KILL, LOVE, DIE, WAKE UP

kapitola 5. - Alex

"Kokot jeden zasranej ! " práskl Alexandr dveřmi svého pokoje. Právě se pohádal a porval s otcem. Pořád na to myslel. Jakmile se za Elen zavřeli dveře, otec na něj vyjel: " To jako vážně musíš furt přemýšlet víc pérem než mozkem?! Máme tady jedno, jedno posraný pravidlo! Nedotkneš se holky, která to nechce! To je pro tebe fakt tak těžký to pochopit?! To, že jsi můj syn a máš vyšší moc než ostatní, neznamená, že to pravidlo můžeš porušovat! Teď mi řekni, co s tebou. Popravit tě nemůžu. Tak mi řekni co mám dělat."
"Třeba, to nechat být. Tý holce se nic strašnýho nestalo. Může ti to být u prdele."

" Děláš si srandu?! Den dozadu jí zabiješ matku, ikdyž na můj povel, aby jsme je donutili k poslušnosti a k pochopení. Tím to mělo skončit! Jak maj teďka poslouchat, když ví, že jim to k ničemu není?! Navíc z toho bude mít určitě psychický problémy !"
" Tak ji objednej k psychoušovi, když to pro tebe tolik znamená. Mně je to ukradený. " zvedl Alexandr hlas. Caesar se rozmáchl a Alexovi přilétla facka. A pak další. Když se Caesar rozmáchl potřetí, Alex jeho ruku zastavil a ráno mu vrátil. Od nikoho si přece nenechá dávat rány ani od otce.
"Tak tohle si přehnal chlapečku," otočil se na něj Caesar z krvavým proužkem tekoucím z nosu. Caesarova levá pěst vymrštila a prolétla vzduchem těsně nad Alexovou hlavou. S domněním, že se vyhnul, se Alex zvedal, když v tu chvíli ho sesadil na zem náraz do oka. Za Caesarovou levou pěstí totiž letěla pravá. Alex cítil jak mu levé oko, pomalu natéká a rudne.

" Už nikdy, nikdy, mi nevracej ránu. Jinak dopadneš mnohem hůř, než jenom s monoklem. Zítra máš hlídku na severní zdi. Ranní a noční..do konce týdne. A tý holky se už ani nedotkneš!Tím jsme skončili. "
Caesar si setřel krev z nosu, nechal tam Alexe a odešel. Alex zůstal sedět na zemi a po chvíli se zvednul a odešel do svého pokoje. Práskl za sebou dveřmi. Znovu zanadával na otcovou adresu.

Pak pomyslel na Elen. Nikdy nezažil, že by mu nějaká dívka odporovala. Že by ho odmítla. A nikdy se mu nestalo, že by se mu holka tak moc líbila. Musí si ji získat. Bude jeho. Jenom jeho. I kdyby měl jejího bratra podříznout. Získá ji  ikdyby násilím. Pár holek už měl, ale vždy jen na noc. V sedmnácti letech už měl celkem hodně zkušeností. Elen se do něj musí zamilovat. Takový jaký je, nehodlal se změnit, změknout.

V tomhle světě, slabý člověk nemohl přežít. Oni měli štěstí. Ne. Štěstí neexistuje. Co si člověk sám neudělá, to nemá. Vždycky byl otci vděčný, za to co vybudoval. Bezpečné místo. Místo, kde se nemusel každou minutu, bát dýchat. Nemusel sledovat každý zbrklý pohyb nebo zvláštní zvuk. Skoro se sám divil tomu, že řeší tyhle sociální problémy. Že na to má čas.

Když byl dřív venku jen s otcem, nikdy se s ním nehádal. Nebyl na to čas. Furt to bylo jenom: mrtváci tady, mrtváci tam, musíme najít jídlo, najít zbraně, atd.Pak se jim podařilo najít skupinu, která potřebovala ochránit. Pak našli tohle vězení. V něm byly zbraně a pár lidí. Spojili se s nimi a jeho otec pak převzal vedení. Začal jsi říkat Caesar a vznikla Armáda.

Pak přišly problémy v podobě jiných skupin. Příchozí skupina machrovala , ale ve skutečnosti byla slabá, avšak dobře vyzbrojená. Měla tank. V Armádě bylo několik bývalých vojáků (proto ten název - Armáda), kteří uměli zacházet s bitevními stroji. Podařilo se jim zjistit, že z příchozí skupiny má tuto vlastnost pouze jeden. Když se to ráno objevili za plotem Tábora ( jak začali říkat vězení ), požadovali po nich, aby vězení opustili a přenechali jim ho bez boje. Na to jim jeho otec odpověděl, že potřebuji čas do druhého dne na promýšlení jejich návrhu a že budou potřebovat čas na zabalení věcí. Cizí skupina svolila a utabořila se s pocitem bezpečí na nedaleké louce.

Armáda však místo balení, popadla zbraně a pod velením Caesara, v noci na cizí skupinu zaútočili. Alexandrovi bylo tehdy dvanáct let. Chtěl jít s otcem a též bojovat za svůj čerstvě nabytý domov. Otec mu však řekl, že kdyby se něco podělalo, musí v Táboře být někdo, kdo bude schopný ostatní ochránit. Tak Alex poslechl a zůstal číhat za plotem a vyhlížel až se otec vrátí. Byly slyšet pouze křik a střelba.

