Čas

II. kapitola

Tak lidičky, tady máte další kapitolu. Pište mi své připomínky a návrhy. Co se vám líbí či nelíbi. Pěkné čtení.

Vinka

Bylo den mrtvých. Světlovlasá žena rodila už celý den. Její nejstarší dvě dcery s jednou ženou jí v tom pomáhali. Většina žen v tomto světě byla světlovlasých nebo plavovlasých.

Náhle naposledy zakřičela a nejstarší z žen držela malý uzlíček.

„Je to chlapec." Narodil se na den mrtvých těsně po půlnoci. „A má černé vlasy a oči." Žena se zmoženě usmála, ale ruce k nejstarší ženě natáhla. Ta jí vložila malého chlapce do náručí.

„Vítej na světě Michaeli." Chlapec jí jako by rozuměl, zatl pěstičku kolem prstu jedné jeho sestry.

„Mami, víš, v jaký den se narodil?" strachovala se její nejstarší dcera.

„Ano, vím, že proroctví na něj nepasuje, jak potomek archanděla se nemůže stát smrtí." Povzdechla si zmoženě žena.

„Třeba nebude. Přece jenom vždy z našeho rodu vzešel pán či paní života." Ozvala se žena, která ji pomáhala s porodem.

„Kéž bys měla pravdu, Marie." Povzdechla si. „Dejte ho prosím do postýlky, jsem unavená." Žena podala dítě Marii a usnula.

***

Uběhl půlrok. V temném hradě, rodila další žena. Ležela v luxusní posteli v ještě luxusnějším pokoji. Všude, kde se jen podívali, byly svíce. Pokoj tím dostával měkké světlo a veškeré obložení ze stříbra a zlata dával pokoji na vznešenosti.

Žena s temnými vlasy a oči byla bledá v obličeji. Její tvář se kroutila v bolestech.

„Paní, teď se připravte, už to bude." Radila jí stará žena, která už po několikáté prohmatávala její břicho, kde se pohybovalo dítě.

„Už to nezvládnu, chci vidět svého muže." Zašeptala. Stará žena se na ni podívala, otřela ji mokrým hadrem obličej a kývla na mladé děvče. „Přiveď Pána temnot!" Mladá žena na ni zděšené hleděla. „Tak běž, na co čekáš, je za dveřmi!" Mávla na ni.

„Paní, teď až řeknu, zatlačíte. Váš manžel už je tu. Vy si pane, sedněte za ni a chytněte ji za ruce." Dávala rozkazy. Ani Pán temnot neprotestoval. Měl o svou ženu velkou starost. Její porod trval nezvykle dlouho. Rodila už 3 den. Dnes byl den světel. Měl o ni starost. Přece před tím už mu porodila 32 zdravých synů.

„Tlačte." Zavřeštěla stará žena. Za nedlouho se narodilo dítě. Svým příchodem nedávalo skoro znát, že je na světě. Jenom svými šedýma očima pozorovalo ženu. Žena dítě omyla, zabalila a podala ženě.

„Je to dívka, vaše výsosti." Mírně se poklonila.

„Akaša." Zašeptala namáhavě žena.

„Ne Dracoru. Nemůžeš nás tu nechat." Její muž Theo se na ni zděšeně díval. Viděl v jejích očích, jak postupně odchází.

„Maličká Akašo, dostaneš velmi důležitý úkol. Musíš se postarat o moje chlapce místo mě." Políbila jí na čelíčko. Její muž ji držel za ruce a pomáhal jí udržet právě narozenou dceru. V jeho rodině se dívka nenarodila dobrých deset tisíc let. Mezi démony ženská populace skoro nebyla, a když už byla, měly vždy ty nejvyšší posty. Ony byly nositelkami života. Jenže aby jeho žena zemřela, aby mohla jejich dcera žít, se mu nelíbilo.