Tvé oči byly jako drahokamy.. /SHORT STORY /

2.

Samozdrejmě, že svoboda nebyla to hlavní co mi chybělo..
Chyběla mi od nich i láska..
Taková ta mateřská která vám zajistí pohodlí v domě a především v životě ..
Taková co vás zahřeje u srdce a vy víte, že nejste na světě sami a, že vás má někdo rád..
Záviděla jsem to druhým..
Oni si mohly v klidu povídat s rodiči a chodit na párty a různé akce a já byla doma..
Nikde nebyla ta starost jestli mi něco nechybí.. Všude byla pouze povinnost...
Chtěla jsem prostě rodiče co mi budou rozumět a budou mě chválit a pomáhat mi..
Ale člověk může chtít i milión a taky ho mít nebude...

Nic z toho sem neměla a jediné co se mezi námi vznášelo bylo ukrutné dusno...
Nevěděla jsem jak ho odstranit, ale věděla jsem, že se jim pomalu vzdaluju.. Oni přestávaly jevit zájem a já se snažila už nic z toho nevnímat...
Bylo to smutné...
Cítila jsem se jak u cizích..
Ikdyž i u cizích jsem se cítila líp..
S nimi jsem prostě kromě DNA a domu neměla nic společného..

A proč, že vás s tímto seznamuji ?
No řekněme, že sou v jednom ohledu důležití.. Ale o tom se dozvíte později...

∆ ∆
^^
°