Léto s Bohem (Loki fanfiction)

Kapitola 11/2

Pokračování jedenáctky :D

Setřela jsem si slzy a párkrát se zhluboka nadechla, aby mě pláč přešel úplně. Nechtěla jsem na to už myslet. Vzala jsem igelitku a přinesla ji blíž ke Starkovi. Seděl u nějaké palmy, ke které byl i přivázaný. Vypadal, že jen spí, i když to musel být spánek hodně nepohodlný. Na obličeji měl pár modřin a velký monokl pod pravým okem, ale jinak se zdál být v pořádku.

Klekla jsem si k němu a přemýšlela jak ho oslovit. „Pane Starku? Pane Starku, vzbuďte se" řekla jsem a jemně ho poplácala po tvářích. Otráveně zabručel a pevně sevřel oční víčka. No jo, světlo a kocovina, odvěcí nepřátelé. Podívala jsem se, kde je slunce a zastínila ho křídlem. Párkrát zamrkal a potom se na mě malátně podíval.

„Říkej mi Tony" vyšlo z něho po chvíli. „Kde... kde je?" Věděla jsem koho myslí a ani jsem se nedivila, že ho to zajímá.

„Pryč" řekla jsem tiše a sklopila pohled k zemi. Asi si toho všimnul.

„On ti něco udělal?" Zněl trochu starostlivě, ale přehlušoval to ten ranní chraplák.

Trochu jsem se pousmála. „Ne, mě ne" řekla jsem a lehce se dotkla modřiny na jeho lícní kosti. Zasyčel a ucukl. Vytáhla jsem sklenici a dala do ní jeden acylpyrin, který jsem pak zalila vodou. Podala jsem mu to a on se zamračil. Nedošlo mi, že má pořád svázané ruce za zády. „Promiň." Postavila jsem sklenici do písku a obešla ho, abych mu to mohla rozvázat.

„Už si vzpomínám, ty jsi ta holka co omdlela na ulici a pak ... se... v tom autě. Annie nemám pravdu?" Vychrlil ze sebe najednou a tázavě se na mě otočil. Neodpovídala jsem a dál se soustředila na rozvazování těch zapeklitých uzlů. „Vím, že jsi to ty, ty fialový oči bych poznal všude a křídla taky nemá zrovna každej." Snažila jsem se ho nevnímat, ale pořád se mi nějak dostával do hlavy. „Tak co ti Loki provedl?"

„Řekla jsem, že nic" zavrčela jsem, ztráceje nervy nad rozvazováním.

„Teď lžeš sama sobě, víš to?" Byl tak otravný, doufala jsem, že to nebudu muset snášet celý den. Pohár trpělivosti přetekl a já jedním rychlím škubnutím, provazy přetrhla, i když jsem vůbec nevěděla jak. Promnul si zápěstí a vzal skleničku s, teď už vyšuměným, acylpyrinem. Kopl to do sebe stejně rychle jako včera tu martiny.

„Proč tě Loki tolik zhuntoval?" Zeptala jsem se po chvíli. Upřímně si myslím, že vypadal jako by ho přejel kombajn.

„Jako bys ho neznala" protočil očima a podal mi skleničku. Vzala jsem ji a dala zpátky do tašky. Znala jsem ho až moc dobře, ale ne z této stránky. „Hráli jsme... takovou hru" řekl a svraštil obočí. „Pokládal mi různé otázky a vždycky, když se mu zdálo, že lžu tak mi zasadil ránu."

„Je to bůh lží, to tě nenapadlo, že lhát mu, je ti úplně na nic?" Trochu se uchechtl, zavřel oči a opřel se o palmu. Pak mě napadlo, že v té jeho opilosti by nepoznal ani rozdíl mezi kočkou a psem. „Na co se tě ptal?"

„Různě, kolem Shieldu, Avengers, nových členů týmu a podobně."

„Asi mu řeknu, aby tě už tolik nemlátil, tohle je hrůza" zamračila jsem se a pořádně si prohlédla jeho obličej.

„Co ta náhlá starost?" Otevřel oči a založil si ruce na prsou.

„Včera jsem tě unesla a tím jsem ti splatila to, že si mě připoutal řetězy k posteli. Ale když jsem předtím spadla na té ulici tak si se hned začal starat. Jiní by prostě rychle utekli od problému, ale tys ho chtěl řešit."