Léto s Bohem (Loki fanfiction)

Kapitola 4.

Dneska je to trochu delší, ale čím delší tím lepší ne? Snad se vám bude líbit. :-)

„Vzbuď se.... Vzbuď se!" někdo křičel a ustavičně se mnou třásl. „No tak vzbuď se." Otevřela jsem oči, aby Loki věděl, že už jsem vzhůru a přestal se mnou třást.

 „Co....co je?" Vykoktala jsem ze sebe a promnula si oči. Viděla jsem už mnohem lépe jenom občas byly věci trochu rozmazané. Loki se mi zkoumavě díval do očí a pořád mě držel za ramena. Záda už mě nebolela a oči tolik nepálily, cítila jsem se lépe, ale měla jsem strašný hlad.

„Pojď něco ti ukážu" řekl po chvíli a konečně mě pustil. Vstala jsem z postele a následovala ho do koupelny. Už jsem se nemotala, jen jsem občas pár věcí viděla dvakrát. V koupelně mě postavil před zrcadlo a ustoupil pár kroků. To co jsem uviděla, mi vyrazilo dech.

 „Jak dlouho jsem spala?"

 „Týden."

 „ To je hrůza" zašeptala jsem.

„Hrůza? To je obrovský pokrok" rozhodil rukama.

„To možná, ale jak s tím budu moct chodit mezi lidi?" Řekla jsem a ukázala na malá černá křídla na mých zádech. Měla ještě takové to hebké peří, které mívají ptáčata. Rozpětí měla skoro metr. „A co je tohle?" Řekla jsem a nahnula se blíž k zrcadlu. Barva mých očí se od minula také dost změnila. Byly vínové až fialové a možná i malinko zářily. Všimla jsem si, že i uši mám jiné. Byly špičaté a trošku delší, jako elfí. „Skvělý vypadám jak mumie zkřížená s elfem a mutantským havranem." Slyšela jsem, jak se uchechtl.

„Proč by si s tím měla chodit mezi lidi?" zeptal se po chvíli, kdy už ho asi nudilo pozorovat mě, jak se prohlížím.

 „No, protože třeba teď mám strašný hlad a pokud vím tak v lednici nic není, takže bych se šla moc ráda najíst někam ven." Otočila jsem se k němu a ruce si založila na prsou. Protočil oči a povzdechl si.

 „Ach ti smrtelníci."

Chtěla jsem něco namítnout, ale vzápětí se kolem mě i kolem jeho objevila zelená záře. Na chvíli mě oslepila, ale když jsem zase mohla vidět, všimla jsem si, že se Lokimu změnilo oblečení. Zelená tunika se vyměnila s bílou košilí a černými kalhotami. Otočila jsem se zpět k zrcadlu. Vypadala jsem zase normálně. Světle hnědé vlasy, oříškové oči a žádná křídla. Věděla jsem, že je to jen iluze, ale byla velice přesvědčivá. Usmála jsem se na sebe.

„Děkuju, dej mi chvilku." Vyskákala jsem z koupelny do ložnice. Ze skříně jsem vyhrabala černé šaty po kolena a baleríny s mašličkou. Stáhla jsem ze sebe tričko a sukni co jsem měla do teď. Viděla jsem, jak mi vystupují žebra a jak mám kostnaté ruce a nohy. Byla to hrůza, ale doufala jsem, že po proměně budu jako dřív. Natáhla jsem na sebe šaty, které předtím byly na tělo, ale teď trochu plandaly a nazula si boty. Otevřela jsem dveře a vyšla z pokoje. Loki seděl v křesle před televizí a vypadal zamyšleně. Zvedl ke mně hlavu, když jsem procházela okolo do koupelny.

„Ještě chvilku" mávla jsem na něj a zavřela za sebou dveře. Učesala jsem si vlasy. K mému údivu nebyly ani moc mastné což bylo jedině dobře. Spletla jsem je do copu na stranu a zavázala gumičkou. Make-upem jsem si zahalila kruhy pod očima a tvářenkou se snažila odpoutat pozornost od propadlých tváří. Přidala jsem řasenku a lesk na rty. Všechno to bylo hodně přirozené, aby to neupoutávalo pozornost.

Loki už čekal u dveří a opíral se o futra. Mračil se, asi se mu nelíbilo, že musel tak dlouho čekat.

 „O peníze se nestarej" prohodil, když jsem se začala štrachat v kabelce. Vypadal vážně otráveně tím že se mnou musí někam jít. Provokativně jsem se na něj usmála a vyšla ze dveří.

 „Neříkej mi, že nemáš hlad, kdy si jedl naposledy?"

„Krátce potom co si poprvé usnula."

„A to nemáš hlad?"

