Sedlo A Hedvábí-Mount and Blade OG

XI.

Wígláf si přehodil bezvládného khergitu přes rameno, a rychle se vytratil z místa činu. Ucítil, že omráčeny sebou pohnul.,, Čekej chlapče. "zamumlal si pro sebe Baheštur. Vzal roubík, který udělal z plátma, a rychle mu ho dal do úst. Pak se opatrně rozhlídnul, a hodil si khergitu přes rameno." uf.. "vyrazil ze sebe. Ty se proneseš řekl si, a rychle se škrábal podél skály. Mezitím od ohniště uslyšel volání.,, Doprdele... Dobře vezmu to podél potoka." zamumlal si. Rychle se rozhlédl. Díky dešti nebylo nic moc vidět ani slyšet, takže měl šanci se ztratit svým pronásledovatelům.
Rychle běžel podél stromů. Tipoval si, že k jeho táborů je to zhruba míle*(rychlé vysvětlení ode mne jako autora. Mám na mysli starou českou mílí, nikoliv americkou míli.).
Jeho zajatce se mu ale začal pronášet.

V dálce usysel stekot psa.,, Hervét! "zaklel si pro sebe. Začal rychle uvažovat, kudy se odsud dostat. Fajn, řekl si, nechám tě tady, svázaný jseš, takže sám neutečes. No a tady v tom výklenku tě taky nikdo hledat nebude. Jak ho tam schoval, slyšel jak se psí stekot blíží.,, Tak pojď ty děvko malá, uvidíme jak se ti bude líbit malý překvapení. " A s tím se rozběhl podél stromů, v jedné ruce dýku, druhou se dotýkal stromů a sem tam urval větev, nebo naschvál dělal obří kravál. Navadel je mimo tábor, ale zároveň potřeboval varovat ostatní, a nadhaněči jsou sice tišší, a přes déšť nejsou slyšet, ale pes je jiná. Ten štěká, a to se snad donese až k Bahešturovi.  Otocil se a uviděl tu obludu za sebou. Obří pes nebyl sám. Byli s ním ještě dva, zcela potichu, takže kořist neměla tušení, že ten pes není jediný. No tak dobře řekl si Wígláf, výzva jako výzva. První pes mu skočil po hrdle, ale Wígláf už tam nebyl. Půl obratem se vyhnul, dykou namířil na psa, a bodnul.
*

Baheštur nemohl spát. Na Wígláfa se mohl spolehnout, ale problém byl spíše v tom, že mu něco vrtalo hlavou. Vyšel ze stanu. Popošel pár kroků, a zaťukal lehce na kolík na zemi. Nikdo jiný by to nepoznal, ale Wígláf a Anežka ano, protože Baheštur to dělal rád, i když to třeba nebylo slyšet. Ale teď to slyšet i přes déšť bylo, a tak se že stanu ozvalo pouze,, Kdo tam". Emma, blesklo Bahešturovi  hlavou.,, To je Baheštur "Odpověděla Anežka.,,Pojď klidně dál".

,,Děkuju za pozvání,jen bych se vás rád na pár věcí poptal." Anežka na sobě měla jen zelené šaty, a Emma měla modré, krom náušnic na malém polním stolku však nic jiného neměli.,, Co bys tedy rád Bahešture?",, Nemohu usnout, a tak jsem vás přišel navštívit, a taky se zeptat, jestli nehrajete Zatar. "Posadil se.,, Zatar umím jen já, Emma ne, už jsme se jí ptala." Bahešturovi zasvítila očka.,  Vysvětlím ti pravidla. " A tak to i udělal. Zatímco mluvil, venku se zhoršil déšť. Anežka rozestavela karty po stole.,, Pamatuj si, nejvyšší karta je královna, po ní je král a až pak je vršek." Zatímco mluvil, ukazoval jí karty. Poté je rozdal a začala hra. Vyhrál ji. Usmál se na obě ženy a chtěl znovu rozdat, ale něco ho vyrušilo, byl to takový zvláštní zvuk v dešti, něco co tam nepatřilo. ,,Hned se vrátím, jen se na něco podívám." Co to mohlo být, blesklo mu hlavou. Možná nějaký vlk našel koně. TO by byl velký malér. Rychle v dešti vyběhl ven, ale koně byli v pořádku. Ale byli neklidní, a z dálky uslyšel štěkot. Zachmuřil se, a připravil se na nejhorší.

Zaběhl zpátky do stanu. ,, Na nohy." Řekl.,,Máme společnost."

*

Wígláf odhodil bezvládné tělo psa, a uhnul výpadu druhého. Dýku si přehodil z ruky do ruky a bodl z piruety. Druhý pes byl na zemi. ,,Bastarde." Zamumlal si pro sebe. Třetí pes se mu chtěl dostat na záda, ale Baheštur si  ho očil kopem k sobě, a když na něj pes skočil, rozpáral mu hrdlo.

Pak ale začaly padat šípy.