Friends - Jaraj Srána

II.

"Co ti trenér chtěl?" zeptal jsem se ho se zájmem. Určitě to bylo něco důležitého, když si ho zavolal po tréninku k sobě do kanceláře, a jelikož jsem to věděl, tak mě to zajímalo ještě víc.

"Nic, co by stálo za mluvení, jak sis užil drhnutí naší velké šatny? Budu tam mít hezky čisto, až tam přijdu? Nebo si mám někam jít podat stížnost?" utahoval si ze mě a já nad ním jen zavrtěl hlavou. Může být rád, že je vyšší, jinak by schytal pohlavek, i když to by mohl i tak, když bych si vyskočil na špičky. Mhm.

Povyskočil jsem si a napřáhl ruku, načež jsem mu vlepil pohlavek, jenže jsem to nedomyslel a než jsem se nadál, tak jsem padal k zemi, určitě by to byl tvrdý bolestivý pád, kdyby mě však nezachytily dvě silné paže, jež se mi obmotaly kolem pasu a udržely mě tak na poslední chvíli kousek nad zemí.

"Vráničko, kde schováváš ty svoje opeřený křidýlka?" zamrkal jsem a spatřil nad sebou mého nejlepšího kamaráda, kterému jsem před malou chvíli vlepil pohlavek a který právě ušetřil mou drahocennou zadnici od naražení. Huh.

"Nemám křídla, jsem člověk ne pták" protočil jsem očima, bavíme se spolu už tolik let a jeho pořád nepřešlo si ze mě takhle utahovat? Ale notak, kdy už toho nechá?

"No a očividně hodně nemotorný člověk, pojď, ty pako, než se tu ještě zrakvíš" postavil mě na nohy a já se na něho zamračil. Já mu dám nemotorný! Nemůžu za to, že gravitace a já nejsme zrovna besties!

"Jediný pako jsi tady ty, takže shut up a pojď, už chci být doma" zvedl jsem nos do výšky jako ta největší primadona a kráčel si to pryč. Za sebou jsem slyšel jen pouhý smích. Já mu dám, že se mi bude smát! Kdo mu to jako dovolil?

"Víš, že jdeš špatným směrem, že jo?" dostal ze sebe skrz smích a já se rozhlídl kolem sebe. Vážně jsem šel špatně. Kurva! Zrudl jsem jak zralé rajče, odfrkl si a změnil směr. Dneska mě očividně někdo nenávidí ještě víc než ty ostatní dny. Tomuhle se říká karma?

"Už nechci nic slyšet, jinak jsi bez večeře" zahuhlal jsem, odpovědí mi však byl hlasitý smích. No počkej, hošánku, ty dneska ještě něco zažiješ!

~~

Byl roztomilý, když se čertil a dělal uraženého, vypadal vždy jako dítě, proto jsem ho tak rád zlobil, dobíral si ho a to všechno okolo.

"Ale notak, však to byla jen sranda, špunte" zasmál jsem se a štouchl ho do boku, když si uraženě založil ruce na hrudi, po tom co jsem toho ptáka dohonil. Měl zkrátka malé krátké nožky, které ty moje dlouhé dohnaly celkem snadno. (správně, udělám z Vráníka prcka, jak moc to jen půjde 😽)

"Ty se se mnou jako nebavíš?" zamračil jsem se, když ode mě odvrátil hlavu. Já mu dám, že se mnou nebude mluvit!  Jsem jeho nejlepší kámoš. Musí se mnou mluvit, i kdyby sebevíc nechtěl.

"Tak se nebav, já si teď zajdu za ostatními kluky, zajdeme na pár piv do hospody a ty si jdi domů, čekat na mě s teplou večeří, jako poslušná manželka" vlepil jsem mu pusu na tvář a zasmál se, když mě provrtal vražedným pohledem.

"Já ti dám takovou manželku!" zavrčel a za ruku mě 'dotáhl' až do našeho bytu. Celou zbylou cestu jsem se snažil nesmát, a i když to bylo vážně těžké, tak jsem to zvládl. Nechtěl jsem ho ještě víc rozčílit.

"Jsi moje manželka. Jsi menší, roztomilejší a většinu času vaříš, takže jo jsi moje manželka. Tak buď tak hodný a uvař mi něco k večeři, ženo" plácl jsem ho po zadku a jen tak tak uhnul vařečce, kterou po mně hodil.

"Děkuji, lásko, dal bych si něco ňam ňam" prohodil jsem ještě, než jsem zalezl do svého pokoje. Ani nevíte jak moc mě toto baví, ale všechno, co jsem mu řekl, je pravda. Je jako moje manželka. Jednou jsme zašli s klukama na pár piv do hospody a on na mě vážně čekal s večeří na ohřátí, což já si vůbec nestěžoval.

~~

"Já mu dám takovou manželku" brblal jsem si sám sobě pod vousy, zatímco jsem dělal večeři. "Proč jen musím mít taky hlad?" nadával jsem dál, zatímco mi hrála Malá dáma od Kabátů. Vrtěl jsem si bokami do rytmu, což se ukázalo jako špatný nápad, když mě Slafkyho ruce objaly zezadu kolem pasu. Co to?

"Copak to kuchtíš?" zeptal se zvědavě, jako malé dítě a položil si hlavu na moje rameno. Nějakej přítulnej je ne? Si mě chce jako udobřit? No to se bude muset snažit krapánek víc. Neodpustím mu jen proto, že mi dal pusu na tvář a obejmul mě.

"Nic, co by ti chutnalo. Támhle je lednička, můžeš si udělat svojí večeři" odpověděl jsem mu a vymanil se z jeho objetí, abych mohl sám přejít k ledničce a vyštrachat tam zeleninu, kterou jsem si včera koupil.

"Ale noták, já to tak fakt nemyslel, Kubíčku, vždyť víš, že tě jen rád pošťuchuju, protože tě mám rád" udělal na mě ty svoje psí očička, ale já jim vážně nepodlehnu, tohle už na mě nejaký ten pátek neplatí, i když teď vydapal vážně roztomile.

"Hmm" samozřejmě, že jsem věděl, že mě jen pošťuchuje, ale proč ho aspoň trošku nepodusit? Nebyla by žádná legrace mu hned všechno prominout, když ho můžu podusit do té doby, než bude prosit na kolenou. Hihi.

"Kubíčku, noták, nezlob se na mě" prosil, já však jen začal omývat zeleninu, aniž bych ho bral nějak na vědomí, samozřejmě jsem jen hrál, že ho ignoruji. Jeho ignorovat prostě nejde, když mi zabírá tolik místa v kuchyni.

"Překážíš" vyčetl jsem mu, když jsem se chtěl dostat od dřezu zpět ke sporáku, jenže on stál hned za mnou, tudíž jsem se neměl kam hnout. Chce mě chytit do pasti, abych mu odpustil? Hm, to tu ještě nebylo, zajímavá taktika.

"Přestanu, až mi odpustíš" udal si podmínky a já nad tím protočil očima. On chce odpuštění? Musí si ho přeci zasloužit!

"Hm, padni na kolena a pros o odpuštění" ušklíbl jsem se, jenže on to vážně udělal. Padl přede mnou na kolena a začal mě prosit.

"No jo, však ti odpouštím" zasmál jsem se a vytáhl ho do stoje, i když klečel, byl mi skoro po břicho, což bylo vážně divné. (trošku větší výškový rozdíl, než v realitě, ale to určitě nikomu vadit nebude)

~~

Názory?

~~