Čas

IX. kapitola

Zdravím všechny. Neboť je konec roku, tak mám pro Vás na závěr roku, kapitolku, sice krátkou ale ať se líbí.

  IX. část

Albus Brumbál byl překvapen. Slyšel, že rodina Mortemů je někde v Evropě, ale když se s nimi chtěl sejít, nikoho nenašel. Ještě podivnější bylo, že místo Pottera byl chlapec Mortem a ještě k tomu v Havraspáru.

To se mu nelíbilo. Měl být kamarádem s Weasleyovými a ne být Mortem. Byla to prastará rodina, nikdo neznal její původ, ale říkalo se, že je to rodina andělů a démonů. Měl své pány a teď vyletěly komínem. Měl to dobře manipulovatelný, ale nyní nevěděl, co si o chlapci mysle, choval se způsobně a měl velmi kvalitní oblečení podle poslední módy. Rodina Mortemů byla co, nikdo nevěděl, jestli byly černokněžníci či ne nebo ještě horší. Moc o té rodině nepodařilo zjistit.

Všiml si svého mistra lektvarů, který při jméně Mortem sebou škubl. U dvojčat málem vyskočil, toto bude muset též prověřit, že by je znal. Ale odkud.

Ředitel Albus Brumbál povstal a roztáhl ruce, jako by chtěl všechno obejmout.

„Vítejte!" prohlásil „Vítejte v novém školním roce v Bradavicích! A než začneme s hostinou, rád bych vám ještě řekl několik slov, a sice: Vrták! Brekot! Veteš! Cuk! Děkuji Vám!" (HP a Kámen mudrců, s. 117) posadil se. To se rovnou na všech stolech objevila hostina.

Harry vyhledal pohledem Samantu a otočil se i na Sebastiana. Všichni tři měli v očích přesně ten samý výraz. Brumbál se pomátl.

Znova se podíval po dvojčatech a ty jen pokrčily rameny a jali si nabírat jídlo. Vysoký chlape naproti Harryho ho chvíli pozoroval. Harry se na něj podíval a mírně se usmál.

„Brumbál je v pořádku?" zeptal se chlapce naproti.

„Ano, je to génius a blázen." Pokrčil rameny vysoký chlapec. „Jsem Robert Hilliard." Podal Harry přes stůl ruku.

„Harry Mortem. Těší mě." Mírně se usmál.

„Nejsi náhodou Potter?" odvážil se zeptat prefekt Hilliard, na to, co se chtěli všichni zeptat.

„Původně do nějakých 15 měsíců, pak mě adoptovali mamka s taťkou. Jsou to nejskvělejší rodiče a jsem rád, že jsem v Havraspáru. Divím se, ale že dvojčata jsou odděleně." Zakroutil Harry hlavou.

„To jsou tví sourozenci?" Zeptal se znova Robert.

„Ne, jsou mé nevlastní sestry Ireny děti. I když jsem téměř stejně narození. Jsem nejmladší z rodiny, prozatím." Usmál se Harry. Toto nebylo žádné tajemství.

Robert a všichni okolo na něj chvíli hleděli.

„Jak je to možné!" Zeptala se jakási blonďatá dívka o trochu dál.

„Jednoduše, stejně jako já, i Irena jsme adoptovaní. Co vím, mamka s taťkou měli několik vlastních dětí, ale ty k nám už moc nejezdí. Jen na rodinné oslavy a ty já moc nemusím. Vždy je tam strašně moc lidí." Pokrčil jakoby nic Harry, rameny. Harry začal jíst, a byl rád, že jsou tam i normální příbory a nejen dýky.

--- ---

U učitelského stolu se naklonila k ředitel Havraspáru Pomona Prýtová.

„Filiusi, co se děje u tvého stolu? Nikdy jsem je neviděla tak rozrušené mimo zkoušek." Usmála se. I ji překvapilo, že Harry Potter tedy Mortem je v Havraspáru.

„Mám pocit, že to má co dělat s Harrym. Jsem rád že ho tu mám. Škoda, že Mortemovi, nejsou čtyři, mohl by být jedna či jeden ještě do tvé koleje. Pomono." Usmál se. Pomona věděla, že to není provokace, spíše jen konstatování.