Čas

IV. kapitola

Drazí co čtou mé povídky, vím, že jsem dlouho nepřidala, ale nějak mě popadlo psaní a toto vzniklo.

Tuto kapitolu přeji všem co mají rádi moje povídky a děkuji za VeaPisk

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Akáša, den světel, 20 let

Akáša se ráno probudila a po dlouhé době se ze srdce usmála. Dnes jí bylo 20 let a vypadne konečně odsud. Ještě musí přetrpět tu strašnou rodinnou snídani, do které ji nutí otec. Dala si před obličej levou ruku a zadívala se na prsten.

Povzdechla si. Musí si pospíšit, protože si dnes přispala.

Na snídani se přišourala a nelíbil se jí pohled, co dostala od otce a už vůbec od Pelimaxe, který se pobaveně ušklíbal. No možná, kdyby se o rodinu víc zajímala, jistě by věděla, co se děje.

„Dobré ráno." Dala si ruku před pusu, aby nezívala a nebylo jí vidět do prázdného žaludku.

„Dobré, chci s tebou mluvit, Akášo." Podíval se na ni otec. „Dnes je ti dvacet let a nadešel den, kdy budeš zasnoubena s knížetem z Morgulských výběžků." Promluvil jako by nic a pustil se do snídaně.

„Hmm to těžko, tyto dva dny budu pryč, jako obvykle." Promluvila klidně Akáša. Několik jejich bratrů zalapalo po dechu. Kdyby se podíval někdo do jejich tváří, viděl by nevěřícnost a strach. Nikdo nedokázal něco podobného říct jejich otci, jako by mluvil o počasí.

„To tedy budeš, nikam nepůjdeš!" bouchl pěstí do stolu. Bylo mu jasné, že její výchovu jako otec zanedbal. Nestaral se o ni. Viděl ji sotva 3x za rok a to ještě pořádně ne.

„Před dvanácti lety sis otče, vymyslel tuto stupidní snídani. Jediné co od tebe vždy chci, abys mě nechal dva s Lilith na povrchu. Nic víc nic míň. Ať si klidně přijde, ale já tu nebudu. Za dva dny jsem zpět!" Po tomto třískla příborem a odešla. Nedbala na rozzuřený řev svého otce. Věděla jediné, byla jeho biologická dcera, ale nic víc.

Jen co odešla z jídelny, se přemístila naštvaně k domku Lilith. Jenže to trochu v rozzlobení neodhadla a ruka jí zůstala zaklínění ve zdi.

„No super. Toto mně ještě scházelo!" vrčela dál. Uslyšela dušený smích.

„Krásko, cos zase vyvedla?" Ozval se Michael.

„Chce mně zasnoubit s nějakým Morgulským pitomcem." Vytrhla ruku i s kusem omítky ze zdi.

„Promiň Lilith." Omluvila se své chůvě a matce.

„Mám chuť ti naplácat na zadek, jako když jsi bývala malá." Klepla nožíkem o hrnec, do kterého loupala batáty.

„Aki, ty jsi otci ještě nic neřekla?" optal se Michael.

„A ty jsi snad matce něco řekl?" založila si ruce pod prsy.

„No... ne." Poškrábal se ve vlasech.

„Tak vidíš, jsme svoji již celé tři měsíce a ani jeden se nedokážeme postavit rodině. Ten šaman měl pravdu, když nás oddával." Povzdechla si Akáša.

Ještě nyní si pamatovala slova obřadu.

Světlo i tma se spojily, na zemi žijí.

Oni ochránci dětí nepochopených budou.

Matka Země žehná v jejich lásce.