„Ano, ale já dokážu bez jídla vydržet déle než ty." Vypadal, že už ho mé otázky unavují.

 „Tak proč si šel se mnou?" Ptala jsem se dál a otočila se na něj.

 „Chci tě mít pod dohledem" řekl a krátce na mě pohlédl.

„Už nejsem malá, nemusíš mít o mě starost."

„Myslíš?" Zastavil. „Myslíš, že bys to beze mě zvládla? Že bys tu pořád ještě byla?" Začal zvyšovat hlas a já z něj pomalu začínala mít strach. Co to do něj vjelo? To je tak háklivý na to, když někdo řekne, že ho nepotřebuje?

„Ale... ale vždyť to jsem přece neřekla" přikrčila jsem se trochu.

 „Jenom bys propadla panice a začala vyšilovat hned co by se ti změnila barva očí! Uvědomuješ si vůbec, jaké štěstí máš, že jsem tady a že jsem ochotný ti pomoci?" Bylo to něco jako křik a řev jenom ne tak hlasitý a možná o něco zlostnější.

„Nic takového jsem neřekla" bránila jsem se. „Já... jsem ti náhodou strašně vděčná, že si tady. Nevím, jak bych na tom byla bez tebe, ale rozhodně ne moc dobře" snažila jsem se ho uchlácholit. „Ale nechápu, jak si to mohl pochopit takhle. Musíš v sobě mít velkou zlost, když vyletíš kvůli něčemu takovému." Nic neříkal, jenom mě propichoval pohledem s nehybným výrazem ve tváři. Zdálo se, že trochu vychladl a napjaté svaly mu povolily. Nepatrně jsem se usmála. „Pojďme radši na tu večeři" prohodila jsem a rozešla se dál po pláži. Nechala jsem ho tam stát, věděla jsem, že když bude chtít, dožene mě. Chce mě přece mít pod dohledem.

***

Vešli jsme do podniku, ve kterém jsem měsíc před tím obědvala. Žena u kasy mě hned poznala a usmála se. Na Lokiho se koukala trochu nedůvěřivě, ale nakonec nás usadila ke stolu u okna a zeptala se, co si dáme. Loki nevypadal, že by se mu tu obzvlášť líbilo, ale nakonec si objednal pizzu stejně jako já.

 „Chci ti něco ukázat" řekl, když žena odešla. Jemně mě uchopil za ruku. Trochu jsem se pod tím dotekem zachvěla, ale vypadalo to, že si toho nevšiml. Pak jsem ucítila něco opravdu zvláštního. Cítila jsem, jak z něj proudí jakási energie. Byla velice silná, něco takového jsem ještě nikdy necítila. „To co cítíš je magie, Annie. I ty ji v sobě máš, ale zatím je tak slabá, že ji sama necítíš a i já ji cítím jen slabě. Jednou bude obrovská, věř mi a ty díky ní budeš velice mocná" odvětil s lehkým pousmáním a pustil mě. Zrovna nám přinesli pizzu a já se hladová pustila s chutí do jídla. Měla jsem neuvěřitelný hlad a byla si celkem jistá tím, že mi jedna pizza stačit nebude.Loki, když mě viděl jen protočil očima a sám se pustil do své porce.

Nakonec jsem si vzala ještě dvě pizzy domů a tam je snědla skoro celé. Zbytky jsem zabalila do alobalu a dala do lednice. Šla jsem do koupelny a vlezla si do sprchy. Byl to příjemný pocit, už jsem se nemyla dlouho a proto jsem si tu sprchu užívala a byla v ní co nejdéle to šlo. Když jsem vylezla omotala jsem kolem sebe ručník a v zrcadle si všimla, že mám zase křídla a jinou barvu očí. Povzdechla jsem si a vyšla z koupelny.

Loki usnul na gauči před televizí, všimla jsem si, že má zase svou zelenou tuniku a to vysvětlovalo proč já mám zase křídla. Trochu jsem se nad tím obrázkem pousmála. Opravdu mi připadal... roztomilý? Možná jen v tu chvíli, ale při vzpomínce na to jak se na mě před tím utrhl mě ta myšlenka ihned přešla. V tu chvíli jsem z něho měla opravdu trochu strach. Co se mu asi stalo, že ho taková malichernost tolik rozhodila? Po chvíli mi došlo, že na něj vlastně pořád zírám a odešla jsem do ložnice. Byla jsem unavená, ale musela jsem něco udělat než jsem si šla lehnout.

Vzala jsem volné bílé tričko a na zádech vystřihla dvě díry zhruba u lopatek. Bylo docela těžké si to obléct, ale nakonec jsem to nějak zvládla. Padla jsem na postel a okamžitě usnula.