Armáda pobila bojeschopné členy skupiny a zbytek se jim vzdal. S dohodou, že je vezmou do Tábora a budou pro ně pracovat, je Caesar přijal a na výměnu jim poskytl bezpečí. Též Armáda získala tank. Později se Armáda rozrostla a přibylo nových pracovníků. Zjistili, že je to velmi výhodný způsob života pro obě strany. Postupně postavili vnitřní hradby a přestavěli cely na jednotlivé byty pro pracovníky. Ze zahrady udělali zeleninovou zahrádku a začali pěstovat. Tábor obklopily pole a louky a s nálezy z nedaleké farmy, začali pěstovat pšenici. Vysadili ovocné stromy a postavili skleník. Armáda vyhledávala nové skupiny a držela lidi v Táboře v bezpečí. Farmáři jim na oplátku, pěstovali jídlo a vyráběli potřebné produkty.

Párkrát se objevila problémová skupina, odboj byl však potlačen a roztříštěn. Nepohodlní vůdci byli veřejně popraveni, jako odstrašující příklad farmářům pomýšlících na převrat. Po letech vzájemného soužití mezi Armádou a farmáři, se objevila Danielova skupina a s ní nové problémy.

Daniel se zpočátku zdál jako rozumný, že bude spolupracovat a přispívat prosperujícímu Táboru. Avšak později se vybarvil jako zrádce, který chce pouze převzít moc a vládu nad Armádou a Táborem. Svými řečmi o demokracii si získal většinu farmářů, a dokonce i malou část Armády. Daniel měl v plánu,  zajmout Caesara a donutit zbytek Armády, aby složila zbraně. Jenže jeden z farmářů nahlásil Caesarovi Danielovo povstání. Caesar proto čekal zradu a v poutech neskončil on ale Daniel. Dezertéři z řad Armády byli popraveni. A tak mu za tu zradu Caesar nechal zabít manželku. Pak kopla Alexe do rozkroku ta holka.

Alexovi myšlenky znovu zabloudily k Elen. Zamrzelo ho, že jeho dnešní setkaní s ní nevyšlo, jak si představoval. Znovu na sebe upozornilo levé oko. Šel se podívat do zrdcadla, jak vlastně vypadá.  Zjistil, že oko má celé fialovo modré. Pokusil se oko otevřít.  S velkou námahou se mu to povedlo, avšak bolestí ho musel opět zavřít. Odhadoval, že oko bude fialové tak týden.  Nedokázal si však tipnout, jak dlouho ho nebude schopný otevřít. Každopádně všichni uvidí, že má monokl. Zítra na hlídce všichni uvidí, že schytal pěknou ránu.

Na severní zeď se posílali lidi z Armády, kteří něco provedli nebo podělali. Bylo to za trest. Kolem celého Táboru se rozprostíraly pole a louky a jen na severní straně bylo sem tam pár stromů. To jediné stěžovalo celkové hlídkování. Jinak se toho tam moc nedělo. Znamenalo to tedy několik hodin nudného pochodování v zimě sem a tam. 

Navíc všechny ty nuly uvidí to, že mu někdo jednu ubalil. Bude si muset  vymyslet, nějakou historku, co se mu stalo. Mohl by říct, že mu to udělala Elen, ale to bude vypadat jako slaboch, protože ho přeprala holka. Nechtěl nikomu vysvětlovat, že se popral s otcem a že porušil pravidla, a proto následoval trest. Mohl by taky třeba říct, že mu to udělal ten Danielův kluk. Byla pravda, že tenkrát se ten kluk dost vzpouzel, když Daniela odváděli. Mohl by si k tomu přidat, že od něj dostal ránu a že vrátil nejen jednu větší. No půjde tam a uvidí, ne že by se mu tam zrovna chtělo. Nikdy nemusel tuhle podřadnou práci dělat. Těšil se, až jeho otec na koci týdne odjede.

Zaprvé mu skončí služba a zadruhé bude mít Tábor na starost on. Většina Armády pojede pryč a nějaká pravidla půjdou stranou. Blížil se Halloween a on přemýšlel o velký párty. Jen ještě musí sehnat pití. Věděl, že něco má otec schované a že něco je i jeho soukromém skladu. Možná vyjdou i ty kostýmy. 

Mohl by pozvat i Elen, ikdyž věděl, že nepřijde. Určitě pozve všechny v jeho věku od Armády. Od farmářů pozve nanejvýš hezký holky. Když to jinak nepůjde, zajde za Elen sám. Taky to bude muset všem vyřídit s dostatečným předstihem, aby stihli vyrobit nějaký kostýmy. Bude to sranda. Nesmí se to ovšem dozvědět otec. Alex si řekl, že mu nebud zbytečně lízt na oči a bude ho poslouchat na slovo. Otec si bude myslet, že jeho syn se poučil a nemá zaječí umysly. 

"To by mě fakt zajímalo, jestli to fakt zbaští," zeptal se Alex sám sebe v zrdcadle.