Možná jsem blázej už blouzním a však já nevím co se teť bude tít.
Já už nemůžu jít dál já to už nezvládám na kolena klesám hlavu pokládá ty oči modré co dřít tak jiskřily zavírám, srdce si zamykám až se zas vrátím vše bude jiný už nebudu to já kdo je milá. Všechen svůj hněv nevhám vplád.
Ty okovy mě však svíraj dál provaz u krku povolit nejde po dechu lapám plíce mi z toho oří oči mě pálí ruce mi krvácí kediný mozek přemýšli jsem tu sama jediná jak jsem si kdysi přála ona odešla a já všechny pak odehnala teť se nesmím litovat.
Ať mě svírají klidně i škrtí jen poslední přání před smrtí mám.
Chci je zas všechny slyšet smát aspoň na chvilku se snima usmívat.
Pak klidně do pekla pudu spád a vše tu nechám stát.
eLis
