HATERS TO LOVERS

10. PŘIZNÁNÍ A USMÍŘENÍ

Když jsme s Tomem dosnídali, tak se mě zeptal, jestli nechci jít s ním za klukama. „Hele Tome promiň, ale asi ne. Vzhledem k tomu, co se stalo včera si nemyslím, že je to úplně dobrý nápad. “ řekla jsem a čekala na jeho odpověď. „Ale Crystaal, neblázni. Kluci tě určitě rádi uvidí a navíc mi říkali, že by se ti chtěli omluvit.“ řekl a sledoval každý můj pohyb. „Dobře, tak půjdu.“ řekla jsem, zvedla se z postele a šli jsme. Když jsem tam přišla tak jsme se všichni pozdravili a všichni se mi omluvili. Dokonce i Gustav, což mě překvapilo. Řekl mi, že ho mrzí že se podílel na Tomovo plánu a že se chce usmířit a zase být v pohodě. „Dobře Gustave. Všechno zase dobrý.“ řekla jsem a objali jsme se. Stáli jsme trochu stranou, takže jsme se vrátili zase k ostatním. Potom Billa napadlo, že bysme mohli jít všichni společně na nákupy. Samozřejmě jsme všichni souhlasili. Šli jsme do takového obrovského nákupního centra. Všichni jsme byli zase hrozně rádi, že jsme se usmířili. Nejdřív jsme nakupovali oblečení, potom boty a pak jsem si šla nakoupit jen já s Billem make -up. Už když jsme vcházeli do té drogerie,  tak jsem si všimla, že na nás kouká nějaký hodně divný chlap, ale nějak moc jsem to neřešila, protože přece jenom Bill je slavný, tak se běžně stává že na něj lidi koukají. Když jsme vyšli z drogerky, už tam stál Tom s Gustavem. Georg si prý musel něco zařídit, tak s náma už nebyl. Šli jsme se podívat ještě na nějaký drobnosti, ale když jsem se po chvíli otočila, tak jsem si všimla, že ten chlap, co v drogerce sledoval mě a Billa, šel za náma. Pořád jsem se otáčela. Tom si toho všiml a zeptal se mě.. „Crystal, proč se pořád otáčíš?“ zeptal se mě. „Jen tak, neřeš to.“ řekla jsem a usmála jsem se na Toma a šli jsme dál. „Hele kluci, jen si skočím na záchod a hned vás doběhnu.“ řekla jsem a vydala jsem se směrem k záchodům. „Crystal, nemám na tebe počkat?“ zeptal se mě Tom. „Nene, to je dobrý.“ řekla jsem a vešla na záchody. Tom na mě kývl a šel zároveň s klukama. Když jsem vyšla ze záchodu a chtěla jsem jít za klukama, tak mě zezadu někdo chytl pod krkem a k ústům mi přiložil nějaký kapesník s něčím, co mě uspalo. Když jsem se ještě naposledy stihla otočit viděla jsem, že to je ten chlap, co nás sledoval. Potom už ale nevím nic, upadla jsem do bezvědomí. Probudila jsem se až v nějaké tmavé místnosti, připoutaná k nějakému sloupu. V té místnosti nebylo nic, kromě toho sloupu a nějakých dveří. Za chvíli za mnou přišel nějaký chlap v černé kukle a řekl „No vida, moje malé koťátko se probudilo.“ a ušklíbl se na mě. „Ty jeden slizáku hnusnej! Já nejsem žádné tvoje koťátko! A koukej mě pustit.“ On se jen zasmál a neřekl nic. Jelikož nevíme, kdo je tento muž, budeme mu říkat Muž X. Muž X ke mně přišel a začal mě osahávat. „Přestaň! Nech toho! Nelíbí se mi to!!!“ zařvala jsem na něj. On mi dal facku odpoutal mě, nechal mě ležet na zemi a odešel někam pryč. Okamžitě mě napadlo podívat se na mobil. Měla jsem hrozně moc nepřečtených zpráv od kluků....:

TOM:

T: „Crystal. Kde jsi? Ozvi se.“
  (13:22)

T: “Crystal kurva! Tohle není sranda. Kde jsi? Kam jsi šla? Bojím se o tebe!“
  (13:28)

T: „Crystal do píči tohle není vtipné! Koukej se ozvat!!!!!!!!!!!!!!!“
  (13:36)

T: „Crystal a dost! Vážně se o tebe hrozně bojím. Okamžitě mi napiš!!“
  (13:49)

BILL:

B: „Crystal, co je s tebou? Zmizela jsi a nikdo o tobě nic nevíme. Okamžitě se nám ozvi!“
  (13:21)

B: „Crystal, jsi v pořádku? Já i kluci máme o tebe strach. Hlavně Tom!!“
  (13:25)

B: „Crystal, aleee! Přestaň! Jestli jsi v pohodě, okamžitě se ozvi. Tom je z toho hodně v píči.“
  (13:44)