Life Change *POZASTAVENO*

,,Ahoj mami."

Buď jsem součástí nějakého aprílového žertíku, nebo jsem se dočista zbláznila. Na videu seděla žena. Tipovala bych ji na 30 let.. možná 35. Měla tmavě zrzavé vlasy,které jí spadali sotva na ramena. Na rameni černého overálu měla znak,který jsem viděla. Naposledy před třemi lety.

,,Ahoj Natali, jmenuji se Natasha Romanovová a jsem agentkou Shieldu." Jop,tak teď už přesně vím,kde se vzala. Divný,že jsem ji nikde ve firmě neviděla.

,,Nepamatuješ si mě. Byla jsi malá. Posledních pár let kolem sebe asi pozoruješ divné věci. Před 3 lety jsi se nedopatřením dostala do události, ve které si neměla co dělat. Zachránili tě další agenti Shieldu." Připomněla mi. Nezbavila jsem se pocitu,že už jsem ji viděla.

,,Tvůj dnešní pohovor byl jenom zahraný. Dnes v noci tě převezou na tajné místo, kde se po letech zase setkáme." Usmála se.

,,Nat, jsem tvoje matka." Oznámila mi. Tak teď už jsem si vážně připadala jak šílenec. Zastavila jsem video. Takový kecy, moje pravá rodina zůstala v mé rodné zemi. Byla úspěšně nafingována moje smrt,abych se mohla zařadit do projektu, odstěhovat se a začít znovu. Oddychla jsem si. Spustila jsem video.

,,Možná si právě říkáš o čem to mluvím,ale je to tak. Až přijedeš,všechno ti řeknu. Slibuji,že se všechno dá do pořádku. Díky tvému nízkému věku jsme tě nemohli kontaktovat,ale teď jsi dospělá a je na čase abys poznala svůj pravý život. Zabal si opravdu jen to nejnutnější." Video skončilo. Zírala jsem tam dobrých 5 minut na zčernalou obrazovku. Když jsem se probrala ze šoku, chopila jsem se telefonu a automaticky vytočila Peterovo číslo.

,,Jsem na cestě." Oznámil mi,když zvedl telefon.

,,Nejezdi. Není to dobrý nápad."

,,Proč? Co se stalo?" Začal malinko panikařit.

,,To neřeš, vím jen to,že se už neuvidíme." Položila jsem telefon.Schovala jsem si obličej do dlaní. Celou dobu mi lhali. Všichni. Moje rodina, možná i Peter. Nejsem si jistá,jestli chci poznat svou matku po tolika letech. Asi mi praskne hlava. Měla bych jít balit, ale nechce se mi.

Peter mi ještě několikrát volal.Nebrala jsem mu to ani jednou. V závěru se zjevil u mě před domem. Dělala jsem,že nejsem doma. On se nepokusil ani vyrazit dveře, prostě nic. Jen odjel. Díky bohu. To loučení bych nezvládla. Přesně v 10 hodin večer mi zazvonil zvonek u dveří. Otevřela jsem. Za dveřmi stáli 3 osoby.

,,Agent Coulson." Představil se mi jeden z nich. Ukázal mi průkaz. Byl skoro stejně vysoký jako já. Možná o 3 centimetry menší.Když se usmál, zapochybovala jsem, že on by mohl být agent. Pustila jsem je dovnitř. Coulson a jeho muži se rozhlíželi po mém skromném domě. Všechny moje tašky leželi u dveří.

,,Můžeme jít?" Zeptal se. Naposledy jsem se rozhlédla po domě.

,,Myslím, že ano." Vzala jsem tašku z notebookem a otevřela dveře. Agenti vzali moje dvě zbývající tašky.

,,Když se tady nebudete déle ukazovat bude vás někdo hledat?" Zastavil mě Coulson ve dveřích.

,,Jo,sousedi." Odpověděla jsem mu, ale v tuhle chvíli nevím,jak to vyznělo. Strčila jsem klíče do zámku.

,,Nechte odemčeno. Zajistíme vaše zmizení." Zarazil mě. Pustila jsem klíče a sešla těch pár schodů. Coulson mi otevřel dveře jednoho z černých SUV. Nasedla jsem. On si přisedl ke mně a vyjeli jsme.

,,Kam to jedeme?"

,, Na soukromé letiště odkud quinjetem odletíme na helicarrier." Všimla jsem si na levé straně jeho saka připevněnou visačku. Bylo tam jeho jméno a fotka. Víc jsem nepřečetla.

,,Co se mnou bude?" Zeptala jsem se, když jsme přijížděli k malému letišti.

