Friends - Jaraj Srána

IX.

"S kým jsi to mluvil?" Zeptal se Červus zvědavě a já se ušklíbl, zatímco jsem pozoroval Kubu stojícího stále mezi dveřmi. Koukal na špičky svých bot a nenápadně žmoulal rukáv mikiny, která na stoprocent nebyla jeho, jelikož mu byla minimálně o číslo větší.

"Ale jen s někým, kdo se úplně složil, když nenašel svého spolubydlícího v bytě a vydal se ho hledat po celém městě" odpovídal jsem Červenkovi, ale odpověď byla hlavně inkasovaná Vráníkovi, který ihned zvedl hlavu. Pochopil o kom se mluví.

"Proč jsi mu neřekl, že jsme mu ho našli?" Optal se Pasta zvědavě i Vraník vypadal, že ho to zajímá. To je dobrá otázka.

"Protože by jinak letěl sem a on se musí prospat" odvětil jsem a propaloval Kubu pohledem. Tohle mu jen tak neodpustím, zmizet na několik hodin, aniž by někomu něco řekl a přijde si na trénink jakoby nic.

"Myslím, že máš co vysvětlovat." Zamračil jsem se na něho a založil si ruce na hrudi. Připadal jsem si jako nějaký táta, co přistihl svoje dítě, jak se vkrádá domů hodinu po tom, co mělo být už dávno doma.

"Uh-" vydal ze sebe, ale já zavrtěl hlavou, načež na mě nechápavě koukal. Vypadal jako ztracené štěně, ale tohle by max tak platilo na tu slovenskou žirafu, ne na mě.

"Já nejsem ten, komu bys to měl vysvětlovat. Padej za tou svojí slovenskou žirafou, zkus to udělat ještě jednou a skončil jsi" výhružně jsem se na něho podíval. Mlčky přikývl.

"Tak už mazej, šup" popohnal jsem ho. Občas byl vážně dost zpomalený.

"Letím" zamumlal a vyběhl ven z šatny, až si málem rozbil pusu. Zavrtěl jsem hlavou.

Pták jeden blonďatej.

~~

Nemohl jsem usnout, ač jsem vážně chtěl, byl jsem strašně moc vyčerpaný a to jsem se před chvílí vzbudil.

Jenomže v mojí hlavě lítaly černé myšlenky a ty mi nedaly spát. Čím dál víc jsem se bál o toho svého blonďáčka.

Klidně ať se se mnou nebaví, klidně ať je naštvaný, klidně ať mě nesnáší, jen ať se prosím vrátí. Nic jiného si nepřeji.

Vstal jsem z postele. Potřeboval jsem se napít. Čaj už byl ve mně a nic jiného jsem po ruce neměl. Dopajdal jsem proto do kuchyně, kde jsem si natočil vodu do skleničky a na ex ji do sebe kopnul.

Natočil jsem si novou a s ní se vracel do ložnice, když mě zastavil zvuk klíče v zámku. Kdo se to sem dobývá? Kuba se vrátil?

Ztuhnul jsem na místě a netrpělivě čekal, co za osobu vejde dovnitř. Vrah to asi bohužel nebude co?

Dveře se otevřely a dovnitř nakoukla blonďatá palice. Můj blonďáček je zpátky!

Na chvíli přimrznul na místě, když si mě všiml, ale rychle se z toho vzpamatoval a vlezl celý dovnitř, načež za sebou zabouchl dveře.

Nevěděl jsem co dělat. Stál přede mnou, živý a zdravý, nevypadal, že by byl zraněný.

Odložil jsem si skleničku s vodou na stolek, který jsme v chodbě měli, a prostě se k němu rozeběhnul.

Zabalil jsem ho do objetí. V tu chvíli mě nezajímalo, jestli je já mě stále naštvaný, jestli mě nenávidí, byl jsem jen neskutečně šťastný, že ho zase vidím.

"Ahoj" zaskřehotal jsem slabě. Najednou jsem neměl hlas, vytratil se spolu se strachem o tohle štěně.

"Ahoj" zamumlal a zavrtal si hlavu víc do mého trika na spaní. Byl roztomilý a toho jsem si nevšímal jen teď, ať už dělal cokoli, vypadal u toho buď roztomile nebo neskutečně sexy. Byl nebezpečný.

"Omlouvám se, nechtěl jsem, aby sis dělal starosti" zamumlal skoro až plačtivě. Bobík můj malej.

"To já se omlouvám, to co jsem řekl bylo pěkně hnusné, nic z toho nebylo myšleno vážně. Nevím, kde se to ve mně vzalo. Asi se ve mně v tu chvíli něco zlomilo a můj mozek to vyhodnotil jako nejlepší řešení, promiň mi" šeptal jsem mu do ucha.

"To je v pohodě, nezlobím se na tebe" zavrtěl hlavou. I když řekl, že se nezlobí, stejně jsem měl výčitky svědomí, že to kvůli mě se sebral a odešel, kvůli mě mohl přijít k úhoně. Všechno to mohla být jen a pouze moje vina.

"Půjdeme spát, co ty na to?" Navrhl, když se ode mě odtáhl a spatřil moje slzy, které mi tekly po tváři. Nemohl jsem je zastavit i kdybych sebevíc chtěl, byla to prostě reakce.

"Mhmh" kývl jsem a nechal se dovést k sobě do pokoje, kde jsem se následně nechal i uložit jako malé dítě. Bylo to hezké, když se o vás někdo takhle staral.

Ale co mě překvapilo nejvíc bylo to, že si ke mně lehnul, opřel si moji hlavu o hruď a začal mě vískat ve vlasech. Bylo to příjemné, hodně příjemné.

Zavřel jsem spokojeně oči a nechal se unášet jemnými dotyky v mých vlasech. Chtělo se mi vrnět blahem, bohužel však nejsem kočka.

"Omlouvám se, tak moc se omlouvám" šeptal Kuba, zatímco jeho prsty nepřestávaly pracovat ve stejném tempu.

"Nech to plavat" zamumlal jsem unaveně. Přicházelo na mě spaní. Bylo mi tak dobře, ale nechtěl jsem spát, chtěl jsem si užívat jeho přítomnosti a péče. Kdy se mi to zase poštěstí? Nemyslím si, že by to bylo nějak v blízké budoucnosti.

"Jen spi, nikam už neuteču, slibuju" zamumlal a oddělal mi vlas, který mi padal do obličeje.

"Měl bych se nechat ostříhat, mám ty vlasy až moc dlouhé" šeptal jsem zmoženě a snažil se otevřít víčka, jenže byly najednou až moc těžké na to, abych je otevíral, tak jsem je prostě nechal zavřené.

"Nestříhej se, líbí se mi jak jsou delší, vypadáš v nich lépe" odporoval mi a já cítil jak se usmívám. Poznamenávám si, že se mu na mě líbí spíš delší vlasy. To se totiž ještě bude hodit.

Znovu mě začal vískat a já pomalu přestával vnímat, jak se o mě pokoušel spánek. Poslední co si pamatuji je to, že mi věnoval pusu do vlasů a zašeptal mi dobrou noc do ucha.

Pak už jsem jen mohl spokojeně usnout v jeho náručí a myslet na to, že můj život je na chvíli dokonalý.

~~

Noo nevím co k tomu říct, je to takový strašně meh, ale co už, snad se to někomu bude líbit <3.