THE RIGHT CHOICE•[Felix x Hyunjin]•

•Hrubá mouka•

Oh jak já miluju kuchání dýní.... a kuchání mozků všech na okolo mě, by bylo ještě příjemnější. Ani netušíte jak moc jsem chtěl všechny udusit hrubou moukou, která se nacházela v šuplíku u kterého jsem stál. Felixi uklidni se, když je teď všechny povraždíš nebudeš moct Minha vytáčet do běla. Tak nechám žít jen jeho, zamyslel jsem se když jsem zabodl nůž agresivně do ubohé dýně. Jisung vedle mě nadskočil jako kdyby ho propleskl vánoční kapr a znepokojeně se na mě podíval. ,,Řekni ještě jedno slovo a já ti přísahám, ke všem svatým by ses teď měl modlit, že ti ten bordel z té dýně narvu do huby jestli nesklapneš." Klidně jsem vydechl a nechal po sobě akorát vyděšeného Jisunga se strachem a odhodláním nemluvit. Ji se strnule s vykulenýma očima posadil na barovou židli z druhé strany kuchyňského ostrůvku a dále mě pozoroval s prosbou ať si trhání hlav nechám na někdy jindy. Zato ostatní asi naprosto ignorovali to co jsem řekl Hanovi protože hlasitost těch tupců se nezmenšovala. Spíš se zvyšovala, což na nich nezanechá příjemné následky.

Seungmin po chvíli mého agresivního řezání do dýně vykulil oči a na sucho polkl tak, že kdyby bylo ticho (což fakt nebylo) tak by to znělo jako kdyby si někdo naštvaně dupl. Očima si začínal vyměřovat vzdálenost nože od jeho obličeje a velice vyděšeně se u toho tvářil. Pak se uklonil a tiše se s vykulenýma očima usadil vedle vystrašeného Hana. Dobře dva zabíjet nemusím. Pak se ale objevil Hyunjin a to Vám byl tyátr. Objal mě ze zadu a jeho rty na mém krku mě již začínaly iritovat, i když mi v břiše létalo milion motýlů a byl jsem šťastnější než kdy dřív, neskutečně mě ten za mnou vytáčel, ani nevíte jak. A tak jsem jednoduše nadzvedl nůž a on v tu samou chvíli pustil a věnoval se své práci. Hanovi se Seungminem jsem dovolil podporovat Innieho co se za Chanovi pomoci snažil vydlabat dýni. Sám jsem si hleděl svého a snažil se potlačit potřebu je všechny zamordovat moukou nebo utopit v umyvadle mýdlem. Jediný problém je že v kuchyni není mýdlo. Hole jim voda bude muset stačit.

Kuchyní se rozlehl výkřik a brutální panika zachvátila nejmladšího z nás, když si v zavřené dlani držel druhou ruku ze které krev tekla proudem. Kuchyň zachvátila panika a jediný kdo se k něčemu zmohl jsem byl já s Chanem. Ten hned pohotově s obavou začal kočírovat situaci a paniku v kuchyni zatím co já proplekl všechny co zbytečně panikařili. Kuchyní se rozhostil ubrečený výkřik I.na a Chan na mě už volal. Dobře, panika na místě možná byla. ,,Dojdi vatu z koupelny! Rychle- a vy to tu trochu porovnejte ať můžeme Jeongina ošetřit." Jeongin mezi vzlyky naříkal bolestí a nadávky zaplnily celou místnost. Vatu co jsem donesl z koupelny jsem položil společně s ručníky na již částečně uklizený stůl a rychle jsme s Chanem Jeonginovu krvácející ruku co si neustále držel a nehodlal pustit zabalili do ručníku. ,,Musíš ten stisk povolit Innie-" snažil se k němu přemlouvat Chan pod silnou vlnou adrenalinu a stresu, zároveň protože se mu klepali ruce z toho jak vystresovaný byl, se snažil Jeongina přimět k povolení sevření ruky.

I.N nás mezi vzlyky informoval že sevření povolí a když tak udělal všichni jsme začali křičet. Jeonginův prst dopadl na stůl a jestli v kuchyni nebylo paniky dost tak teď by se na jejím množství a hustotě dalo vydělávat. Zděšeně jsem vykřikl a zakryl si oči rucemi co byli od Jeonginovi krve. Ten se však sám začal smát, už ho dostal šok, on se zbláznil. I.N se začal hystericky smát a položil svou zakrvácenou ruku na stůl a pokoušel se načerpat vzduch do plic. Chan k smrti vyděšený, vypadající jako chodící vápno jen začal skuhrat když si začínal spojovat situaci. Sám jsem pozoroval Jeonginovi prsty a ujišťoval se že moje výpočty jsou správné. Měl všech deset prstů, s úlevou jsem vydechl, ale pak se mi naježili všechny chlupy na těle, když jsem zjistil že se ostatní smějí taky.

,,Ty zmetku-" vydal jsem ze sebe přidušeně pozorují plastovou repliku jeho prstu na stole. ,,Aprýl?" Zeptal se úsměvně Jeongin a já měl chuť jej zadusit. Chan vypadal stejně. ,,Teď v říjnu!?" Vyjekl a sjel všechny pohledem nevěřícným. Všichni se nám vytlemovali a my s Chanem ve stádiu čtvrté mrtvice za den jsme se pozorovali navzájem. ,,A co tak krev?" Vyjel Chan po chvilce, kdy vypadal že za chvíli odpadne. I.N sesbíral kousky jeho smějícího se já rozevřel ruku s popraskanými plastovými kapsličkami.  Pořád naštvaně jsem ho zpražil pohledem a pozoroval ho co řekne. ,,Kapsle s fake krví stačí ti to? Stačí je rozmáčnout." Odpověděl přidušeně Seungmin co se dusil smíchem, všichni by mohli dělat herce, až na to že by nesměli být šest stop pod zemí jak tomu v následujících třiceti minutách mělo nadcházet.

Povedenému vtipu se všichni ještě hodně dlouho smáli, teda až na mě a Chana, mi dva stáli jako opaření a naprosto nepobírali o co go. Než ale kdokoliv stihl cokoliv udělat tak Chan procitl z transu a začal po všech řád zda-li jim to přijde normální. Já se k němu připojil a všechny obešel s tím že jsem se zpohlavkoval, a to všechny, do jednoho. Po tom co se nás chlapci snažili přemlouvat že je jim to líto mi zavibroval telefon v kapse. Trochu naštvaně jsem zvedl telefon.

Kai💕🌸✨:
K: Chci se potkat.

Zprávu jsem nejistě projížděl očima a pociťoval jak se do mě vlévala úzkost a zaplavovala mě od palců na nohou až do posledního vlasu na hlavě. Zkroušeně jsem sklopil telefonu se skleněným pohledem jsem pozoroval dění kolem sebe. Teď ne.

Do teď mi bylo tak skvěle, opomeneme-li momentální situaci, můj stav se nejen zdravotně zlepšil, ale zlepšilo se i uvažování o tom že mě ten hajzl znásilnil. Vyrovnával jsem se s tím po svém a fakt to fungovalo, teda až do teď, do teď. Zrovna když spolu trávíme čas, vážně musí zkazit, zrovna když si myslíte že je vše v pořádku. Jenže kvůli němu se mi sebevědomí moc nezvedlo, naopak ještě kleslo...

Do háje zeleného, nechci ho vidět, ne teď...