THE RIGHT CHOICE•[Felix x Hyunjin]•

•Nepříjemný pronásledovatel•

Ráno jsem se s překrývavým dýcháním probudil, zkontroloval jsem svoje prsty a po zjištění že se zase klepaly jsem se z hluboka nadechl. Znova. Znova. Znova. A Znova. Po dechovém cviční, jsem se opatrně převlékl a věci z tašky co jsem měl u postele jsem přeskládal do batůžku, půjdu do centra. Ještě rozespalý jsem se rozhodl, že většinu dne dnes strávím v již zmiňovaném lukostřeleckém centru. Jakmile jsem se oblékl, došlo mi že v pokoji se nacházím sám. Toto zjištění jsem si lehce odůvodnil a i s batohem jsem se vydával do kuchyně.

U stolu seděl Minho s Hanem, Binem a ostatní se nacházeli v obývací části. Jakmile jsem vstoupil do kuchyně, většina ne-li všichni se na mě podívali s nejistým pohledem. Než však Minho stihl něco říct došel jsem ke dřezu a sebral z něj plastovou sportovní láhev, kterou jsem v zápětí napustil vodou. ,,Jak se vyspal?" Rozneslo se tichem a já cítil zbylých sedm pohledů v zádech. ,,Docela to šlo, půjdu ven." Vypustil jsem z úst a zavíral u toho láhev plnou vody. Ticho.

,,Co?" Zeptal jsem se zmateně a otočil jsem se k ostatním čelem. Všichni mlčeli, teda jen do té doby než jeden z nich nepromluvil. ,,Domluvili jsme se že by bylo lepší, kdyby s tebou někdo šel." Řekl Hyunjin a poposedl si na židli. Mírně jsem se zarazil, tohle mi blokuje plány. Chvilku jsem se zamyslel a nakonec řekl. ,,Proč, to zvládnu sám, nejsem malé dítě." Řekl jsem a opřel se o kuchyňskou linku. Lee Know a Chan na svou obhajobu spustili. ,,Lixi, To nikdo neříká, jen chceme vědět že se ti nic nestane." Už mi ta jejich starostlivost začínala lézt krkem, to že jsou nejstarší neznamená to že se ke mně budou chovat jak k batoleti.

,,Říkám že to zvládnu sám," Odpověděl jsem sebejistě, ale pohledy všech mi svědčili o opaku. Naštvaně jsem teda hodil flašku do batohu a následně jej zapnul. Bez rozloučení jsem odešel směr koupelna, kde jsem se zamknul. Opřel jsem se o umyvadlo a naštvaně vydechl, přebytečný vzduch v plicích. Následně jsem vlezl do šuplíku a vytáhl z něj balení s lékárnickou vatou, trochu vaty jsem vytrhl a zbytek balení poklidil znova do šuplíku.

Z hluboka jsem se nadechl a vložil si kus vaty do úst a nahl se pod kohoutek. Pustil jsem si do úst s vatou vodu a pokusil se kus vaty spolknout. Mimo mé plány se mi vata zasekla v krku a nešla polknout jako obvykle. Trochu jsem se zadusil, až mi do očí vjely slzy a já se začal dusit vodou. Přes veškerou snahu se mi nedařilo vatu protentokrát správně polknout. Zbrkle jsem se narovnal a vata i s přebytečnou vodou v tu chvíli opustila můj krk. Přidušeně jsem se rozkašlal a pár slz mi vyklouzlo z očí a vydali se po mých tvářích na cestu. Po chvilkové panice jsem se znova uklidnil a zametl za sebou veškeré stopy co by naznačovali, že jsem si místo snídaně dal do pusy kus vaty.

Vylezl jsem z koupelny a potkal se s nepříjemným překvapením, Hyunjin mě probodával ledovým pohledem. Ignoroval jsem ho a jednoduše ho obešel a vydal se do předsíně, kde jsem si zavázal tkaničky jako profík abych se mohl vypařit, jako pára nad hrncem.

Moje plány co jsem si přebíral v hlavě, jako důležité dokumenty, po cestě do centra byly však přerušeny, protože mě celou dobu pronásledovala nepříjemná návštěva. Hyunjin byl "slavnostně" delegován, aby na mě dával pozor. Pěkně mi jeho chování lezlo krkem, protože když už jsem myslel že jsem ho setřásl, ukázal se dva metry ode mě z druhé strany. A takhle probíhalo celé dopoledne, hráli jsme na kočku a myš, kde já jsem byl myš a snažil jsem se mu všemožnými způsoby vypařit.

Nakonec se mi jej kole jedné hodiny odpolední podařilo již kompletně sestřást, když jsem se schoval v jedné z postranních uliček. Nečekal jsem ani minutu a co nejrychleji jsem vypínal polohu telefonu a po další čtvrt hodině ujišťovaní, že za mnou už nejde jsem se vydal směr centrum. S mírnou nevolností jsem po čase doběhl k centru, které bylo od bodu, kde jsem setřásl Hyunjina asi dva kilometry vzdálené. Takže mi to nějaký dech sebralo.

Taky jsem si nemohl nevšimnout, že od té doby co jsem Hyunjina setřásl se mi obrazovka telefonu plnila zmeškanými hovory a zprávami od kluků co se marně strachovali. A tak jsem telefon vypnul úplně a došel k mojí skříňce. Potichu jsem ji odemknul a z batohu jsem vytáhl tričko s dlouhým rukávem ve kterém jsem měl v plánu dnes trénovat. Pomale a opatrně jsem si sundal mikinu přes hlavu a začal si následně sundávat i černé triko, v sadu v šatně jsem uslyšel nějaké vrznutí, ale nevěnoval jsem tomu pozornost a vysvlékl jsem si triko.

V tu chvíli mi přes záda projel mráz a mě se po celém těle rozlila husí kůže. Rychle jsem se oklepal, ale než jsem si triko z batohu stihl aspoň vzít do rukou, kolem pasu mě objali cizí ruce. Vylekal jsem se a vyjekl strachem, člověka za mnou jsem odstrčil a do batohu jsem chňapnul pro triko. Kaira za mnou se trochu ušklíbl a zahrál si na uraženého. Oddechl jsem si, když mi došlo že mě neobejmul žádný pervert, ale jen Kai. ,,Hrozně jsem se tě lekl." Okomentoval jsem svoje vyděšení a rychle přes sebe hodil triko s dlouhým rukávem. Kai se ušklíbl a přistoupil ke mě tak blízko, že jsem jeho dech cítil na tvářích.

,,Pročpak Felixi, já bych ti neublížil." Usmál se a jeho velká ruka mi pohladila po tvář, následně mě objal a já se v jeho objetí nějak nevzpíral. Krásně voněl. Hlavu jsem mu položil na rameno a vstřebával jeho krásnou vůni. ,,Já vím." Usmál jsem se mu do ramene a odtáhl se od něj. Do skříňky jsem se natáhl pro věneček z umělých květin a posadil si jej do vlasů. Taky jsem tam poklidil telefon s batohem a vytáhl z ní luk. Společně s Kaiem jsme se za příjemného ticha vydávali do další místnosti, kde jsem se rozhodli strávit následující čas.