Je 3:42 a já oficiálně zahajuji svůj deník. Nemůžu spát, kdo by taky mohl na berlínské silnici, když mu hlava v jednom kuse skáče? Myslím, že jsem spala tak půl hodiny celkem. Spaní v autobuse pro mě byla vždy výzva, ale bývalo to jednodušší. Pamatuji si, jak jsem na školním zájezdu do Irska celou noc pořad dokola poslouchala Permanent Vacation od 5SOS, tehdy jsem tu kapelu milovala.
Inu, kvůli lásce ke kapele vlastně cestuji i teď. Už od svých třinácti let jsem snila o tom, že jednou pojedu do Německa, nebo kamkoliv jinam, a budu své oblíbené zpěváky pronásledovat na turné. Ovšem bylo mi třináct. Nikdo by mě nepustil, nikdo by nejel se mnou a o penězích ani nemluvě. Proto jsem v naději čekala, že jedna z těch kapel dorazí do Prahy. Většinu z nich jsem za ty roky přestala poslouchat, protože změnily žánr, nebo se rozpadly, anebo jsem se o těch koncertech dozvěděla pozdě. V roce 2020 jsem s Johnnym v pražském Lucerna Music Baru navštívila country acapella skupinu Home Free a i v dospělosti jsem se znovu dokázala zbláznit do muzikantů. Znovu se mi změnil svět, a ne proto, že den po koncertu přišel Covid a s ním i karanténa. Konečně se mé fanarts dostaly na světlo a sklidily úspěch. Interpreti mi lajkovali komentáře a občas i odpovídali. Měla jsem kontakt nejen se členy skupiny, ale i s fandomem. Znovu jsem mohla uniknout od reality. A teď, o deset let později, si konečně plním své sny. Opět unikám domovu, kde jsem měla od začátku léta existenční krizi, a vydávám se na cestu za svým šťastným já. Jedu sama, protože kdo by chtěl vidět 4 koncerty se stejným setlistem? Také jedu jen s jedním zavazadlem - desetikilovou krosnou, do které jsem nacpala i batoh, na krku mám svoji zrcadlovku, které jsem těsně před cestou nechala vyčistit komoru.
Včera jsem odjela z Florence autobusem v 21:50. Místo vedle mě se obsadilo až v Drážďanech, kde si přisedl muž, o něco málo starší než já. Celou noc sebou mlel a hledal vhodnou pozici na spaní, stejně jako já. Dokonce byl i podobně úspěšný.Usnout se mi povedlo až chvilku před příjezdem na ZOB v Hamburku. Bylo 6:51. Byla mi zima, chtělo se mi na záchod a vůbec jsem nevěděla, kudy jít. Naštěstí mé instinkty fungují a vydala jsem se správným směrem. Batoh jsem si vyndala z krosny a nesla jsem ho na břiše, zátěž na záda byla moc velká.Nejprve jsem minula cihlový kostela Hauptkirche St. Petri, kousek za ním se nacházela radnice a promenáda Jungfernstieg. Chvíli jsem se procházela uličkami, než se přede mnou objevil první labský kanál. Podél něj jsem došla k přístavu, kde jsem si odskočila na veřejné toalety. Účel SICE splnily, ale nebylo zde mýdlo a netekla ani voda. Proto jsem se rozhodla vyhledat nějakou poloprázdnou kavárnu, kam by mi má stydlivost dovolila vejít. Nohy mě zanesly k Labské filharmonii a k HafenCity, kam jsem dorazila v půl deváté. Poseděla jsem snad na každé lavičce. Sama většinou chodím dost rychle, což se snažím odnaučit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ve čtvrt na deset jsem dorazila k Muzeum námořnictví, které bylo moc krásné zvenčí, ale dovnitř mě to nelákalo. Hned na muzeem začínal budovní komplex Spiecherstadt, který je zapsán na seznamu UNESCO. Jedná se o cihlové budovy, které obklopují kanály. Vypadalo to, jako kdyby se Liverpool a Amsterdam spojily. Tady jsem byla v ráji. Ovšem do momentu, než jsem začala hledat jedno konkrétní místo a vzpomněla jsem si, proč se mi tak nelíbil druhý den v Amsterdamu. Všechny uličky byly úplně stejné! Navíc, stejně jako v Amsterdamu, začalo na chvíli pršet.Opět jsem prošla kolem kostela, tentokrát to byl Katharinenkirchhof. Mapy mi ukázaly směr a o 7 minut později jsem stála u Wasserschloss Speicherstadt, který vypadal jako z pohádky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A pár metrů od budovy se nacházela kavárna s toaletami. Skoro nikdo uvnitř nebyl, čehož jsem využila. Objednala jsem si latté, našla si místo v rohu, nechala u stolu věci a konečně jsem si šla umýt ruce. V kavárně jsem seděla přesně hodinu. Psala jsem deník a plánovala si trasu. Zatím vše krásně vycházelo a já byla po dlouhé době šťastná a pyšná. Jsem sice blázen, že jsem do tohohle šla, ale nikdy jsem se necítila tak svobodná od myšlenek a nezávislá na lidech.
