Čas

V. kapitola

Tak lidičky, vím, že jsem slíbila daleko dřív, že zveřejním pokračování, ale prostě můza nechtěla. Přeji příjemné čtení a recenzi, hlavně tu špatnou se těším. Vinka

Uběhlo spoustu století, co se náš příběh opět vetkne do podvědomí lidí. Nikdo už v této době nevěří na staré bohy. Ani moc na anděly a démony. Svět se snaží vzpamatovat z tyranie, ať už lidských nebo kouzelnických utlačovatelů.

Svět jde daleko dopředu a nikdo si už snad ani nevzpomene na první příběh lásky, obětavosti a svobody. Nebo to bylo zatrpklostí dvou mladých lidí, kteří se bouřili proti svým rodům, jak to v pozdějších dobách ztvárnil tolika slovy, ve svých hrách, Shakespear.

Pojďme se podívat. Co s nejmladší dcerou Temného pána se stalo a jejím manželem, nejmladším synem Paní Nebe.

Jakmile Akáša s Michaelem prožili svých devadesát let v Athénách, šťastných a naplněných let, ulehly ke spánku. Po nějaké době se probrali, v jiné době, v jiném světě a v jiných zemích. Takto se to pořád opakovalo dokola.

Někde žili, stárly jako obyčejní lidé a potom se odebrali ke spánku. Ve spánku se jim vždy vrátilo mládí a oni mohli začít znova. Na novém místě v novém světě.

Už ani nevím po koliká se ukládali ke spánku.

Nyní ale nastaly temné časy. Temnější časy než podle legendy zažil dobu, kdy bojoval Merlin proti Morganě. Proti své sestře, jak se říkalo.

Píše se dvacáté století. Století uspěchanosti a rozmachu. Koloběhu, které dokázali lidé s kouzli i bez kouzel, málem zničit. Byly tak rychlé, že nejenom málem zničili sami sebe, ale i nadpřirozené bytostí, které se bezmála před dvě století stáhly všechny pryč ze Země.

Na jednom nezakreslitelném území pro normální lidi se objevila tepaná brána, kde byly vyobrazeny v kruhu živly. Nikde nic jiného nebylo. Naproti této bráně byl vysoký živý plot, končící krásnou tepanou branou s pávy a hady, kdyby se někdo podíval přes bránu do zahrady, uvidí krásně upravený park s pávy a zámkem.

Z toho zámku právě vycházel vysoký muž s bílými dlouhými vlasy a nesl se jako páv. Za ním šel jeho syn, který se snažil napodobit svého otce. Syn ovšem zdědil jistou eleganci po matce.

Oba mířili na jedno setkání.

„Luciusi, přemístíme se až za branou." Řekl chlapci dospělý muž s bílými vlasy.

---

Ve velké posteli s vyřezávanými sloupky a skleněným čelem se probudil černovlasý muž a protáhl se. Chvíli se díval na svou spící ženu, pak ji políbil na spánku a pomalu vstal.

Zajímalo by mně, jak dlouho jsme spali nyní a jaký je rok? Pomyslel si muž. Položil nohy na zem a postavil. Zkoušel, jestli ho jeho nohy udrží. Když uznal po chvíli, že nebude mít problém, vydal se do koupelny. Moc dobře si pamatoval, že za chvíli se mu v hlavě objeví veškeré věci, které zaspal.

Jen co se vykoupal, vyšel z koupelny a zjistil, že jeho žena se pomalu začíná probouzet. Šel do kuchyně a díval se, co všechno se tu změnilo. Už před staletími začarovali dům a vše v okolí, aby se přizpůsoboval částečně době a oni neměli po probuzení tolik práce.

Když došel do kuchyně, potěšeně se usmál, protože zjistil, že všechny potraviny jim vydrželi pod stázovým kouzlem. Začal si připravovat těsto na palačinky. Bylo mu jasné, že s Akášou jim bude trvat minimálně dva dny, než se opravdu proberou a budou schopni jíst, na co si vzpomenou.