A co se týkalo babičky tak ta semnou byla vždycky za jedno..
Snažila se mi pomáhat a hlavně se snažila pomoct mým rodičům...
Už když jsem byla malá holka tak naši vycházely se vším z posledního a babička se jim snažila ve všech ohledech nějak pomoct..
Jezdila k nám často a pokaždé jsem jí ráda viděla...
Když jsem byla potom starší tak se mi snažila pomoct po psychické stránce...
Snažila se mi v dávat smysluplné rady a když jsem něco potřebovala tak byla ochotná mi to i koupit jen, aby vytvořila své vnučce úsměv na tváři ..
Spolu jsme různě chodily po výletech když jsem u ní byla a ikdyž mě za některý věci kárala víc než bych chtěla tak jsem jí to vlastně nikdy za zlé neměla..
Byla to prostě moje babička co to semnou myslí dobře ...
Ale....
Jak čas letí , lidi se mění a já se změnila..
A to se ji nelíbilo..
A to proto ,že jsem se později rozhodla jít za svým srdcem...
Odmítala to a snažila se mi to vymluvit...
Bez úspěšně...
Achjo babičko moje...
∆ ∆
^^
°
ČTEŠ
Tvé oči byly jako drahokamy.. /SHORT STORY /
Short StoryNikdy není pozdě se správně rozhodnout.. Někdy je třeba se rozhodovat hned a někdy je prostě zapotřebí čas, aby si člověk vybral to co je pro něj nejlepší.. Ale jak pozná, že je to pro něj to nejlepší? Musí to přece cítit ve svém srdci.❤ 27.10.20...
