Léto s Bohem (Loki fanfiction)

Kapitola 8.

Děkuji za komentáře k minulé kapitole a za hodnocení a to hlavně bessule a Impossibleverus, jež mě hodně podpořily v další tvorbě. Tohle je pro vás :)) Užijte si kapitolku.

O měsíc později

Jako obvykle jsme stáli na pláži před mým apartmá. Čekala jsem, že se opět přeneseme, ale místo toho si Loki založil ruce na hrudi a s úšklebkem si mě prohlížel.

„Co?" Zeptala jsem se po chvíli, kdy už mi byl jeho pohled nepříjemný.

„Hodně si se změnila An, taky jsi silnější. Myslím, že je na čase tě naučit něco složitějšího než jen iluze a štíty."

„A jéje. To se mi nelíbí" zakroutila jsem hlavou a nakrčila nos. „O co jde?"

„Je čas na teleportaci" zasmál se škodolibě a odhalil tím řadu dokonalých zubů.

Sice už se mi při přemisťování nedělalo špatně, ale stejně mi to přišlo jako špatný nápad. „To je... ne prostě ne, copak ty už si nepamatuješ, jak to dopadlo s těmi tornády?" Rozhodila jsem rukama a zamračila se ještě víc.

„Víš je to vlastně to samé, jako bys měla doopravdy zlomenou nohu a já tě vozil na kolečkovém křesle."

„V čem je to stejné?" Nechápala jsem.

„Na kolečkovém křesle bych tě vozil jen do té doby, dokud bys nedokázala sama chodit."

„Chceš tím říct, že si mě teleportoval jen do doby, dokud to nezvládnu sama?"

„Pochopila jsi to velice správně" usmál se ironicky. Chvíli bylo ticho, jenom jsem mu nedůvěřivě hleděla do očí, ale pak už bylo na čase to prolomit.

„Jaká je šance, že se mi to opravdu povede?"

„Asi osmdesát procent" řekl a prohrábl si vlasy.

„A těch zbylých dvacet?" Zeptala jsem se s hrůzou v očích.

„Pětiprocentní šance, že se některé části tvého těla přemístí jinam než ty ostatní a patnáctiprocentní, že se přemístíš někam jinam" řekl s nečitelným výrazem ve tváři.

„Fajn... co mám dělat?"

Povzdechla jsem si a protočila oči. Vítězně se usmál a začal mě obcházet kolem do kola. „Zavři oči a představuj si místo na které se chceš přemístit, v tuto chvíli ostrov. Musíš vidět i ty nejmenší detaily. Potom se uvolni, nech rozložit svou energii a zase ji složit na tom místě. Představuj si, jak na té pláži najednou stojíš i ty." Zase to bylo o představách? Časem jsem zjistila, že většina kouzel se zakládá na představování. Bylo to tak u iluzí, u různých druhů střel, u telekinezi, u štítů a podobných věcí.

Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Chvíli mi trvalo, než jsem uvolnila všechny svaly, ale času bylo dost. Představila jsem si tu pláž a všechno co na ní bylo. Palmy, písek i ten proklatý kámen, který už byl po mých trénincích docela poškrábaný. Cítila jsem, jak se ve mně uvolňuje a rozkládá magie a spolu s n i já. Představila jsem si, jak se na té pláži najednou pomalu objevuji. Ucítila jsem divné zhoupnutí a trhnutí, v tu chvíli už mi bylo jasné, že je něco špatně.

Oči jsem otevřela, až když jsem pod nohama ucítila pevnou zem. Ani mě nepřekvapilo, že nestojím na pláži, ale v nějaké hnusné páchnoucí uličce s popelnicemi. Co mě vykolejilo? Bylo to, jako když hodíte papírovou vlaštovku a myslíte si, že poletí rovně, ale ona vletí do jiného proudu vzduchu, než ve kterém letěla do teď a ten jí zanese jinam.