THE RIGHT CHOICE•[Felix x Hyunjin]•

•Koruna•

Se střepem v hlavě jsem se ráno zvedl z tvrdé země. Sakra. Promnul jsem si spánky a zkontroloval osazenstvo kolem mě. Hyunjin po mém boku, pořád spící a tulící se mým směrem. Vypadal jako malé roztomilé děcko. Mírně jsem se jeho směrem usmál a spravil mu pramen vlasů co se mu přes noc uvolnil z culíku. Chan s Jeonginem leželi rozvalení jak širocí tak dlouzí ve vzájemném objetí a klidně oddechovali. Seungmin s Changbin nacházejíce se pochybně daleko od místa kde večer oba pod náporem alkoholu usnuli se začínali probírat k životu stejně jako já. ,,Dobré ráno Šípková Růženko." Vypustil jsem z úst a tiché oddechování přerušil svým hlubokým hlasem.

,,Boha klidni hormon a neřvi nebo mi pukne hlava." Promnul si oči Seungmin po tom co se opovážil posadit. ,,Však jsem šeptal." Zamumlal jsem si sám pro sebe a nečekaně se mi dostalo odpovědi druhé Růženky. ,,Tak ještě tišeji, děkuji." Chraplákem mě opravil Changbin co se vydával pochybnou chůzí směr koupelna. Projistotu jsem nás všechny přepočítal a nevycházelo mi to ani kdybych nás všechny podělil počtem kusů bábovky co po včerejšku nezbyla a připčetl k tomu spotřebu prášků proti nevolnosti co dnes zmizí. Jejich absence by se dnes zřejmě velmi projevila, a to ne tím kladným způsobem.

Minho s Hanem chyběli, posunkami jsem to předhodil rozlámanému Seungminovi co se snažil po včerejší dávce alkoholu nepozvracet koberec v obývacím pokoji. Jen co mi odpověděl se z koupelny vyřítil bílý Changbin s barvou pleti asi tak bílou jako byli křídy na tabuli naštvaného matikáře, v ruce s krabičkou s léky. ,,Volno." Prořekl s tiše a Seungmin prudce vstal a utíkal do koupelny co jen mu nohy stačili. Hmm. Očividně to bylo včera velice záživné.

Hyun vedle mě sebou trochu škubl a jeho obličej se zkřivil. Z přiotevřených úst mu vyšel zvuk podobný vzdechu vždy když brečíte. Trochu jsem zpozorněl. Hyun i přes to že spal, plakal. Po tvářích se mu vezla nejedna slza a tak jsem si k němu přiklekl a jeho obličej vzal do dlaní. Co nemohlo stát, že najednou brečí? Ptal jsem se sám sebe a snažil se mu prsty setřít slzy. ,,Hyun, co se děje?" Tiše jsem se zeptal a Changbin se usídlil vedle mě s tím že začínal polykat prášky. Hyunjin svou ucuknul a já jeho tváře sevřel o něco jemněji. ,,Hyun, lásko.." ,,Ayo-" ,,Hyun, vše je v pořádku." Snažil jsem se uklidnit stále spícího Hyunjina aspoň podvědomě. Výraz na jeho obličeji byl nečitelný a tak jsem ignoroval Binovy rozespalé otázky a nadzvedl Hyunjina tak abych jej mohl bez problémů sevřít v náruči. ,,Neplakej, nebo budu brečet taky." Setřel jsem mu slzu co se mu loudala na tváři.

A najednou se probudil. Vyděšeně mi hleděl do očí. A byl ticho. Místnost plná ticha.

Jako na střeše se stínem, tam bývá mrazivé ticho taky..

,,Ahoj Lixi, už jsme se dlouho neviděli." Pohodila rukama černá skvrna co se vedle mě začínala formovat do přijatelného tvaru. Celý jsem se zatřásl, nejen kvůli chladu na venkovní střeše, ale i kvůli malé vrstvě oblečení co na mě spočívala. ,,Nemůže být jednou v Podvědomí teplo?" Zastěžoval jsem si stínu co vedle mě seděl a pozoroval malinké lidičky dole na chodnících. Za tmy byla střecha chladnějších místem, než bych kdy čekal. Při smýšlení následující otázky na stín se mi do spánku zaryla bolest. Urputná a ryzí, taková kterou jsem ještě necítil. Nehnula se mnou však. Klidně jsem seděl a pozoroval ty oči. Plné beznaděje a lítosti.

,,Proč mě bolí hlava stíne." Zeptal jsem se mírně a pozoroval, jak se jeho oči mění.

,,Hyun ti sundává trnovou korunu.. Lixi."

Silně mě jeho sdělení zarazilo, tak jsem neuváženě a zbrkle vstal. Než jsem se dočkal jeho vysvětlení, pocítil jsem pocit bez tíže..
Kraj střechy se ode mě vzdaloval a já jej se skleněnýma očima pozoroval.
Moje Trnová koruna..
Je pryč..

,,Hyun, vše v pořádku?"
,,Mmh."
,,-na svoji obranu, kdo včera vytáhl ten chlast?"
,,Co myslíš tím na svoji obranu?"
,,-no já jen ze Jisung s Minhem jsou v jednom pokoji-"
,,-sedej, povídej, přeháněj a zalézej do soukromí-"
,,a Han vypadá jak spící borůvka."

,,Chlapci takže já si prosím SVÝCH 58 192 ₩! HOTOVĚ NEBO KARTOU?!" Chan se prudce zvedl a odpálil tak mě i mým spolubydlícím uši co byli momentálně jak z porcelánu. Jeongin vedle něj se s úsměvem zvedal a přirozeně se lísal k nejbližšímu zdroji tepla, což byl momentálně Chan s reprákem namísto úst.
,,Terminál rozbit, karta nepřijata." Odpověděl Seungmin s bolestí ve tváři, což měli všichni okrem Hyuna. Ten se i po noční můře natlemoval jak měsíček na hnoji, ba né víc. Sám jsem se tedy uvolnil a když jsem ucítil jeho ruce u mého pasu, unaveně jsem vydechl přebytečný vzduch.

Ještě že já ho mám, tak krásného spolubydlícího jsem si snad ani přát nemohl. Jemně jsem se naklonil k jeho uchu a mírně pošeptal. ,,Už vše dobré Hyun?" Namísto odpovědi jsem na tváři ucítil jeho rty a mírný úsměv směřovaný pouze mě.
,,Zdálo se mi o tom jak ti sundávám trnovou korunu, nebyla to noční můra... Lixie, mám tě moc rád.." tiše dodal a já se pouze snažil vstřebat co se stalo..

Díky stíne..

-Lix