THE RIGHT CHOICE•[Felix x Hyunjin]•

•Bez respektu se šťastným koncem•

Seděl jsem potichu v restauraci, kde jsme měli sraz. Nebyl to dobrý nápad já vím, ale třeba se chtěl omluvit kdo ví? Kloubech prstů jsem si mnul tak silně, že se párkrát přes normálně tichou restauraci ozvalo jemné křupnutí mých prstů. Kraj svetru jsem svíral v rukou a i přes mírný tras jsem se snažil tvářit nezaujatě.

Ke stolu zamířil tmavovlasý vysoký kluk s šibalkám úšklebkem a já dále seděl jako opařený. S úsměvem se posadil a zíral mi skrz oči do duše. Věděl že ho nenávidím, moc dobře a stejně se v tom vyžíval. Sebevědomě jsem se na něj usmál, ale ruka co se ke mně napřáhla mě zarazila. ,,Doufám, že se na mě moc nezlobíš, potřeboval jsem se odreagovat když jsi mě tak vytočil." Usmál se a klidně se zadíval do nabídkového listu. ,,Nejsem věc na které se odreaguješ." Řekl jsem s úmyslem postavit se sám za sebe. Není důvod abych se ho bál. Ne pokud budu rychlejší a dávat si pozor. Kai se zájmem otočil nabídku a pozoroval nápojový lístek. ,,Minule jsi mi tak připadal, doufám že to pochopíš-" Sladce se poohlédl mým směrem a mě se do úst dostal pocit nevolnosti se sladko-hořkou příchutí. ,,Nejsem věc-" ,,ale líbilo se ti to, že?" Pokračoval když mě přerušil. Naštvaně jsem na něj mírně zvýšil hlas a moje oči viditelně povadly. ,,Co jsem měl dělat?" Vyjel jsem po něm a sledoval jej jak se neobtěžovaně usmívá jako kdyby neudělá to co udělal. Jeho až příliš upřímný úsměv se mi hnusil. Odložil nabídkový lístek a předklonil se nad stůl.

,,Měl jsi se vzpírat." Usmál se s tím nejodpornějším úsměvem co snad mohl a pozoroval moji reakci. ,,Jsi si sám moc dobře vědom že to nešlo, tak se mě nesnaž ponížit ještě víc než jsi mě ponížil ten večer. Nechci už s tebou mít nic společného jediný důvod proč jsem tu je ten, že jsem moc měkký a nedokážu ukončit vztah s takovým hajzlem přes telefon." Politicky jsem mu vysvětli mou situaci s nahlas posazeným vysvětlováním. ,,Měl by ses ztlumit, nebudeš tady na mě křičet, to můžeš dělat jinde." Odporně se ušklíbl a pohodil urážku mým směrem. On si fakt myslí že se mi to líbilo. ,,Ty hajzle jeden zas-" ,,Uklidni se nevztekej se tady." Pronesl klidným hlasem a jemně se zvedl ze židle. Naštvaně jsem jej potichu pozoroval až do té doby dokud si nečupl vedle mojí židle. Upíral jsem na něj pohled a nebyl schopný se zvednout ze židle. Když jsem už jeho pohled, který na mě s úsměvem upíral nevydržel, rozhodl jsem se odejít. Odsunul jsem židli od stolu, tak že sebou on sám málem praštil a pokusil se zvednout. Moji snahu přerušil jeho oka co mě trhavě posadila zpět na místo a já měl co dělat abych přes celou restauraci nevypískl. Nenávistně jsem se na něj podíval a pak strnul. Pod košilí na které jsem měl svetr jsem ucítil dotek. S vykulenýma očima jsem se vyděšeně nadechl a zadíval se mu do očí.

S úšklebkem mi šahal pod košili. Když jsem se snažil jeho ruku z pod mé košile dostat jen mě bolestivě chytl za bok a řekl. ,,Chceš to hned teď nebo až za chvilku?" Odporně mi zašeptal a já měl Chu't se rozkřiknout po celé restauraci, v mžiku jsem se rozhodl. Už jsem se nadechoval že začnu vyšilovat tak aby to slyšela dokonce každá myš co hodovala v restauraci, když jsem zahlédl povědomou tvář co mě jako patron pozorovala. Přibližovala se a tak jsem jen Stich a pokusil se dotyčného neprozradit. ,,Teď se zvedneme a odejdeme ke-" Kaiovo mohutné tělo se na mě svalilo jak mu byla uštědřena rána do zátylku. Za jeho tělem na mě starostlivě pokukoval Hyunjin co mi dnes dělal anděla strážného. S rozklepaným výdechem jsem ze sebe shodil Kaiovu odpornou váhu a jeho ruku jsem vytáhl ze spod mé košile. ,,Hyun-" s očima co se začínaly plnit slzami jsem se přitáhl k samotnému vlastníkovi jména a děkoval všem andělům, že mě dnes doprovázel. ,,To je ten hajzl co ti to udělal jo?" Zeptal se potichu Hyunjin co už mě ruku v ruce držel ve bezpečně vzdálenosti od malátného těla toho hajzla co se nepříjemnou rychlostí probíral zpět k životu. Jen jsem mírně přikývl a pozoroval jak se Hyunjin bez ostychu předklonil a flusnul Kaiovi přímo do obličeje. Ten jenom zakvílel a tak se na nás otočila vívající menšina co nás do ti'd nepozorovala.

Hyunjin mě následně vyvedl ven kde mi do dlaní vložil roušku a oba jsme se vydávali co nejrychlejší cestou směr domů. ,,Díky že jsi mi to řekl." Prolomil ticho Jin když jsme ruku v ruce kráčeli podzimními ulicemi Soulu. ,,Díky že jsi se mnou šel." Odpověděl jsem jeho směrem a podíval se mu do očí. By v momentální chvíli jediný kdo to vědě a dost blbě nesl že jde se s Kaiem rozhodl potkat. ,,Chápu tvoje rozhodnutí, ale s takovýma hajzlama už si nikdy nic nezačneš o to se postarám." Řekl když jsme procházeli pod Seoul Tower parkem a já na něj akorát začal zírat ještě víc. ,,Jak to?" zeptal jsem se tiše, když jsem nějak nepopral význam věty co vypustil z úst chlapec vedle mě. ,,To znamená, že jedinej kdo si tebe zaslouží titul hajzla budu já a to jedině v případě toho jestli ti někdy ublížím, a to se teda fakt nestane, takže si mysli co chceš ale já obdobím breku procházet znova nebudu." Vysvětlil mi a prudce se zastavil. Nechápavě jsem na něj zíral a pozoroval jak mi jemně sundává roušku je pro to aby se mírně naklonil mým směrem a jeho rty se potkaly s těmi mými. Překvapeně jsem jsem pozoroval, ale potom co mi došel význam jeho slov jsem jeho polibek akorát prohloubil a konečně nechal svému srdci volno.

,,Lixie, doufám že víš že dokud nebudeš sám chtít, já tě neopustím." S těmito slovy se ode mě odtáhl, nasazujíce mi roušku šeptajíce další slova. ,,A teď rychle domů ať nás někdo nenačape."
Ruku v ruce a pocitem štěstí jsme se vraceli v klidném a krásném tichu domů...

Díky bohu za něj..
jak já toho kluka miluju