Školní výlet s Tokyo Revengers

• 7 •

Mezitím, co Shinichiro kráčel směrem k ošetřovně ve snaze najít zbytek svých studentů, jeho sestra se právě se svým přítelem na druhé straně zoo snažila najít jejich milovaného bratra. Už byli jen kousek od dětské zoo a vzhledem k tomu, že Mikeyho nenašli nikde po cestě, dalo se usuzovat, že blonďák už do svého vysněného cíle dorazil. 

Draken pro jistotu ještě po cestě rychle zakoupil další balíček s jídlem, tentokrát s taiyaki - radši, kdyby náhodou byla potřeba nějaká nenásilná donucovací metoda k tomu odtamtud jeho nejlepšího přítele dostat. Dříve zakoupený balíček dorayaki bohužel zůstal ležet v Takemichiho batohu, takže si museli poradit nějak jinak. 

Emma, ač to nedávala moc najevo, zároveň nemohla během cesty přestat přemýšlet nad tím, co předtím zmínil Mitsuya. Tak trénink na děti, heh? No, ač Draken zatím nechtěl slyšet o jakékoliv zmínce dětí v jakémkoliv kontextu a dal to i předtím celkem jasně najevo, něco na tom pravděpodobně bylo. Asi by je nic nemohlo připravit na vlastní potomstvo lépe, než její neuvěřitelně dětinský bratr, který se někdy skutečně nechoval zrovna jako příkladný patnáctiletý člověk. 

Tok jejích myšlenek přerušil až jejich příchod k oplocení dětské zoo, ke které kromě nich ze všech stran mířila i spousta lidí s povětšinou malými dětmi. Za oplocením už šlo částečně zahlédnout, ale především slyšet zvuky všemožných domácích zvířat, hlavně mečení koz. Emma s Drakenem trochu přidali do kroku a po chvilce už procházeli menší bránou, za kterou se dětská zoo nacházela. 

Následně se oba začali rozhlížet kolem sebe a pohledem hledali známou tvář, pro kterou sem přišli. Po jejich pravé straně se nacházel výběh s několika poníky a oslíky, nalevo od nich se zase nacházeli nejrůznější hlodavci jako králíci nebo morčata. Všude se to tu hemžilo lidmi a především dětmi, které pobíhaly kolem se sáčky s granulemi pro zdejší zvířata - ty se daly pravděpodobně zakoupit někde v areálu dětské zoo - v rukou.

A přímo před nimi se nacházel výběh s kozami a ovečkami, který byl očividně volně přístupný a lidé mohli bez obav vlézt i s dětmi dovnitř a zvířata nakrmit, nebo se s nimi pomazlit. A kdo by to čekal, uprostřed výběhu dřepěl Mikey, který měl oči rozzářené podobně, jako dítě u vánočního stromku a nadšeně kozy a ovce také krmil granulkami. Jednu ovečku, kterou měl nejblíž u sebe dokonce jednou rukou i lehce objímal. 

Neměl s sebou žádné peníze, čili si ty granule koupit sám nemohl - kousek od něj ale posedávalo jakési dítě a nahlas brečelo a soudě dle vražedných pohledů, kterými Mikeyho jeho maminka při snaze uklidnit své dítě obdarovávala bylo jasné, odkud Mikey ten sáček s granulemi získal. 

“Mikey!” vyhrkla Emma a oddechla si, očividně se jí ulevilo, že jejího bratra našli ještě poměrně rychle. První část měli tedy za sebou, teď bylo ovšem ještě potřeba odsud Mikeyho nějak efektivně dostat, což byla ta o dost těžší část. Společně s Drakenem se rychlou chůzí vydali přímo k nízkému plotu výběhu a blonďáček k nim po chvíli zvedl pohled.

Světýlka z jeho očí během chvilky zmizela a dokonce se mu i po tváři mihl provinilý výraz - moc dobře si uvědomoval, že jim prakticky utekl i po tom, co mu to zakázali a že z toho ti dva určitě nebudou zrovna dvakrát nadšení. I tak se ale pak pokusil nahodit zpět nevinný výraz, třeba mu to projde?

“Jé, Ken-chin, Emmo...dlouho jsme se neviděli,” zkusil prohodit, jako kdyby se vůbec nic nestalo - Emma si následně povzdechla a Draken si s poker facem založil ruce na hrudi. Během toho na chvíli odhalil sáček s taiyaki, který stále držel v levé ruce, čímž si okamžitě získal Mikeyho plnou pozornost.

Draken chtěl Mikeymu aspoň trochu vyčinit za to, že jim takhle zdrhl i přes zákaz, aniž by cokoliv řekl, to už si ale všiml, že se na něj jeho kamarád momentálně dívá lehce rozšířenýma očima jak na svatý obrázek. Vysokému blonďákovi chvíli trvalo, než mu došlo, o co tu jde, pak ho ovšem zasáhlo uvědomění. A rozhodl se, že když mu teď nižší věnuje svou pozornost, byla by škoda té příležitosti nevyužit.