Trvalo dlouho než jsem to Zoe přiznala.. Než sem ji pověděla proč když se s ní loučím držím ji dlouho v náručí a nechci ji pustit..
Proč když ji vidím, podlamují se mi kolena..
Proč, když jí upravuji vlasy vypadám jak v sedmém nebi a ruce se mi jemně třesou..
Proč neustále ji pozoruju..
Proč není den kdy bych si s ní nepsala..
A proč mám spoustu jejich fotek v mobilu a přitom jsou jejím dílem..
Vše sem ji tenkrát řekla ..
A víte co?
Ona to věděla...
Prý se to nedalo přehlédnout..
Ach, to moje chování..
Tohle se skrýt prostě asi nedá..
Překvapila mě, ale tím jak se zachovala..
Neodsoudila mě..
Neodešla..
Zůstala..
A přitom se na mě kouzelně usmála..
Byla jako anděl..
A ty její oči...
Byly jako drahokamy..
Tak překrásně zářily..
Nedaly se přehlédnout.
Odrážela se v nich ta její radost...
A ta radost co druhým rozdávala..
Zoe byla prostě úžasná!
∆ ∆
^^
°
ČTEŠ
Tvé oči byly jako drahokamy.. /SHORT STORY /
Cerita PendekNikdy není pozdě se správně rozhodnout.. Někdy je třeba se rozhodovat hned a někdy je prostě zapotřebí čas, aby si člověk vybral to co je pro něj nejlepší.. Ale jak pozná, že je to pro něj to nejlepší? Musí to přece cítit ve svém srdci.❤ 27.10.20...
