Školní výlet s Tokyo Revengers

• 8 •

Shinichiro se po chvilce vyškrábal na vršek ohrady a seskočil rovnou do výběhu, následně se rázným krokem vydal přímo k posedávajícímu Wakasovi. Tohle celé musela být rychloakce, musel to stihnout dřív, než zase budou okolo procházet nějací ošetřovatelé (nedejbože zase ti stejní dva) a všimnou si, co se tady děje. 

Naštěstí by s tím dostat odsud jeho kolegu neměly být moc velké problémy, Wakasa díky bohu nikdy nebyl žádný agresivní opilec ani nic podobného - většinou prostě jenom dělal vážně bizarní a divné věci a moc o sobě nevěděl, což byl očividně i tenhle případ. Vypadalo to, že si Shinichira konečně plně všiml až poté, co se černovlasý učitel zastavil až těsně u něj a i tak na něj notnou chvíli jen přiblble zíral.

“Shinichiro?” zadrmolil po chvíli zmateným tónem,  mezitím co se díval vzhůru na svého kolegu. Už i z tohohle jednoho slova šlo slyšet, že se mu poměrně dost motá jazyk, plus mu ani nebylo pořádně rozumět přes to stéblo trávy, které měl stále v puse. Shinichiro s povzdechem přikývl a začal z trávy zvedat Wakasův batoh, od kterého první musel lehce odehnat jednu zvědavou kozu. 

Obsah batohu byl na první pohled výrazně menší, než předtím - Shin upřímně ani nechtěl vědět, kolik toho Waka už stihl za tu dobu zpracovat. Vlastně vůbec nevěděl, kolik si těch flašek jeho kolega s sebou celkově vzal a něco mu říkalo, že to taky snad radši ani vědět nechce. Nebylo to ve výsledku nějak extra podstatné, Wakasa se prostě ožral a teď ho bylo potřeba dostat odtud pryč, Shin k životu snad ani nepotřeboval vědět, čím vším se to ožral.

Když ze země zvedl podezřele lehký výletní batoh, začal následně zvedat i nedopitou flašku rumu, která ležela vedle Wakasy. Než však stihl zpátky zašroubovat víčko a uložit lahev do batohu, prostě v ten moment po tom všem neodolal a z lahve se zbytkem nahnědlé tekutiny si docela mohutně přihnul. Nic, co by ho jakkoliv výrazně ovlivnilo nebo opilo, ale bylo to aspoň něco - a upřímně, mohl se mu někdo po těch všech dnešních zážitcích vůbec divit? 

Naštěstí to očividně ani Waka neměl v ten moment kapacitu nějak komentovat, za což byl Shin upřímně vděčný. Víčko už pak zašrouboval zpět a odložil flašku do batohu, který následně zapnul. Přehodil si ho přes jedno rameno, naštěstí to nebylo tak těžké, když byl jeho obsah teď prakticky nulový krom té jedné skoro prázdné lahve. Následně se na chvíli zadíval na svého kolegu a zvažoval svoje možnosti. 

Počítal ale, že to, aby se o něj Wakasa za chůze třeba jen opíral, nebude v tomhle případě moc efektivní - nezdálo se, že by Wakasa momentálně byl i s pomocí schopný kamkoliv dojít. Proto se Shinichiro nakonec rozhodl pro věc, která mu v ten moment dávala největší smysl a jal se svého kolegu zvedat k sobě do náruče. Wakasa se během toho tvářil absolutně vykolejeně a bylo vidět, že vůbec nepobírá, co se to sakra děje. Nijak se ale nebránil, což bylo důležité. 

Samozřejmě to vůbec nic neznamenlo, byla to jen a pouze ta nejsnazší možnost, jak Wakasu dostat pryč, pryč by to taky mělo pro Shina něco znamenat? Pche, na co to myslíte. Každopádně se mu po chvíli podařilo vyzvednout si svého kolegu do náruče a pro jistotu ho pevně chytil, následně se s ním a s jeho batohem přes rameno vydal zpátky k ohradě.

Cesta z výběhu byla za těchto podmínek velice strastiplná - ohrada se hned přelézá o něco hůře, když musíte u sebe zároveň držet svého padesáti kilového na mol opilého kolegu. I tak to ale Shinichiro s vypětím všech sil nakonec zvládl a brzy už seskakoval zpátky na kamenitý plácek před oplocením výběhu. Už už si chtěl pogratulovat, že to tentokrát konečně zvládl s přehledem a bez komplikací, to už však slyšel celkem dost naštvané odkašlání a cítil, jak se mu srdce rychle rozbušilo. Vážně se upřímně divil, že to všechno jeho srdce zatím zvládlo bez nějaké příhody.