Friends - Jaraj Srána

XII.

Trošku jsem se bál, kam mě to Juraj táhne. Nejdříve to bylo v pohodě a pak jsme zamířili někam, kde jsem ještě nikdy nebyl a to sem na zimák chodím už nějaký ten pátek.

Temná chodba byla klidná a my mířily přímo do ní. Co má sakra za lubem? Nechce doufám udělat to, co si myslím, že chce udělat? Že ne!?

"Kam mě to táhneš? To mě jako chceš někde znásilnit nebo co?" Optal jsem se. Rozhodně jsem měl takový pocit.

"Ale kušuj, kdybych tě chtěl znásilnit, tak to udělám v bytě a ne tady" protočil nad tím očima a já se měl chuť zasmát. Jak moc vadný jsem? Měl pravdu. Nemusel by mě vláčet až sem jen kvůli tomu, když se mnou bydlí.

"Tak o co se snažíš? To mě chceš zabít za to, že jsem tě dal do friendzony?" Nadhodil jsem a prudce se zasekl, když neodpověděl. Cože kurva?

"Juraji" hlesl jsem a v tu chvíli odněkud vytáhl ostrý nůž. Kurva. On mě tu fakt chce vykuchat za to, že jsem řekl, že budeme jen kámoši? Nevěděl jsem, že to vezme až takhle špatně.

Jak se mám zachránit? Je o hodně vyšší a i když to velice nerad přiznávám (před ním bych to nikdy nahlas nepřiznal), tak u silnější. Doprdele.

Zkapu v odporné černé chodbě, kam nepáchne ani noha. Sežerou mě tu krysy a nikdo nikdy nezjistí, co se se mnou stalo...

"Já se omlouvám, budu s tebou chodit, Juraji, jen mě nezabíjej" zašeptal jsem zoufale, když mi přejel ostřím po líci, kde zanechal menší řezanec, který šťipal jako prase.

"Pozdě, už tě nechci, ale za tu drzost, kterou sis dovolil, tě nemůžu nechat žít" ušklíbl se a následně mi zmáčkl zadek. Co to kurva?

"Když už jsi to navrhl, tak bych tě ještě před smrtí mohl znásilnit, i když dá se tomu říkat znásilnění, když to budeš chtít taky?" Naklonil hlavu na stranu a já zaječel z plných plic, načež jsem se mu pokoušel vytrhnout.

Docílil jsem jen toho, že mi vrazil nůž do břicha a následně do mě udělal několik dalších bodných ran. Je se mnou ámen. Měl jsem se vás rád.

"Chcípni kryso, nikomu nebudeš chybět" vysmál se mi a dál do mě bodal, dokud jsem naposledy nevydechl a nevydal se na cestu dalekou.

A takhle skončil můj život.

Vzal mi ho člověk, kterému jsem věřil a měl ho rád.

~~

"Můžeme už konečně jít nebo si vymyslíš ještě jinou verzi toho, co se tu stane?" Ušklíbl se na mě Juraj, když jsem se nejspíš zasekl na delší dobu.

Zmateně jsem zamrkal. Nikde žádný nůž, žádná krev a žádný zabiják Juraj. Co to kurva?

"Pojď radši, máme zpoždění" táhnul mě za sebou a já se nechal, jako obyčejná hadrová panenka někam vláčet, bylo mi to jedno, horší jak ta představa to být nemůže.

"Na co máme zpoždění? My někam jdeme?" Optal jsem se, když jsem se probral z toho oparu odporné představy.

"Uvidíš, nebuď zvědavý" odvětil a zrychlil chůzi. Proč mi jako odmítá říct, kam jdeme? Co se tu děje? Už od rána je úplně vyměněný.

"Tajnůstkáři. Za tohle půjdeš do pekla ti říkám" zabručel jsem, ale poslušně ho následoval, co mi jiného zbývalo, že?

Neměl jsem na vybranou, když mě táhl za ruku, kterou svíral v ocelovém sevření. Co jsem mu udělal? Chtěl mi tím aspoň trošku ublížit nebo to bylo jen kvůli tomu, abych mu neutekl?

Kdo ví.

~~

Stále nechápal, kam ho vláčím a co s ním chci udělat. Bavilo mě to, jak nadával a vyhrožoval mi. Měl strach to jsem cítil a neskutečně si to užíval.

Až zjistí, co jsem na něj přichystal, tak mě fakt zabije, nejspíš, ale stojí to za to. Věděl jsem, že to chce, i když pořád říká něco jiného.

Znám ho lépe než si myslí a dokážu prokouknout, kdy říká něco jiného, než chce.

Za chvíli už tam budeme, za chvíli zjistí, kam ho vleču, co jsem na něho nastražil.

Tohle si fakt užiju.

~~

"Nechceš už mi to kurva říct? Je to fakt trapné. Nebojím se tě, nebojím se toho, kam mě táhneš, ale už mi to sakra řekni" zabručel jsem naštvaně. Už mi vážně docházela trpělivost.

Nejsem úplně člověk, co by holdoval překvapením. Překvapení mě spíš psychicky ničí a štvou mě. Jsou zbytečný.

Vím, že tam jde o ten moment, že jste úplně překvapení tím, co vám kdo přichystal, ale ne všichni lidi to mají rádi.

Třeba já prostě nikdy nevím, jak se mám tváři, a i když vím, že se mi to fakt líbí a snažím se to ukázat, lidi si myslí, že se mi to nelíbí.

Je to k vzteku, ale je to něco s čím úplně nic neudělám. Přežil jsem to svých 27 let, tak to přežiju i do konce svého života, což nemusí být tak dlouho, vzhledem k tomu, že hraju hokej a nemám úplně dobré stravovací návyky.

"Nuh Uh, ještě ne, za chvíli tam už ale budeme, klid" úplně jsem slyšel to pobavení v jeho hlase. Kretén si jako myslí, že je to zábavné?

Víte co by bylo zábavné? Rozmašírovat mu koule na kaši, to bych si fakt užil.

Počkat! Otázka! Kdy se ve mně u všech všudy objevily takovéhle násilné sklony?

"Ale já tam nechcu" zamračil jsem se nad tím, že se chovám jako zkurvené dítě, ale co už. V týhle situaci bych se choval všelijak, jen kdyby mi už doprdele konečně oznámil, kam to jdeme a na co že to máme zpoždění.

"Nemel a přidej. Nemusíme být tak nedochvilní, i když ty jsi typická nedochvilnost, takže by to nemělo vadit" on se prostě vyloženě baví tím, že mi brnká na nervy. Myslím si, že někdo tady chce umřít.

Nejdříve ten incident hned po ránu a teď ještě tohle do toho. Moje odplata bude velice šťavnatá, to se nemusí být.

Uvidíme, jestli si ještě přihodí do ohně nějakou perličku, protože pak za sebe vážně neručím a budu ho mučit dlouho.

~~

Pobaveně jsem si vykračoval a pak konečně spatřil dveře od místnosti, kde se to mělo stát. Otočil jsem se na Kubu, který po mně hodil dost naštvaný pohled.

Otevřel jsem dveře.

"PŘEKVAPENÍ!"

~~

HEHE