Sedlo A Hedvábí-Mount and Blade OG

IV

"Roku 1259 se slavila veliká svatba. Král Kastor I. Velucký se ženil s Anežkou Palaigolovnou. Ačkoliv národy slavily, na královském sídle nebylo veselo, jak se vyprávělo mezi lidem. Král totiž nebyl ani na hostině, protože hned poté co odešel plnit svou manželskou povinnost, musel odjet za královským hejtmanem Tiberiem, který stavěl novou armádu proti Swádskému králi. Tyto revoluční války potrvají ještě mnoho let, a jejich výsledek je nejistý, ovšem jedno ví prostý lid zcela jistě. Z divokých polí ještě mnohokrát přijede zmar a zkáza, smrt a nejistota. Prostý lid si zpíval, že mladá princezna zůstala na hradě sama, jelikož manžel válčil. "

Starý kronikář se zamyslel, a rozhodl se pokračovat dále slovy-,,princezna však byla přátelské povahy, a tak ....."

Nebyla sama. To věděla. Našla si mnoho nových přátel, kterým mohla věřit, protože kvůli své přátelské povaze si rychle  získala jejich důvěru. Sám veliký kníže Tiberius ji měl rád právě pro její otevřenou povahu. Ovšem ti byli teď všichni  pryč, tak jí zbyli jediní dva lidé, kteří jí byli více blízcí, než-li její manžel, který jí však byl tak vzdálený, že ho naposledy viděla před měsícem, a tvářila se vesele pouze před lidmi. Kastor nebyl zlý, byl hodný ale byl neurvalý v řeči, dalo by se říci že až protivný, nejednalo-li se o něco z jeho pohledu důležitého, a navíc mu felčar řekl, že by se měl začít vyhývat vínu. K tomu všemu postrádal cit pro svou ženu, a ta se tím pádem čím dál častěji vydávala v doprovodu vojevody vlajkonoše a vojevody královského číšníka (jak zněly jejich nové, a příliš nepraktické tituly) na dlouhé vyjížďky. Zpočátku to vyneslo nějaké řeči, ale po samotném králově projevu, který ukončil dohady, a navíc prokázal, že jednají na královu žádost, se pozornost drbů většinově přesunula jinam.Bahešturovou prací bylo ji hlídat, a měl ji docela rád, možná i více, nežli si chtěl přiznat. Díky těmto výletům se mu otevřela více, než Wígláfovi, který byl poměrně vnímavý, vnímavější než byl jeho pán, ale mlčenlivý až za hrob.

*

„ Bahešture, pojď sem prosím. A i ty Wígláfe, podívejte se na tohle." Dva muži ve zbroji se nahnuli a uviděli její kresbu. Byl na ní černým uhlem nakreslený jezdec, jak dostává kvítek od své milé. „Měla bys přestat číst ty knihy, takhle to většinou nebývá." Řekl Wígláf to co si myslel. Baheštur se přidal. „ Jednou jsem, když mi bylo osmnáct, poprosil jednu šlechtičnu, které bylo devatenáct o něco podobného, pravda, byla ze stepi, ale i tak jsem nečekal, že dostanu džberem po hlavě." Princezna se zasmála. „ Cos jí proboha řekl?!" Baheštur se hrdě zatvářil. „ To je už jedno, ale džberem jsem si to nezasloužil, zlomila mi nos, a ten mi pak musel rovnat kovář, věřte mi, bolelo to jako čert." Wígláf se podíval směrem k nedalekému kopci, a uviděl na nich posla. Ten už z dálky volal. „ Výsosti, strašná zpráva! Váš manžel vás volá, protože Swadie vyhlásila válku vašemu království!".Tehdy se zachmuřily všichni. „Válka?" Anežka se trochu posmutněle podívala na Baheštura. „Válka výsosti. válka."