkovat na kolenou, že jsem ho donutil jít spát brzy.

"Tak šup šup" zamumlal jsem a přikryl ho peřinou, když jsem ho konečně dostal do postele, byl horší jak malé dítě, divím se, že mě ještě nedonutil, abych mu řekl nějakou pohádku na dobrou noc.

"Dobrou noc, Kubo, sladké sny" vlepil jsem mu pusu na čelo, načež on se jen zahrabal víc pod peřinu a v tu ránu byl v limbu. To si děláte prdel ne? Jak někdo dokáže tak rychle usnout? 

Těžká závist, ale hlavně, že ještě není unavený a nechce se mu spát. Protočil jsem nad tím očima a radši vyklidil pole z jeho pokoje, abych nebyl jak Edward v Bellině pokoji. Já bych tak rychle neutekl.

Co teď? Na zítra je vše připraveno a doufám, že všechno proběhne přesně podle plánu, když už mi to dalo takové práce.

Chudáček vůbec netuší co ho zítra čeká...

~~

Hezky jsem si spinkal, když mi v obličeji přistálo něco měkkého, nejspíš polštář, a hned na to se po mém obličeji rozprskla totálně ledová voda, tak že by to probudilo i mrtvolu, který hajzl si tohleto dovolil?

"Jsi mrtvý" vyskočil jsem z postele naprosto probuzený a spatřil rozesmátého Juraje, za tohle mi zaplatí vlastním životem hošánek, tohle jako odmítám tolerovat nebo podporovat!

"Chtěl jsi vzbudit, tak jsem tě vzbudil, je mi jasné, že na ten tvůj spánek nepomáhají jakékoli normální praktiky buzení, takže tohle byla taková jediná možnost" uculil se na mě nevinně. Já mu dám jediná možnost!

"Utíkej někam hodně daleko nebo za sebe neručím a zmrzačím tě" zabručel jsem nakvašeně. On se mi jako ještě bude tlemit? Skončil hošánek, skončil.

"Máš půl hodiny, než budeme muset vyrazit na trénink, takže šup šup, vstáváme a cvičíme" zamumlal ještě, než konečně zmizel z mého pokoje. V mojí hlavě už kolovala myšlenka na zítřejší sladkou pomstu. Bude litovat toho, že tohle začal!

~~

Uspokojilo mě na něho vylít tu vodu. Vzápětí jsem toho však litoval, byl tak moc hot s mokrými vlasy. Doprdele, teď ne Juraji juniore, není tvůj čas! Lehni!

"Pět minut" zabušil jsem na Kubův pokoj, ze kterého se ozvalo naštvané zabručení. Ten je mi nějaký mrzutý, vždyť spal skoro 12 hodin, to mu je jako málo? Co to je za medvěda tohle?

"Minutaa" vyjekl jsem na celý byt, načež se otevřely dveře od pokoje a vylezl mrzutý Kuba. Musel si taky brát to upnuté tričko? Teď budu slintat celou cestu na trénink! Dělá mi to schválně?

"No sláva, jdeme jdeme, ptáku" vystrčil jsem ho ze dveří bytu a následně za námi zamknul. Vy ani nevíte, jak jsem měl dobrou náladu, ani ten kakabus vedle mě mi jí nemohl nijak zkazit. Všechno zatím vycházelo ťip ťop.

"Přestaň se furt usmívat, je to otravné, nechápu jak můžeš být pozitivní a žít takhle brzy ráno" zabručel nespokojeně Kuba a nasedl na místo spolujezdce. Bude lepší, když budu řídit já no. S jeho náladou bychom skončili na kapotě nebo někde v příkopě.

"A ty se přestaň tvářit jako kakabus, chtěl bych vidět, kdybys musel vstávat v šest ráno nebo i dříve" nastartoval jsem auto a vyjel směr zimák.

Už se to blíží...

~~

Víte co mě totálně vytáčelo? Ten jeho širokej úsměv pomalu přes celý obličej. Jakože haló? Co ho po ránu mohlo takhle hodit do dobré nálady?

Buď si něco šlehl a se mnou se zapomněl podělit nebo se prostě jen někde mrdnul do palice a teď je lehce víc jebnutý.

Takže to druhé. Asi ho vezmu po tréninku k doktorovi, ať mu dá nějaké prášky nebo ať ho rovnou pošle do Bohnic prosím. Měl by vůbec v tomhle stavu řídit? Já si totiž myslím, že ne.

"Cítíš se dobře?" optal jsem se podezíravě, když se stále culil a jak debil po mně šilhal pohledem. on je fakt slušně jebnutý.

"Já jo, co ty?" podíval se na mě vytlemeně. No tak to je naprostý konec toto, tohohle už nic nezachrání, je s ním ámen.

"Asi ne tak, jako tobě" zamumlal jsem v odpovědi a vygooglil si do kolika dneska má doktor, ke kterému Juraj chodí, jen do dvanácti? Oj, tak to asi nestíháme úplně.

Kdybych věděl...

~~

"Prosím" otevřel jsem dveře na zimák a pustil Kubu, jako správný gentleman, prvního. Nadzvedl obočí, ale nijak jinak to nekomentoval, ještě aby si nějak stěžoval jako.

"Dík" zahuhlal a vydal se do kabiny. Ne tak rychle chlapečku!

"Ne tak rychle, pojď za mnou hezky" uculil jsem se a táhl ho za ruku za sebou, jako nějakého psa na vodítku. Nevzpíral se. Hodnej.

"Kam mě to táhneš? To mě jako chceš někde znásilnit nebo co?" optal se, když jsme procházeli chodbou, která nebyla úplně dobře osvětlená a kam skoro nikdo nechodil.

Ideální volba, kde někoho zabít že? Navíc v tuhle dobu a den. Nebylo tu ani živáčka. Nikdo by ho neslyšel křičet, nikdo by mu nnepřišel na pomoc.

Našli by ho až by se jeho tělo začalo rozkládat a ten puch by někoho přilákal.

Geniální plán že? Detailně jsem ho promyslel, poradil se s trenérem a ten mi poskytne aliby, i když kdo by mě podezdříval že?

Jsem jeho nejlepší kámoš, spolubydlící, proč bych ho zabíjel, když se z té hrozné novinky zhroutím a nebudu moct normálně fungovat minimálně měsíc? Nikdo.

Vraha se jim nebude moct dopadnout. Případ odloží a já budu moct volně chodit po světě, aniž y někdo tušil, že jsem vrah. Po 30 letech bude případ promlčen a já už se nebudu muset ničeho obávat.

Teď už jde jen o to, zda ho mám zabít pomalu, aby přitom co nejvíc trpěl nebo rychle, ale méně bolestivě?

Spíš ta první možnost.

Tohle si fakt užiju.

~~

BAAHHAHAHAHAAHAH končím