Friends - Jaraj Srána

X.

Když jsem se vzbudil, byl jsem sám. Místo, kde ležel Vráník, když jsem usínal, bylo studené, tudíž se vykradl už před delší dobou.

Dobrá nálada zmizela. Proč odešel? Je na mě stále naštvaný kvůli tomu, co jsem řekl? Ani bych se nedivil, protože to bylo vážně odporné. Jsem zavržení hodná bytost.

"Snídaně, ospalče" vešel dovnitř Vráník a já zůstal s otevřenou pusou dokořán. On mi udělal snídani do postele? Může být ještě víc dokonalejší?

"Dobré ráno" zamumlal jsem ospale, když mi došlo, že venku už svítí slunce a je něco kolem deváté. Pokud mi mozek takhle po ránu mozkuje, tak mi to vychází, že jsem spal asi 14 hodin.

"Dobré" usmál se a přešel s podnosem k posteli. Viděl jsem míchaná vajíčka a palačinky, mňami mňam, to si dám.

"Tady je něco málo na omluvu za ten včerejšek ještě" zamumlal a položil podnos vedle mě na postel. Byl roztomilý.

"Nemusíš se mi už omlouvat, všechno je zapomenuto, to já bych se tu měl omlouvat" zavrtěl jsem hlavou. Jak si jen může myslet, že se má pořád omlouvat?

"Zameteme to pod koberec ano? Zapomeneme na to, co se stalo za tyhle dva dny a půjdeme dál, co ty na to?" Optal se.

"Na 100% souhlasím" kývl jsem. Je to asi možná to nejlepší řešení téhle situace, ale stále to nevysvětluje, jak to teď mezi námi je.

"A to co se stalo mezi námi? Ten polibek?" Nedalo mi to. Musel jsem se zeptat, musel jsem ne potřeboval jsem vědět na čem jsem, zda se mám snažit nebo se naopak snažit nemám.

"Juri, já si nemyslím, že by mezi námi mohlo být něco víc. My máme být prostě přátelé. Nemohu s tebou mít něco víc. Pochop to, prosím. Nechci ti nějak ublížit, ale já to prostě takhle necítím, jsem zamilovaný do někoho jiného" jeho slova mě nemilosrdně kopala do břicha.

Nebylo to nic, co bych chtěl slyšet. Do koho je zamilovaný? Proč se mnou nemůže mít něco víc než jen přátelství?

"V pohodě, já to chápu, není to tak, že bych s tebou chtěl chodit, jen jsem chtěl uvést věci na správnou míru" zakecal jsem to a pro jednou se necítil provinile, že lžu.

Co jiného jsem totiž taky měl říct? Měl jsem ho snad prosit na kolenou, aby mi dal šanci? Aby si to snad rozmyslel?

Tohle já prostě nedělám. Budu jeho rozhodnutí tolerovat, ať už mě to bolí sebevíc.

"To jsem rád. Najez se, za hodinu musíme vyrazit na trénink, tak ať jsi ready. Dobrou chuť" usmál se a zmizel. Aspoň někdo má sílu se usmívat, já teď hodně dlouho tu sílu mít nebudu.

~~

"Tak co? Jste v pohodě?" Přisral se ke mně Blumka, když jsme vešli do kabiny a každý jsme si sedli na svoje místo.

"Jo jsme v pohodě, udělal mi snídani do postele" pokrčil jsem rameny a nemohl spustit oči z Vráníka, který se právě převlékal. Mňami mňam.

"Aww, to je roztomilé, tak to má být, to je moje nerozlučná dvojka Srána." Cukrovala ta Bluma vedle mě.

"Moc se neraduj, dal mi totální friendzone" uzemnil jsem ho a začal se převlékat, zatímco on se přestal usmívat a dost hluboce se mračil já Vráníka. Ajajaj.

"Já mu dám takový friendzone, měl ti padnout kolem krku a zlíbat tě!" Zabručel uraženě. Ten to prožívá snad ještě víc než já a to už je co říct.

"Klid, však se nic neděje" mávl jsem nad tím rukou. Moje srdce se zacelí a já si vyhlídnu jiného blonďáčka, co jiného mi taky zbývá.

"Já ti dám, že se nic neděje. Vy dva prostě budete spolu a je mi jedno jak to uděláte. Jo a ještě chci tu svoji slíbenou medaili"

~~

"Jsem rád, že jsme se tu všichni takto sešli, protože bych rád udělil jednu mimořádnou medaili jedné mimořádné osobě. Všichni ji jistojistě známe. Pojď ke mně Blumičko" šaškoval jsem na začátku tréninku. Ani nevíte, jak mě to baví. Trenér mě se smíchem pozoroval.

"Takže Blumičko naše, víš co jsi udělal? Našel jsi nám jednoho zlatého ptáčka," podíval jsem se na Vráníka, který radši dělal, že tu není."kterej nám jaksi ulétl z klece, takže za tvojí chrabrost, ochotu a pilnost bych ti rád předal odměnu v podobě cenného kovu. Zlatou medaili" odložil jsem mikrofón, převzal od trenéra medaili a přešel blíže k Blumce.

"Doufám, že si ji budeš vážit a ne že se s ní budeš moc chlubit" zamumlal jsem ještě, než jsem mu slíbenou medaili pověsil na krk. Byla to takový ta čokoládová, kterou koupíte snad v každém obchodě a jak se mu hezky vyjímala na těle!

"Neboj, dneska jí sežeru, takže už se nebude čím chlubit" uklidnil mě a následně si převzal mikrofón.

"Tak samozřejmě jsem to čekal, že jo, ještě abych za tu nehoráznou námahu nedostal patřičné ocenění, ale tak jasně, že chci poděkovat tady Slafkymu za tuto cennou medaili, taktéž jsem rád, že se nám ten ptáček vrátil celý a hlavně živý. Taky chci poděkovat všem, kteří byli ochotni se k pátrací četě přidat" řekl pyšně svůj proslov. To je taky matroš.

"No tak show máme za sebou a teď se vrhneme na trénink, šup šup, dáme si pár koleček na rozbruslení a ty Vráno si zítra dáš trénink na víc za ten včerejší, co jsi vynechal" zatleskal trenér.

"V kolik mám přijít?" Zeptal se Vráník zkroušeně. Bobík malej. Neví co ho čeká, chudáček malej.

"V deset buď tady, Slafky může přijít taky, aby si taky odčinil ten včerejšek. Chci vás tu vidět hezky včas, za každou minutu zpoždění vám přidám 15 minut tréninku navíc" usmál se nevinně a já se až málem zasmál tomu, jak je skvělý herec. Proč šel na dráhu hokejisty, když mohl z fleku dělat herce?

"Budeme tu, šéfe" kývl jsem a konečně se připojil ke klukům, co kroužili kolečka. Konečně zase na ledě.

"Vzbudíš mě zítra včas?" Objevil se vedle mě Vráník, no toho rozhodně vzbudím. Půjdeme sem kvůli němu, takže ho rozhodně nehodlám přijít pozdě.

Hezky si vyžere to, co si nadrobil.

~~

"Doufám, že se postaráš o to, že všechno klapne tak, jak má "

~~

Oopsik.