KILL, LOVE, DIE, WAKE UP

kapitola 4. - Elen

Vyšli z bloku pro Armádu a dostali se do bloku, kde bydlela ona a její rodina. Když zahlédla Jima, opustila stráže a vydala se za ním. Po chvilce si jí také všiml a rozběhl se k ní.
"Elen ! Elen ! Jsi v pořádku ? Neudělali ti nic ? Jestli jo, tak je do jednoho zabiju, přísahám! "
Skočila mu do náručí.
"Díky Jime, jsem v pořádku. K ničemu naštěstí nedošlo. Díky Caesarovi. Dalo by se říct, že mě zachránil. Pojď za Danielem, ať to nemusím říkat dvakrát." promluvila tiše a vykročila směrem k jejich bytu.
"Počkej, oni ti to neřekli?", zastavil ji.
"Co, co mi neřekli? Stalo se ještě něco?"otočila se na Jima.
"Pojď, řeknu ti to u nás."

Dorazili do jejich opuštěného bytu. Jakmile se za nimi zavřeli dveře, sedli si na postele proti sobě a Jim začal vyprávět.
"Jak jsme přijeli do Tábora s plánem, že se během pár dní seberem a zdrhnem nabrat síly abysme se pak vrátili a pozabíjeli všechny od Armády, tak se hned po příjezdu ukázal Ceasar, nechtěl nám o tobě nic říct a potom odvedl tátu se slovy, že když ho od nás oddělí nebudeme mít zaječí úmysly a zároveň, že prý na nás bude mít páku, kdyby jsme něco podnikli. Začínal jsem mít strach, že jsem ztratil i tebe."

Nastalo ticho, jak Elen vstřebávala informace, které jí Jim právě řekl. Pak se opatrně zeptala.
"A včera se stalo co všechno ? Pamatuju si jenom na...". Zastavila se uprostřed věty. Vzpomínala si na smrt její matky. Pak už jen tma.
"Stalo se ještě něco potom co ji zavraždil?". Oči se jí zalily slzami.
"Pamtuju si jenom na to. Pak už nic.".
"Jsi si jistá, že to chceš vědět?"
"Ano..chci, chci to vědět."
"Potom co zabil, potom co ji zavraždil, ses na něj vrhla a kopla ho koulí. To ho prakticky vyřadilo ze hry. Pak tě zezadu do hlavy praštil jeden hajzl. Šla si v bezvědomí k zemi. Vytrhl jsem se z řady a srazil toho hajzla záda, právě ve chvíli, kdy se do tebe chystal kopnout. Když už ležel, zneškodnil jsem ho. Otočil jsem se na patě, abych tě bránil před ostatníma vojákama. Pak mě někdo chytil za krk a vrazil mi pořádnou ránu pěstí. Než sem se vzpamatoval, chytili mě vojáci a vrátili do řady. Zjistil jsem, že tu ránu mi dal Caesar a že chce po Alexandrovi, aby tě zvedl a odnesl k nim do auta, že si tě bere jako pojistku, aby jsme se vrátili. Protestoval jsem, ale vyhrožoval, že můžu být rád, že chce jenom to. Pak se sebrali a odjeli. Sesypal sem se a seřval tátu, že nic neudělal. Sem debil, poslední, co jsem mu stačil říct, nebylo nic hezkého. Co když už nebudu mít šanci mu kdy říct, že mě to mrzí." Poklesla mu ramena a chytil se za hlavu.
"Mrzí mě to tati, vážně. Ty za to nemůžeš." mluvil spíš sám k sobě.
"Určitě budeš mít ještě šanci mu to říct. Určitě."

Jim se znovu narovnal.
"Řekl jsem ti co se stalo. Teď mi řekni, co udělal Alexandr tobě, ať mu to můžu připomenout až mi bude umírat v rukou."
"Dobře. " Znovu posmutněla.
"Probudila jsem se v posteli, trochu mě bolela hlava. Ruce jsem měla svázané před sebou. Rozhlédla jsem se, zmatená, kde to sakra jsem. V nohou postele seděl Alexandr a civěl na mě. Zvedl se a blížil ke mě, tak jsem ho instinktivně kopla. Do rozkroku. Počítám, že ho to dost naštvalo. Vyskočila jsem z postele a pomalu couvala, co nejdál od něj. Pak sem narazila na zeď a to už byl u mě, zvedl mi ruce nad hlavu a přišlápl mi špičky na nohou. Odněkud vyndal pouta a připl mi ruce k trubce. Byla jsem naprosto bezbraná. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Položil mi ruku na krk a pak ji popouštěl níž. Došlo mi co má v plánu. Rozkřičela jsem se o pomoc. Uvědomil si, že když budu křičet dál, někdo mě uslyší, takže se natáhnul pro lepenku a přelepil mi pusu. Když mě umlčel, sáhl mi pod tričko."

" Hajzl zasranej! Za tohle toho čůráka zabiju !" rozkřikl se Jim. Ve vzteku vstal z postele a třískl s nedalekou židlí o zeď. Ze zdi se sesypala omítka.
Elen se znovu rozbrečela. Pořád se jí to vracelo. Jim ještě chvíli naštvaně pochodoval po pokoji a pak se k ní posadil na postel a objal ji.
"Jestli už nechceš pokračovat, nemusíš. Řekneš mi to třeba někdy jindy." Přemýšlela o jeho slovech. Tohle přece nebyla ona. Ona přece nebrečela. Byla sice citlivá 'možná až moc', ale slzy vždy zapudila nebo alespoň skryla před ostatními. Jen občas brečela. Ale nikdy ne před Jimem. To on nikdy nebrečel. Nikdy. Byl vždy statečný a silný.