KILL, LOVE, DIE, WAKE UP

kapitola 1. - Elen

Elen byla v šoku. Právě viděla, jak muže, co stál přímo vedle ní, srazila k zemi jediná rána. Předtím než se složil, uslyšela výstřel a pak další a pak další. Společně s mužem, jenž stál vedle ní, skončili na zemi i zbylí vojáci z Armády. Přímé rány do hlavy. Smrtelné. Během několika vteřin ji a její rodinu obestoupili po zuby ozbrojení muži z Armády. Přímo před jejího nevlastního otce se postavil Caesar, vůdce Armády. Jim stojící po její levé straně, ji chytil za předloktí, jelikož v ruce držela nůž a v pravé ruce pistoli. Pohlédla na nevlastního bratra a jeho výraz říkal, nedělej to, teď ne.

Caesar vydal rozkaz a mezi členy jejich skupiny se začali proplétat muži, kteří od nich vybírali zbraně. Přišla o nůž i pistoli. Pak Caesar promluvil k Danielovi, jejímu nevlastnímu otci:
"Tak Dany, hádej co bude teď ? To sis jako vážně myslel, že ti projde něco takového jako zajmutí mně ? Že nemám dost loajálních lidí i mezi farmáři ?" Pohlédl na čerstvé mrtvoly kolem.
"Ti vojáci byli slabí. Uvěřili tvym blbym kecům. Tak jsme jim to vysvětlili a už nebudou dělat problémy. No a teď zbývá vymyslet co s váma."

Elen se rozhlížela po seřazených vojácích Armády. Všimla si Alexandra. Zvláštně se usmíval a civěl na její matku. Pak na sobě ucítil Elenin pohled. Jeho čistě modré oči přelétly na ni. Byl to dlouhý oční kontakt. On se usmál, ona zamračila. Nic z toho se jí nelíbilo. A hlavně by se nic z toho, co se právě odehrálo, nestalo v normálním světě. Avšak tohle nebyl normální svět. Tohle byl svět nemrtvých.

Zombie apokalypsa. Svět, ve kterém nebyl řád, zákony a vlastně ani lidi. Jen pár přeživších a pak už jen nemrtví. A oni museli narazit zrovna na tu třetí skupinu - skupina hajzlové. Ze začátku se zdáli být normální, velká parta lidí, co našla v tom podělaným světě způsob života. Jenže jejich život byl plný zabíjení a to nejen nemrtvých. Zdálo se, že mají systém. Že Armáda brání a chrání farmáře před mrtvákama a oni pro ně pěstují jídlo. Jenže symbióza se vybarvila v diktaturu.

Daniel to chtěl změnit. Oni si totiž zasloužili lepší život. Během uplynulých pěti let si toho užili hodně. Elen ve svých patnácti letech zabila víc lidí, než leckterý kriminálník. Nejvíc jich zabila jednou, když přišli do opuštěně vypadající vesničky, rozhlíželi se po domech a v jedné velké stodole našli spoustu kostí. Zvířecí a lidské. V jednom rohu byly usekané a dosti vyschlé hlavy. Ikdyž jim celé místo připadalo už nějakou dobu opuštěné, našli na stole nedávno rozřezané lidské tělo. V momentě, kdy ho spatřili, se za nimi zabouchly dveře a někdo zvenku zakřičel, ať se ani nehnou, protože je tam bomba, a že jí mohou kdykoliv odpálit, jenže prostě nechtějí mít večeři na kaši.

Daniel se nemusel ani moc zamyslet, zašeptal ať jsou všichni připraveni zaútočit a pak popadl nedaleko ležící sekeru a rozsekal část vrat, všichni vyběhli ven v čele s Danielem, Jimem a Elen. Stříleli hlava nehlava, všechny jež jim přišli do rány. Ten den jich Elen zabila pět. Jim zabil sedm lidožroutů. Jejich otec zahodil sekeru a pod jeho palbou jich lehlo jedenáct. Kanibalové nečekali útok, ale pokornou kapitulaci a tak stali všichni vedle sebe, když se Daneil vyřítil ven. Poslední dva, kteří utíkali pryč, dostala její matka, která zatímco Daniel sekal do dveří, vylezla do patra k okénku a zamířila. Tohle se událo, když bylo Elen přibližně třináct. Nikdo si nebyl moc jistý co je za měsíc nebo rok. Ještě zvládli rozlišovat dny v týdnu. Během dalších let na Elenin seznam přibylo pár dalších zlých lidí. Další na seznamu měli být vojáci z Armády, jež by se odmítli vzdát. Ale jejich plán nevyšel a vzdát se musela ona a její skupina.
"Svažte jim ruce za záda, ke každýmu dva chlapi a seřaďte je vedle sebe do řady, ať to máme za sebou," nařídil Caesar. Pomalinku se stmívalo.