HATERS TO LOVERS

2. MUSÍME SI TO UJASNIT!

Když jsme přišly z města, zastavil nás Bill. „Holky, nechcete jít ke Georgovi na pokoj? Jsme tam všichni a dobře se bavíme. “ „Jasně, za chvíli jsme tam, jen se převléknu“ řekla jsem. Bill se usmál a odešel. Když jsme přišly na pokoj, Sher na mě spustila... „Proč mluvíš za nás obě?! Jak můžeš vědět, že tam chci jít taky?“ Vůbec jsem nechápala, co to do ní vjelo a řekla jí „Sheron, uklidni se! Jseš normální? Gustav je můj bratranec a chce abysme tu byly s nimi a teď nás Bill pozval za nimi, abysme se líp poznaly a bavily se.“ „ Hele víš co?! Já je stejně moc ráda nemám a nikdo z nich se mi nelíbí! Ty akorát žereš Toma a při první příležitosti, se s ním vychrápeš.“ „Co to meleš?!?! Posloucháš se vůbec? Ano, dost se mi líbí, ale držím si od něj odstup a nemám v plánu s ním něco mít. “ řekla jsem jí naštvaně. Sheron protočila oči a řekla „Víš co, zítra jedu domů. Nebaví mě to tady. Ty si tady s nima klidně dál užívej!“ Už jsem na ní měla fakt nervy a řekla jsem „Tak jo. Jeď jsi zpátky domů, vůbec mě nezajímá co teď budeš dělat “. Sebrala jsem se, zabouchla dveře od pokoje a šla za klukama. Když jsem tam přišla všechny jsem pozdravila a oni mě taky. Sedla jsem si vedle Toma a Georga, protože nikde jinde nebylo místo. Gustav se mě hned zeptal „Kde máš tu svoji kamarádku?“ „Pohádaly jsme se a ona zůstala na pokoji, nechtěla sem jít.“ řekla jsem. „A proč jste se pohádaly?“ zeptal se Tom. „To je jedno, nechci to řešit.“ Všichni to pochopili a dál už jsme se o tom nebavili. „Mám skvělý nápad“ řekl Bill. Zahrajeme si na PRAVDA NEBO ÚKOL. Zasmala jsem se a souhlasně přikývla. Akorát trochu jinak. Tom napsal na lístečky písmena B,T,C, G A GE. Aby se rozeznal Georg od Gustava. Teď vybereme někoho, kdo bude ty lístečky losovat a čí začáteční písmeno se vylosuje, ten si vybere pravdu, nebo úkol. Všichni jsme souhlasili, a tak jsme začali hrát. Kluci vybrali mě, abych to losovala. Jako první jsem vytáhla Toma. „Takže Tome, pravda nebo úkol?“ „Pravda, odpověděl. Dobře, taak “Máš nějaké tajemství, které by se nemělo dostat do davu lidí?“ zeptala jsem se. „Nemám žádné takové “ odpověděl mi.. „Co lžeš?! Vždyť takové tajemství existuje.“ „Tome, nelži tady!“ začali ho okřikovat ostatní. Podívala jsem se na Toma a navázala s ním hluboký oční kontakt. „Tak dobře. Takové tajemství opravdu je, ale nechci ho tu říkat! “  odpověděl. Po chvíli jsme tuhle hru přestali hrát, už nás nebavila. Pak jsem se koukala na Toma, začala jsem ho pozorovat. On si toho všiml a říká „Líbím se ti?“ „Ne!“ jen koukám jak se chováš. (Doprdele, teď jsem lhala sama sobě). Od té chvíle, jsem se bavila jen s Tomem. Gustav si toho všiml a říká „ Crystal, pojď na chvíli stranou, musím s tebou mluvit.“  Zvedla jsem se a šla za ním. „Hele, Tom je sice fajn, ale dávej si na něj fakt pozor! Dokáže být i dost nebezpečný, je to hajzl.“ Jen jsem vykulila oči a zeptala se „A co je to tajemství? “ „ Tom vždycky dostane, co chce. Když ho nemiluješ, donutí tě ho milovat, když s ním nechceš spát, donutí tě se s ním vyspat, když s ním nechceš mluvit, donutí tě s ním mluvit. A je mu jedno, jak toho dosáhne. Jde přes všechno. Nic ho nezastaví. Umí být i dost hrubý. Fakt si na něj dej pozor!“ řekl a výchovně se na mě podíval. „No dobře“ řekla jsem a nevěděla, jak moc tomu mám věřit, ale pořád jsem na to musela myslet. Když jsme přišli zpátky, Tom si sedl blíž ke mně a říká „Co ti říkal?“ „To je jedno“ odpověděla jsem. „Ptal jsem se, co říkal! “  řekl a trochu na mě zvýšil hlas. „Hele přestaň na mě řvát! To co mi Gustav říkal, je jen mezi ním a mnou a tobě do toho nic není!!“ řekla jsem mu se zvýšeným hlasem. „Dobře, však ty se rozmluvíš a ještě ráda. “ Cítila jsem z něho trochu strach, ale ne moc. Jen mě děsilo, co teď právě řekl....