Sedlo A Hedvábí-Mount and Blade OG

X.

Sanjar, mocný chán Khergitů, šel velmi rychle do svého stanu uprostřed stepi. Byl vyděšený, naprosto vyděšený, a proto se s nikým nepozastavil, aby prohodil kus řeči. Místo toho proběhl stanem, a vpadl do stanu. ,,Který šílenec to způsobil?!"

*

Wígláf se pořádně rozhledl po vsi. Zrovna vyšel ven, a proto potřeboval zjistit okolí vesnice. Nedaleko prošla krásná mladá devečka, a tak se k ní přitočil. ,,Prosím tě, kde je zdejší paní?" U toho na ni mrknul pravým okem, a usmál se. ,,Když mi to řekneš, odměním se ti." a z kapsy vytáhl zlaťák. ,,Co ty na to?" ,,Támhle na mezi, zrovna prý řeší stavbu mlýna." Když řekla to o mlýnu, zaškaredila se. ,,Pán Baheštur nesouhlasí se stavbou mlýna, ale paní Anežka ano, a její názor má větší váhu." V tu chvíli se zapýřila, protože se na ni Wígláf mile usmál. ,,Ano, to je Anežka. Vždycky když s tebou nesouhlasí, nakonec vyhraje." podal ji zlaťák.,,Vem si ho, vsadím se, že ti budou zdejší děvčata závidět." Otočil se, a přestal se usmívat.Bahešture, ty neschopný idiote, pomyslel si. Kolikrát jsem tě varoval před tím, abys dával tak veřejně na viděnou svou náklonost ke královně vdově. Už z dálky viděl mez, a tam několik lidí na koních. Zamával na ně.

 Jezdec na koni v krásném modrém kabátci na něj zamával ale všimnul si Wígláfovi velmi zamračené tváře. ,, Wígláfe jsem rád.." Dál se ale nedostal. ,,Ty naprosto neschopný idiote!" Wígláfovo ovládání bylo sem tam. ,,Ty nemáš tucha co jsi způsobil, když půlka království ví, kde jsi! Chán má na krku vzpouru,a jedním z jejich cílů je zabít Anežku. Když si tak krásně řekl kam jedeš, uvěmil sis vůbec, žes právě oznámil její polohu úplně všem tady?!" Wígláfův vztek jen tak nevyprchal, ale zase se ovládal.,,Sbalte se ,odjíždíme odsud, vememe sebou ale někoho, koho neznají, Bahešture, ty umíš cestovat na lehko, takže to půjde. Anežko, ty si vem prosím tě pouze své osobní věci, dámy nech tady, nic se jim nestane, bude tady posádka-to zmate pronásledovatele."

*

Z vesnice odjeli za ponurého mlčení, doprovázeni pouze deštěm. Ten však brzy ustal a ukázalo se slunce. Wígláf byl ve svém cestovním plášti, pořád sice oslaben horečkou z předchozího dne, avšak více než upovídaného. ,,Jak jsem slíbil, tak vám teď konečně prozradím, o co vlastně šlo." Wígláfův obličej se trochu rozjasnil, když mohl mluvit o něčem, čemu rozuměl. ,,Sanjarovi vypověděli poslušnost někteří kmenoví náčelníci a knížata, a vypadá to, že jsou docela organizovaní. Mezi vzbouřenci je i náš starý známý. Každopádně, co mi prozradil náš pán-" Baheštur opatrně zpozorněl. Za dvacet let, co ho Tiberius vychovával, se naučil dávat pozor, když Tiberius cokoliv zjistil. Většinou toho totiž bylo více, než kolik říkal. ,,Chán nechce vaši smrt,ale vzbouřenci ano, a ani Tiberius neví co z toho budou mít, ale z nějakého důvodu vás dva chtějí mít pod drnem. Jakoby jim nestačily jejich nájezdy." Ve Wígláfově hlase zazněl osten staré bolesti.,,Co se vám stalo, pane?" Děvečka, kterou  předtím obdaroval, se sama ve vesnici přihlásila, že se k nim přidá. Wígláf posmutněl. ,,Víš, bydlel jsem na vesnici, jako ty  když jsem byl malý, to bylo ještě předtím než se mne ujal Tiberius. Měl jsem rodinu, i sourozence, všechny starší. 