Druhá část turistické trasy byla krátká - Chilehaus, trosky kostela st. Nikolai, poté posezení u fontány Michelwiese, kam jsem dorazila ve 12:35. Seděla jsem zde asi hodinu. Pak mě čekal jen kostel st. Michaelis, kde jsem zaplatila své první vstupné dne (11 euro). Koupila jsem si prohlídku krypty (ta za moc nestála) a výstup (výtahem) na věž, odkud byla krásná a větrná vyhlídka na město. Jako bonus jsem si mohla do skříňky odložit zavazadla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přesně ve 14:00 jsem vyrazila k nejdůležitějšímu místu dnešního itineráře - ubytování. Autobusem jsem odjela za 3,60 euro ze zastávky Rambachstraße ve 14:18, 10 minut na to jsem vystoupila na Rathaus Altona. Půl hodiny jsem seděla v parku na lavičce, než po mně začaly lézt mšice. S hostitelkou jsem byla dohodnuta, že na mě klíče budou čekat v lockboxu, ovšem ten se mi nepodařilo najít. Až když na mě zavolala z balkónu (a vyslovila i správně mé jméno), jsem se dozvěděla, že tam ty klíče ještě nedala. Hostitelka María je Španělka ve středním věku, komunikace probíhala trojjazyčně, ale vůbec to nebyl problém. Můj pokoj je útulný, je zde velká postel jen pro mě, což jsem dlouho nezažila. Pobyla jsem zde tak hodinku, než jsem se vydala na nákupy do nedaleké nákupní zóny. Ihned jsem zakotvila v DM a v Rossmannu, kde jsem si koupila 4 balzámy na rty, které u nás ještě neprodávají, a pár rtěnek. Cítila jsem se jako dítě v obchodu se sladkostmi. Alespoň do té doby, než jsem došla do Lidlu k opravdovým sladkostem a malém jsem začala pištět blahem. Cestou domů jsem si prošla park s mšicemi z druhé strany. Ihned mě zaujala obrovská socha dvou kentaurů zápasících s rybou (nebo o rybu?), k zápasu přihlížely sochy ještěrek a mořských bytostí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Doma jsem so dala svoje milované jídlo - grana padano (německý Lidl dělá větší a levnější balení) a sezamové pečivo. María mi řekla, že se večer chystá na koncert španělské hudby, zapnula mi rádio, kde hrálo něco jako německý Nohavica a španělsky mi řekla, ať se zde chovám jako doma. Rádio jsem tedy hned po jejím odchodu vypnula a zamířila jsem si to do sprchy.První nevýhoda toho cestovat sám je ta, že když padnete po náročném dni na postel a rozložíte se, nikdo vám v pokoji nezhasne. Musíte vstát sami. Chtěla jsem ještě před spaním psát deník, ale neměla jsem na to mozkové buňky, proto jsem si načala bonbony, pustila si na mobilu Simpsonovi a odpočívala jsem.
Usnula jsem v půl desáté, po dlouhé době i bez prášku na spaní.
