THE RIGHT CHOICE•[Felix x Hyunjin]•

•Myšlenky•

Už když jsem otevřel dveře do domu, z kuchyně jsem slyšel zbrklé zasouvání židlí a hlasy. velmi naštvané hlasy. Jediné co jsem stihl udělat než na mě Chan začal křičet bylo to, že jsem si vyzul boty. ,,Kde si myslíš žes jako byl?!" Vyjel hned jak se ke mně dostal a už to vypadalo že mi jednu vlepí. Udržel se a jen ruku svěsil naštvaně dolů. ,,Felixi! Mluv s námi!" Přidal se k Chanovi Lee Know a já je jen jednoduše ignoroval. Rozhodl jsem se že prostě odejdu a proto jsem zamířil směrem ke dveřím které ovšem zablokovali Seungmin s Hanem a na obličejích jim tančil velmi naštvaný výraz. Ve své cestě jsem pokračoval, ale než jsem k Hanovi stihl dojít, tak mě za ruku někdo chytl.

,,Kdes kurva byl Lixi?" Propálil mě pohledem Hyunjin co mě držel za ruku, vyškub jsem se mu a pokračoval dál. Moje plány ovšem ještě ta též osoba zkomplikovala, protože jsem se ocitl přišpendlený mezi zdí a Hyunjinem. Zhnuseně jsem mu podíval do obličeje a v tu chvíli jsem to viděl. Zarazil se. ,,Co to máš na tom krku?" Vytřeseně natáhl ruku k mému krku a jeho pohled ztvrdl. Sám jsem stál zaražený, proč se zrovna on zajímal? Jakmile se dotkl modráku na mém krku, stáhl ruku a propustil mě. Sám se bez jediného slova spakoval, nazul si boty a odešel z domu.

Zůstal jsem tedy jen z dalšími šesti problémy. Chanův pohled povolil ihned po té co si uvědomil co mám na krku. I ostatní si toho nejspíš všimli. ,,Neudělal ti někdo něco?" Zeptal se po chvilce trapného ticha Minho co se ke mně pokusil přiblížit, za sebou nechal zaraženého Chana. Zakýval jsem na odpor a i moje naštvání začínalo polevovat. Minho mi položil ruku na rameno a opatrně si prohlédl cucflek. ,,To mu nemůžeš dělat." Řekl tiše, ale i přes to to všichni slyšeli. Co já se mám co vázat na Hyunjina, v rámci mé lásky ke Kaiovi to s ním nemá nic společného.

,,Pakliže jsi byl se svou polovičkou, omlouváme se, jen jsme o tebe měli strach, pro příště si můžeš nechat rozjeté aspoň souřadnice." Pousmál se na konec Minho a propustil mě. Tiše jsem tedy opustil předsíň a mířil k sobě do pokoje. Tam jsem ze sebe shodil tíhu celého světa a stres ze společné hádky, ale jak jsem tak zjistil, tak jediný kdo proti mě a mé "polovičce" má výhradu je zatím jenom Hyunjin. Tím jsem se však nehodlal zatěžovat a rychle jsem rozevřel uzamknutý telefon. Přejmenoval jsem si kontakt na Kaie a hned mu napsal.

Kai💕🌸✨:
F: Ahoj Kai<3 doma vše nakonec dopadlo relativně dobře, posílám pusu:]

Na odpověď jsem nemusel čekat ani nějak extra dlouho a Kai mi odepsal, s radostí jsem vzal do ruky telefon, ale už sklesleji jsem jej položil zpět i s odeslanou zprávou.

Kai💕🌸✨:
K: promiň lásko teď nemůžu ju? Dobrou:)
F: dobrou<3

Co mě v momentální chvíli, ale zaujalo nejvíc byl rozhovor co jsem náhodně zaslechl přes otevřené okno. Podle hlasů jsem poznal že je to Hyunjin, měl jsem za to že odešel, po chvíli tichého blábolení se k němu přidal monotónní hlas Chana a Hana, kteří se ho podle způsobu mluvy snažili povzbudit. Nechápu co to do Hyunjina vjelo, ale jestli se takhle bude chovat a přistupovat ke všemu co se týče mě a Kaie, tak asi nebudu mít takový problém naše prstýnky hodit rovnou do koše. To mi nemůže dopřát ani trochu lásky po které jsem se tak dlouho pídil? Kterou jsem si vymodlil a po tolika letech se mi jí konečně dostává.

Kaie nezná a už musel odejít protože se mu to nelíbilo, proč se chová jako pitomec? Proč? To mu tak hrozně vadí to že konečně s někým jsem a že nejsem sám?

Spadl jsem se do myšlenek, jak když zakopnete a rozbijete se o zem, jenomže rozdíl je že po tom co upadnete se klasicky zvednete a pokračujete. Já jsem se zasekl a pořád jen padal hlouběji a hlouběji do svých myšlenek. Až jsem se dostal do takové hloubky, že jsem už ani nevěděl nad čím přemýšlím. A tak jsem ležel v posteli, topící se ve vlastních myšlenkách jak námořník ve vlnách a dopřával jsem si ticha co mé myšlení doprovázelo. Nakonec jsem upadl do bezesného spánku.

•

Ráno mě probudil až budík nastavený na stole mezi mou a Chanovou postelí, jak já ten budík miluju. Naštvaně jsem do něj praštil až málem spadl na zem. Chan se ve vedlejší posteli přetočil na bok a už začal sypat nezajímavé poznámky týkající se dneška. ,,Achjo, dopoledne trénink a odpoledne focení mě klepne." Zastěžoval si ještě než se protáhl a já jej opravil. ,,A v poledne za maskéry a kostyméry." Zašklebil jsem se trochu a zvedl se na nohy z postele. Když mi došlo že znaménko lásky od Kaie budu muset maskovat tunou make-upu, společně s pihami, moc mi to na sebevědomí nepřidalo. Taky jsem si uvědomil že mě Kai bez make-upu ještě neviděl, má cenu se mu potom teda ukazovat bez něj?

Rozespale jsem došel ke skříni a vytáhl z ní černé slušné kraťasy co mi byli až po kolena, bílou košili a přesto bych hodil světle šedý svetr. Prvně jsem ale došel do koupelny kde jsem se osprchoval a pořádně probral. Taky jsem si konečně stoupl před zrcadlo a sledoval jak se moje postava za pár týdnů změnila k lepšímu. Byl jsem hubenější a vypadal jsem hezčeji. Vytáhl jsem z šuplíku vatu, kus z ní "utrhl" a vložil si jej do úst stejně jako včera. Když žánr do žaludku dopravím vatu, celý den nebudu mít hlad, taky je ale občas dobré sníst něco před ostatními, aby se marně nestresovali. Byl jsem na sebe totiž pyšný, za poslední tři týdny jsem shodil 7,5 kilo a to je dobrý výkon. Musel jsem se na sebe usmát. Konečně jsem totiž začal hubnout a neslo to svoje ovoce.

S radostí jsem s ostatními posnídal ve stylu že jsem dělal, že něco jím a ono to jako pokaždé prošlo. Následně nás osm nastoupilo do dvou aut a vyrazili jsme do tanečního studia.