Jednoho dne ale přijel čambul, a vesnici vypálil. Já měl štěstí, schoval jsem  se, a počkal, moje rodina ani ten čambul ale tolik štěstí neměli. Rodinu zabily během nájezdu, a čambul potkal zanedlouho právě Tiberius. V té šarvátce je porazil,ale mezi padlými byl i táta tady Baheštura. A tak se nás dvou ujal právě Tiberius. Oba mu říkáme strýčku,když u toho nikdo není, ale jinak je to náš pán." Jeho obličej se rozjasnil. ,,Je to vypočítavý stratég, ale má srdce na svém místě, a je spravedlivý." Baheštur mu na to pokýval hlavou. Zrovna míjeli potok. ,, Je pravda že jsme spolu vyrůstali jako bratři, takže si můžeme říkat věci, které jiní říkat nemohou." ,, Wígláfe, nebude rychlejší, když to nevezmeme přes most?" ,,Bylo by, ale chci se vyhnout cestám. Je to sice rychlejší, ale tohle je zas mnohem bezpečnější." Wígláf se zamyslel, a mlčel.Zato Baheštur mlčení dlouho nevydržel. ,,Jak se vlastně jmenuješ děvče?",, Jmenuji se Ema." ,,Tak poslouchej Emmo, zasloužíš si vědět, do čeho ses to vlastně přihlásila. Jdou po nás, a Wígláf nás potřebuje provést touhle krajinou, ideálně živý. Takže, prosím tě poslouchej tohohle mrzutý Norda, a uvidíš, ještě tě nakonec pochválí." Wígláf se na ně podíval přes rameno. ,,Zas tolik si nefandi Bahešture, naposledy jsem tě chválil, když si Tiberia trefil tím šípem." Baheštur se podíval na oblohu. ,,Myslím, že dneska je nádherné počasí." A s tím odjel trochu víc dopředu.

*

Déšť padal v obrovských provazech na zem. Sotva se stihla skupinka schovat, začalo neuvěřitelně pršet. Baheštur uslyšel jak k němu někdo přišel. ,,Chjo....musel jsi to říkat?" Wígláf se podíval na Baheštura vypočítavým pohledem. ,,Víš, kdyby jsi alespoň jednou v životě byl zticha, taky by se ale nic nestalo." Baheštur se na něj ublíženě otočil. ,,Však kdo mohl vědět, že se to tak rychle zkazí?" ,,Neměls to zakřiknout ti povídám". Baheštur rozhodil rukama ,,Bylo slunečno." ,, Měls to předvídat."Odpověděl mu mrzutě Nord. ,, A vůbec, jdu na hlídku." Řekl Wígláf a rychle se zvedl. Zbroj nechal ve stanu, který stihli postavit  ještě předtím, než začalo pršet. ,, Bežte spát, ráno hned pojedeme." řekl Emmě a Anežce, která, ačkoliv to byla princezna, učila mladou dívku dávat letky na šípy. 

Zvedl se a přehodil přes sebe plášť a na hlavu si dal kapuci. Díky výcviku, který jemu a Bahešturovi zařídil Tiberius, se rychle ztratil z dohledu, a nebylo ho vidět. Jeho oči rychle přivykly tmě, a šel tmavou noční stezkou. Jak se tak procházel podél stromů, všiml si, že v dálce je nějaké světlo. Déšť nedéšť, rychle popobíhal, ale zároveň opatrně, aby nebyl vidět. Zabalil se do pláště a opatrně našlapoval. Ve tmě ho nebylo ani slyšet, ani vidět, což mu značně ulehčovalo  se přemístit. Přišel a tam a díval se. Bylo to ohniště, a kolem dokola seděli Khergité. Dohromady jich bylo osm. ,, AIla! Muah da mudin alli?" Wígláf potichu zaklel. Nikdy se nepřinutil tu jejich prokletou řeč naučit, až na pár slov a teď toho litoval. Rozhodl se je proto pozorovat. Měl u sebe dýku, a tak ji opatrně a pomalu vytáhl. Připravil se k obraně a pozoroval je. ,, Muah di ann?" ,,Eila!" Zavolal jeden z nich. Pak se zvedl a šel směrem k Wígláfovi.  zrovna když procházel kolem Wígláfa, šláp mu na nohu. Wígláf sebou málem pohnul bolestí, a měl co dělat aby bolestí nevykřkl, ani sebou nepohnul a dál ležel. Protože měl tmavě zelený plášť, ve tmě a v trávě ho nebylo vidět. Khergita si něco zamumlal pro sebe a odešel. Natočil se zády k místu, kde ležel Wígláf. Tomu hlavou problesklo, že kdyby se jim ho podařilo zajmout, dozví se více. Vzal proto dýku, opatrně se zvedl a hodil ji. S tupým žuchnutím dopadla na khergitu, který se zrovna chtěl otočit. Spadl k zemi. Naštěstí nikdo z už napůl přiopilých khergitů jeho pád neslyšel, jednak že sami byli hlasití, a jednak že silně pršelo. takže ho Wígláf mohl vzít a odnést až k jejich táboru. Je zvláštní, že jsou tak blízko, pomyslel si Wígláf. ,, Nu což, budeš nám mít co vyprávět, že?" S tím vzal muže v bezvědomí a odnášel ho k jejich táboru.