Ty šptaný dny přebijí ty lepší.
Ty cíle mě nad vodou drží.
Na míle dleko někdo ruce křiží.
Je to vše jen patrný hlavně když prší.
Ty pocity co vevnitř dítko ukrívá.
Ty zážitky na které spomíná.
Ten úsměc co na tvárí má.
Chci aby byla má.
Všechno je zahaleno mlhou
Všechno smysl strácí.
Oči mi vlhnou.
Vzpomínky se mi vrací.
Musím jít pryč, někem kde je klid.
Snad pustí mě jít spát.
Sdat dovili mi umřít.
Chci jen konečně odejít.
Zbavit se tý bolesti.
Co ve mě přebývá.
Bez tý ubohosti.
Bez toho křicení,
bez toho prošení.
Co se ve mně vlastně ukrívá.
Tak sbohem řikám.
Ani nevím co tu skládám.
Hlavní je že pocity jsou fuč.
A ja zas na chvilí dýcht můžu.
