Mandarinka

183 10 0
                                    

Už zase ta úzká chodbička, kterou Jeams musí projít. Tentokrát ho ale překvapilo že Regulus nešel proti němu, jako tomu vždy bývalo. Místo toho seděl na zemi a zádama se opíral o stěnu. Když okolo něj Jeams prošel Regulus nic neřekl. Jen se za ním díval. Jeams se tedy otočil a došel spatky k němu. ,,Dneska nic neřekneš?" Zeptal se kousavě. ,,Chtěl jsem, abys aspoň jednou stihl hodinu." Oznámil mu Regulus, ale oboum bylo jasné, že si z Jeamse dělá srandu. Jeams nad ním jen zákroutil očima. ,,Ha ha ha," ,,Já to myslím vážně Pottre. Víš jak je vzdělání důležité?" ,,Můžeš si ze mě přestat dělat srandu?" Zeptá se důrazně Jeams. Regulus chvíli dělal, že přemýšlí a pak jako by nic řekl: ,,Ne, protože je to až moc jednoduchý." Uchechtl se a začal něco hledat ve své tažce. K Jeamsovu překvapení vytáhl mandarinku. Pomalu jí začal loupat a Jeams z něj nespouštěl oči. ,,To že na mě budeš takhle koukat, mě nedomutí, k tomu ti kus té mandarinky dát." Řekl Regulus, aniž by spoustil oči z mandarinky. Jeams na to nic neřekl a dál koukal před sebe, na Reguluse. Když tu mandarinku konečně doloupal, chvíli na ní koukal. Poté protočil očima, rozdělil jí na dvě půlky a jenu Jeamsovy nabídl. Ten jí přijal ale k jídlu se nijak neměl. ,,Není otrávená." Oznámí mu Regulus, který už většinu svojí půlky snědl. Jeams se tedy také dal do jídla.

Dokud Jeams nedojedl svou část mandarinky, bylo ticho. ,,Dík," odhodlal se Jeams první ke slovu. ,,Není zač." Odpověděl Regulus. Poté se podíval na hodinky. ,,Vážně bys neměl být na hodině?" Zeptal se a Jeams nad tím jen mávnul rukou. ,,Jak myslíš." Pokrčil Regulus rameny.

Samozdřejmě že Jeams přišel pozdě ale co? Paní učitelka i celá třída už si na to zvyklia. Vždy když otevřel dveře a začal se plížit k jediné volné lavici, učitelka většinou ani neotočila hlavu. Kdo by se taky divyl, když už jsou to dva měsíc a půl, od začátku školy a on zatím ani jednou nepřišel v čas.

Když se Jeams posadil do lavice, začal se soustředit na učení. Teda alespoň to skusil. Ale moc mu to nešlo. Nechápal proč se Regulus rozdělil o tu mandarinku. 'To mu mě bylo tak moc líto? To je blbost. Nebo že by se v něm ukázala ta špetka dobra? Těžko říct.' Regulus byl pro něj jako kniha, kterou nemohl číst. Jednak proto, že se s ní potkával jen jednou týdně na pár minut. Druhak proto, že ta kniha byla zamknutá na zámek. A Jeams si byl jistý, že majitel toho zámku, mu klíč jen tak nedá. Na to je Black, podle Jeamse, až moc uzavřený a opatrný.

Na chodbě / Jegulus Kde žijí příběhy. Začni objevovat