Když sem byla na základní škole tak jsem moc kamarádů neměla .. Ale ty co jsem měla byly ti nejlepší ..
Byly to kamarádi jak se patří a ikdyž jsem nechodila v oblečení které bylo zrovna v módě tak jim to nevadilo..
Byla jsem holka se směšnými sny co jako každá chtěla chodit s tím nejhezčím klukem ze třídy ...
Taková byla doba..
"Vy krásné máte šanci a vy hnusné co nejste IN si jenom sněte"
Prostě klasika na prvním stupni..
Když přišel druhy stupeň vše se změnilo..
V té době mi nic nechybělo..
Nebo spíš mi nechyběla láska..
Kamarády jsem měla a to mi stačilo..
Byla jsem výbušná holka co si naivně myslela ze dokáže vše...
Byla jsem už hezčí a nosila i normální oblečení a nikomu už jsem nepřišla špatná..
Měla jsem vše co jsem kdy mít chtěla a byla jsem spokojená..
Základní škola byla fajn a na nějakého kluka jsem se mohla vykašlat..
Nepotřebovala jsem vztah i přesto, že některé moje kamarádky už se chlubily se svými prvními vztahy všude... A to nemluvím o tom, že bylo populární se s někým vyspat hned po patnácte ...
Holt jsem si z toho nic nedělala..
Netoužila jsem po tom..
A asi jenom bůh to tenkrát věděl..
Asi už tenkrát věděl co se později stane...
∆ ∆
^^
°
ČTEŠ
Tvé oči byly jako drahokamy.. /SHORT STORY /
Short StoryNikdy není pozdě se správně rozhodnout.. Někdy je třeba se rozhodovat hned a někdy je prostě zapotřebí čas, aby si člověk vybral to co je pro něj nejlepší.. Ale jak pozná, že je to pro něj to nejlepší? Musí to přece cítit ve svém srdci.❤ 27.10.20...