,,Všechno se dozvíte na místě." Odpověděl. Auto zastavilo. Vystoupili jsme z něj. Stála jsem kousek od malého letadla. Už jsem ho někde viděla. Pravděpodobně před třemi lety. Poslušně jsem se vydala za agentem do letadla. Sotva jsem vstoupila na palubu dveře se za mnou zavřeli. Letadlo se dalo do pohybu. Posadila jsem se na jednu ze sedaček vedle Coulsona. Let trval okolo dvou hodin. Když už jsem myslela,že usnu, začali jsme klesat. Za chvíli následovalo jen měkké přistání. Vrata letadla se otevřela. O mou kůži se otřel horký vzduch. Rozhlédla jsem se. Byla jsem na obrovské lodi,která se chovala jako normální letadlová loď, s tím rozdílem, že... letěla. Coulson mě zavedl dovnitř a odvedl mě na můj pokoj. Vypadal jako každý jiný, jen měl okno do chodby. Sedla jsem si na postel. Byla měkká.

,,Teď se vyspěte. Ráno vás vzbudí automatický budík. Nechám vám tu vaši novou identitu." Položil složku na stolek.

,,Jo, a ráno asi hodinu od budíku pro vás přijdu. Do té doby nepouštějte tuto místnost." Upozornil mě.

,,Dobrou noc, slečno Natali." Zavřel za sebou dveře. Z jedné tašky jsem si vyndala tričko na spaní, hygienické potřeby a zavítala do koupelny.Když jsem z ní vylezla, padla jsem do postele a v okamžiku usnula. Ráno mě probudila má oblíbená skladba. Šáhla jsem po budíku,ale ten tam nebyl. Rychle jsem si sedla, uvědomila jsem si,že to nebyl sen. Podívala jsem se na stůl. Stále tam ležela má složka a snídaně. Vylezla jsem z postele,šla jsem si udělat ranní hygienu. Když jsem se vrátila oblékla jsem se,vzala si jablko,a mou složku. Sedla jsem si a pustila se do čtení. Coulson byl přesný jako hodinky. Za hodinu už jsme společně vycházeli. Snažila jsem si zapamatovat cestu,ale bezúspěšně. Coulson zastavil před jedněmi dveřmi. Zaťukal. Ozvalo se tlumené dále a my mohli vstoupit.

,,Řediteli, vedu slečnu Natali." Oznámil. Chlápek stojící u velkého okna,kterým viděl do velení,se otočil. V tu chvíli jsem si uvědomila,že už jsem ho někdy viděla.

,,Ehm,nebyl jste v New Yorku?" Zeptala jsem se. Ředitel Fury po mě hodil podezřívavý pohled.

,,Ano,byl." Potvrdil.

,,Jo,super.. Tak kdy přestanete hrát to divadýlko?" Zasmála jsem se.

,,Jaký divadýlko?" Znejistěl Fury a zasedl za stůl.

,,Páni, jste vážně dobrej." Stále jsem se dobře bavila. Chvíli na to mi došlo,že to nebyl dobrý nápad.

,,Tak se podívejte.. Mohli jsme vás tam nechat umřít,tak si z nás nedělejte fóry." Vyletěl. Fajn,tady už mi něco nehraje.

,,Jste tu jenom díky vaší matce, protože je zatraceně dobrá. Vy jako budoucí agentka to musíte brát tak,jak to je!" Bouchl do stolu. Leknutím jsem nadskočila.

,,Musíte se všechno naučit. Zavedeme vás do agentského programu. Projdete si výcvikem, pak budete plnit svoje akce." Vysvětlil. Zůstala jsem jenom oněměle zírat před sebe..

,,Agente, odveďte slečnu Natali do konferenční místnosti." Oslovil Coulsona,který přikývl.

,,Už se vrátila agentka Romanovová s agentem Bartonem?"

..Přiletěli v noci, asi dvě hodiny po nás." Oznámil. Fury mu podal nějakou složku.

,,Svolám všechny. Porada,hned." Rozkázal a ukázal ke dveřím. Otočila jsem se a rychlím krokem vypadla z kanceláře. Sotva Coulson zavřel dveře, podal mi malou visačka. Bylo na ní jméno, datum narození a další.

,,Noste to na viditelném místě." Doporučil mi. Připnula jsem si visačku na své černé kalhoty. Coulson mě odvedl do konferenční místnosti. V ní už seděl Anthony Stark, Thor, Steve Rogers, Bruce Banner. Všechny jsem je znala z New Yorku.. Jo viděla jsem toho víc,než jsem měla.

,,Vážení tohle je Natalie, teď už Romanovová. Dcera Natashy." Představil mě. Podívala jsem se na visačku. Místo Natalie Singerová jsem tam měla Natalie Romanovová.. Jak jsem si toho nemohla proboha všimnout. Anthony Stark si mě s úšklebkem prohlédl. Zabrala jsem si nejbližší židli. Rozhlédla jsem se kolem. Pár židlí, veliký stůl, nic jiného. Za chvíli do místnosti vstoupili další dva lidi.

,,Agent Barton a agentka Natasha Romanovová, vaše matka." Za agentem Bartonem se objevila vcelku vysoká žena.

,,Ahoj Natali." Pozdravila mě. Tak jestli tohle je moje máma, tak se bojím,kdo je můj otec.

,,Ahoj mami." Oplatila jsem ji pozdrav.