Školní výlet s Tokyo Revengers

• 5 •

Hina a Takemichi posedávali na lavičce kousek od ošetřovny a s úsměvy na tvářích se spolu bavili. Hina už měla nohu naštěstí ošetřenou a mohli by už klidně jít zpátky za ostatními, chtěli však aspoň nějakou chvilku pro sebe - proto se rozhodli po nějakou dobu zůstat tady.

To však nevěděli, že sami momentálně bohužel vážně nejsou. Pár metrů od nich se totiž za celkem bujným keřem, který poskytoval perfektní maskování, skrýval blonďák s brýlemi a už nějakou chvíli je sledoval. Někdo by mohl říct, že tímhle už vážně překračoval určité meze a že by se to dalo považovat i za stalking, ovšem jemu by i tenhle názor byl nejspíš jedno. 

Kdyby ho někdo obvinil z toho, že v tomhle bodě už by se jeho vztah k Hině dal považovat spíše za posedlost, pravděpodobně by se to snažil všemožně vyvrátit. Nebyl přeci Hinatou nijak posedlý, prostě...prostě jen věřil, že zrovna dívka jako ona si v životě zaslouží štěstí a nechápal, jak by ho mohla najít zrovna s Hanagakim - měla přece na víc, ne? To se právě snažil zjistit.

Kisaki absolutně nevnímal své okolí a byl tak zabraný do pozorování páru na lavičce, že si nevšiml toho, že ani on tu ale při tom sledování nebyl sám. Samozřejmě to nemohl vědět, ale chvíli po tom, co se odpojil od skupiny a vydal se špehovat Hinatu a jejího přítele, Hanma udělal to samé. Akorát s tím rozdílem, že on si pro změnu dal za osobní cíl sledovat Kisakiho. 

Hanma se zastavil v bezpečné vzdálenosti od nižšího a chvíli s pohledem upřeným na jeho záda čekal, Kisaki jeho přítomnost ovšem stále nezaznamenal. Vyššímu to na jednu stranu připadalo divné, byla ovšem pravda, že Kisaki byl dneska vůči němu obzvlášť nevšímavý. Kdyby víc vnímal svoje okolí, musel by si už dávno všimnout toho, že objektiv Hanmova foťáku většinu dneška mířil na něj.

Když si byl jistý, že o něm Kisaki opravdu neví, rozhodl se dál pokročit ve svém tajném plánu. Jeho fotku z jednoho určitého úhlu totiž ještě postrádal a když se teď konečně naskytla vhodná příležitost, přece ji nemohl nevyužít, ne?

Popošel ještě o tak dva kroky blíž k nižšímu a čupnul si, následně v rukou sevřel svůj foťák a objektiv namířil přímo na Kisakiho pozadí. Jenže si bohužel nevšiml, že zapomněl vypnout blesk.

Takže když se pak za blonďákem s brýlemi, který to absolutně nečekal, nejen ozvalo známé cvaknutí fotoaparátu ale ještě se i zablesklo, Kisaki leknutím doslova nadskočil, až mu málem spadl ze zad jeho výletní batoh. Následně se dost vztekle otočil za sebe. "Hanmo?! Co to tady do prdele vyvádíš?!"

"Eh...jejda," ozval se vyšší, který byl v tu ránu zase na nohou. Kisaki nasadil snad ještě vzteklejší výraz a už se nadechoval k tomu, aby mu vyčetl ještě víc, to už ovšem za sebou slyšel překvapené nadechnutí a otočil se zpět. Když se setkal s šokovanými pohledy páru z lavičky, který už teď byl taky na nohou, cítil, jak mu srdce lehce pokleslo.

"Kisaki?" zeptala se Hina zaskočeným tónem a ustoupila od lavičky o krok dozadu. Takemichi se zamračil a nepřestával Kisakiho sledovat překvapeným pohledem. "Tys nás šmíroval?"

—
"Baji-san? Baji-saaan!" volal skoro neustále Chifuyu jako na lesy, až se za ním kolemjdoucí otáčeli a během chůze se rozhlížel kolem sebe. Kousek za ním kráčeli Ryusei s Kazutorou - ti se taky rozhlíželi a občas Bajiho jméno taky zavolali, hlavně to však obstarával právě Chifuyu.

Už po černovláskovi společně pátrali nějakou dobu, zatím bohužel bezúspěšně. Bylo to, jako kdyby se po něm kompletně slehla zem a trojice už z toho začínala být celkem zoufalá, obzvlášť tedy Chifuyu a Tora. Což bylo asi logické, když se jim zničehonic ztratil přítel.