Dlouhodobý čas odloučení mi přinesl hromadu nazvaných myšlenek...
Co se vlastně stalo ,proč se to stalo a kde se stala chyba ...
Ale po několika měsíčním odloučení a pouhopouhém letmém dopisování ,které se stalo rutinou od naší noci jsem stále nedokázala přijít na přesný důvod chladu mezi námi.
Její pozornost byla jako letmý dotek lehkého vánku..cítíte ,že vám dosedá na kůži,ale přemýšlíte zda je vůbec skutečný ,když se vás dotkne jednou za dlouhý čas ...Až o několik měsíců později se stalo něco co mě samotnou utvrdilo v mých domněnkách ,které byly stále častější ...
Že vlastně ...
To takhle nikdy nemělo být ... nikdy
Ten pocit zneužití byl naprosto oprávněný... Došlo mi ,že to co dala do našeho "vztahu" ona nikdy nebrala vážně ... nikdy ji to nezajímalo ... byla pouze ona a její myšlenky .. její touhy.. její potřeby.. a nic víc...
Ta bolest čistého uvědomění ,které přicházelo s každou myšlenkou naší společné chvíle ... všeho to co se řeklo.. napsalo.. udělalo..
nikdy nebylo žádné "my"
Jsem jenom já
A je jenom ona ...
Každá za sebe ..Říkáte si co mě přimělo sundat si konečně své růžové brýle ?
Je to snadné ..
Začalo to osamělostí a stále méně častou komunikací ,která opravdu hodně prořídla...
Trávila čas s přáteli a na mě si čas udělat nechtěla,vždy totiž nacházela nějakou výmluvu proč se nesejít...
A když už souhlasila..nebyly jsme sami..
Mrzelo mě to ,ale víc mě zamrzelo, že mě měla pozvat na zábavu s našimi přáteli a nepozvala mě... i přes jejich dotazy kde jsem ji nehlodalo svědomí ,když odvětila, že jsem doma a ,že bych stejně nemohla přijít .. nepozvala mě záměrně.. věděla jsem ,že se něco plánuje..a čekala jsem na její pozváni ..ale nepřicházelo...
co k tomu dodat .. když zjistíte , že před cizími lidmi se stydí přiznat s kým chodí a raději lže ... nejste potěšeni ..
Nejste ani potěšeni když se vám nezmíní o tom ,že vůbec ten večer někde byla ..
A vám se v tu chvíli podlomí kolena..a oči se zalijí slzami, když vám přátele prozradí celou pravdu ..
a vy zrazeni realitou s bolavým srdcem se rozhodnete pro to nejlepší pro vás oba ..
Protože víte ,že jste prohráli ..
chtěli jste osobu do které jste se zamilovali ..
Během našeho dlouhého odloučení sem ji nijak nechyběla ...a více si užívala život s druhými a nevadilo ji to...ze mě nemá u sebe ...
Atak jsem to ukončila .. s naprostým rozhořčením... zklamáním .... a s myšlenkou ze tohle byla dobrá zkušenost do života ,protože teď už víte ,že nikdy nemáte poslouchat vaše srdce jako první...
ČTEŠ
Tvé oči byly jako drahokamy.. /SHORT STORY /
Short StoryNikdy není pozdě se správně rozhodnout.. Někdy je třeba se rozhodovat hned a někdy je prostě zapotřebí čas, aby si člověk vybral to co je pro něj nejlepší.. Ale jak pozná, že je to pro něj to nejlepší? Musí to přece cítit ve svém srdci.❤ 27.10.20...