Školní výlet s Tokyo Revengers

• 4 •

Skupina po nějaké chvíli konečně došla k těm očekávaným výběhům psovitých šelem a až na to, že byli momentálně o další čtyři členy slabší, skoro nic se mezi žáky nezměnilo. Tedy, Mitsuya začínal být čím dál nervóznější, protože ať se snažil jakkoliv, očividně prostě nedokázal zabránit tomu, aby se mu skupina postupně rozutekla. Hakkai se ho snažil uklidnit, že za to nemůže a že to bude dobré, ale jinak se mezi sebou všichni bavili stejně, jako před ztrátou svých spolužáků.

Hned, jak se vedle nich objevil první výběh, ve kterém by se měl nacházet vlk obecný, Ryusei se za chůze opět lehce skrčil za Chifuya a obezřetně se rozhlížel. Chifuyu si frustrovaně povzdechl, ovšem druhý se na něj kupodivu nijak nelepil ani nic podobného, proto se rozhodl to zatím neřešit. Kazutora se pořád snažil být aspoň mentálně kdekoliv jinde, než tady a Baji byl klasicky zaujatý úplně vším. 

"Věděli jste, že vlčí vytí jde slyšet až na deset kilometrů daleko? A je to navíc jejich způsob komunikace," ozval se opět Keisukeho hlas, který stále neztrácel na nadšení. Bylo vidět, že by se rád zase zastavil a chvíli výběh pozoroval, Ryusei však prudce zavrtěl hlavou a na černovláska se dost úpěnlivě zadíval. 

"Tady se vážně zastavovat nebudeme, prosím. Snížíme riziko kontaktu, ať jsme odsud co nejdřív pryč," řekl prosebným tónem a stále se za chůze podél výběhu krčil. Chifuyu se po téhle jeho prosbě musel lehce ušklíbnout. Ano, mohlo se zdát, že je blonďák opravdu hodně škodolibý, berte ovšem v potaz, že Ryusei mu tou svojí neutuchající sebejistotou a občasnou povýšeností lezl na nervy už od první chvíle, kdy se potkali. V téhle situaci, kdy byl ovládaný absolutně iracionálním strachem, mu konečně ta jeho maska sebejistoty aspoň na chvíli spadla. 

Baji se lehce zamračil a chtěl na to něco říct, to už se však stalo něco, co nikdo nečekal. Zrovna procházeli kolem prosklené části výběhu, a když kolem chtěl co nejrychleji projít Ryusei, jeden ze zdejších chlupatých obyvatelů skočil předními tlapkami na sklo a na Ryuseie se zvědavě zadíval. 

Ryusei v tu chvíli zaječel tak, že to pravděpodobně museli slyšet i lidé na druhé straně celé zoo a vyděšeně nadskočil, následně se v podstatě skácel na Chifuya. Ten ho jen tak tak stačil zachytit a skoro to ani sám neustál, naštěstí však rychle zase nabral rovnováhu a ani jeden z nich tak nemusel putovat k zemi. I když měl Ryuseie, který byl očividně na pokraji omdlení, sto chutí na zem pustit.

Chifuyu slyšel, jak se ti dva zbylí idioti nahlas rozesmáli a věnoval jim oběma varovný pohled, následně s Ryuseiem několikrát lehce zatřásl, aby druhého dostal zpátky do přítomnosti. "Notak, do háje vzpamatuj se chlape, fakt tady nevidím jediný důvod, proč bys měl omdlívat-" "Nevidíš důvod?! Tamto nebyl důvod?! Ta...t-ta věc po mně doslova skočila!" ozval se Ryusei hystericky a pevněji v rukou sevřel látku Chifuyova svetru - aspoň, že nakonec vážně neskončil v bezvědomí, chvíli to na to vypadalo. 

Chifuyu protočil očima a pokusil se od sebe Ryuseie dostat, bohužel pro něj neúspěšně, druhý se stále držel jeho svetru jako klíště. "A co by ti prosímtě jako udělal? Za tím sklem je z nějakého důvodu! To u té shiby jsem ještě schopný pochopit, že byla volně, ale tady-" "Ale tady co?! Je jedno, jestli je za sklem nebo ne, stejně mě vyděsil! Matsuno, zkus se do mě trochu vžít-"

"Umm, kluci? Nerad přerušuji vaši velice záživnou dětinskou hádku, ale...kde je Kei?" promluvil najednou Kazutora a Chifuyu i Ryusei se v tu ránu přestali dohadovat, rozhlížejíc se kolem. Torův dotaz byl na místě, protože Baji tu sice ještě chvíli zpátky stál, teď to však vypadalo, jako kdyby se po něm doslova slehla zem. Chifuyu se ještě chvíli alarmovaně rozhlížel, ovšem bez výsledku.