That Boy Is A Player

1.

No...tak něco málo o mně. Mé jméno už znáte.

Jsem typická modrooká blondýna.
Nejsem ten nejvíc dívčí typ a jsem dost stydlivá.
Vždycky jsem si tak nějak víc rozuměla s klukama než s holkama.

Ráda dělám hudbu, umím hrát na pár hudebních nástrojů a poslouchám skupiny jako Kiss, Offspring, nebo Queen.

Jsem dost uzavřená od doby co mi umřela mamka.
V Německu bydlíme od začátku letních prázdnin, což je začátek července.

Je září, začátek školního roku a jediné co mě udržuje na živu, je můj táta a sestra.
~~~

,,Luc, už je čas jít!" zařval na mě táta při tom, co jsem si čistila zuby.

Vyplivla jsem pastu a opláchla umyvadlo.
Do pusy jsem si ještě dala mentolovou žvýkačku, jelikož pasta není nikdy dost.

Sebrala jsem svůj batoh, donesla ho do předsíně, kde jsem se obula.
Táta a sestra přešli do předsíně a táta pozoroval každý můj pohyb.

,,Jak se těšíš do školy?" zeptal se a stále mě skenoval.

,,Ani moc ne, jsem nervózní" odpověděla jsem a pokračovala v obouvání.

,,Bude to dobrý, uvidíš" dal mi malou pusu na tvář.

,,A co ty, Cassie? Jak se těšíš ty?" zeptala jsem se sestry.

Nastupuje do třetí třídy.

,,Těším se." odpověděla a zazubila se.
,,Tak pojď, nebo přijdem pozdě" řekl táta směrem k Cass a vzal ji za ruku.

,,Měj se" rozloučil se se mnou a poslal mi vzdušnou pusu

,,Vy taky" řekla jsem nazpět.

Ještě jsem si přes sebe hodila mikinu, jelikož je dnes trochu chladno.
Přece jen, už je září.

Nasadila jsem si sluchátka, přes rameno si hodila batoh a vydala se na cestu.

Přes prázdniny jsem si město dost prošla, takže už se tu nějakým způsobem orientuju.

Jsem ten typ člověka, co se všeho bojí, takže tahle chvíle mi zrovna nenahrává.

Celou cestu do školy jen přemýšlím co by se mohlo zvrtnout..

Z mých myšlenek mě vytrhl křik 'dětí' u mojí školy, který jsem slyšela i přes sluchátka.

Sluchátka jsem si vyndala z uší a následně je schovala.

Škola je otevřená takže jsem do ní vstoupila.

Můj úkol je najít moji kmenovou třídu 'V.A'. (Kvinta/prvák)

Prošla jsem celé přízemí a moje třída nikde. Nezbývalo mi nic jiného, než se někoho zeptat, protože zbývalo 10 minut do zvonění.

Všimla jsem si starší dívky, vypadala mile. Přistoupila jsem k ní a promluvila
,,Promiň?"

Otočila se na mě, byla o něco vyšší, než já ,,Ano?" odpověděla

,,Můžu se zeptat kde je učebna V.A?" zeptala jsem se a trochu se zakoktala.

Usmála se a přikývla.
,,Když vyjdeš do druhého patra" ukázala na schody ,,a otočíš se vlevo, uvidíš ji" navedla mě.

,,Děkuju moc" odpověděla jsem a vydala se směrem ke schodům.

Ty schody bylo náročný vyjít, ale hádám, že v tého učebně budu trávit většinu času, když je to moje kmenová třída.

Už z dálky jsem slyšela další křik z mé třídy. Nebyl to přímo hluk, ale potichu taky zrovna nebyli.

Došla jsem ke třídě, zhluboka se nadechla a vstoupila.

Vzduch byl vydýchaný, řev kluků se rozléhal po učebně a všechny holky měly vytvořené své skupiny a povídaly si.

Celou třídu jsem si proskenovala a chystala se najít si místo k sezení.
Když jsem se rozešla, vyrušil mě hlas mého spolužáka.

,,Asi ses ztratila, holka" pronesl směrem ke mně. Byl to vysoký blonďák se zelenýma očima, vypadal jako sporťák. Koukal na mě ze shora a pak se trochu uchechtnul.

,,Co tady děláš?" zeptal se a přistoupil ke mně trochu blíž.

,,Já jsem-" vyrušil mě zvonek, který právě začal hodinu.

,,Tak třeba příště mi to řekneš" dodal, ušklíbnul se a šel na své místo.

Všichni šli ke svým lavicím, tak jsem rychle projela třídu očima a spatřila spolužačku, která měla vedle sebe volno.

,,Ahoj máš tady volno? Můžu si sednout?" zeptala jsem se, když jsem k ní přistoupila.

,,Ahoj...? Jo, asi. Jestli tě třídní nepřesadí..." odpověděla, já pokývala hlavou a posadila se.

Čekaly jsme v tichosti, než přijde učitelka. Po asi pěti minutách jsme se jí dočkali.

Všichni jsme se postavili a učitelka došla ke katedře.

,,Dobré ráno, třído, posaďte se" zavelila a všichni jsme si sedli.

,,Takže, dnes je první den školy, takže budete mít pouze tři vyučovací hodiny s tím, že všechny budou třídnické" prohlásila a v zápětí se všichni začali radovat.

Měla jsem taky radost, protože se moc necítím na učení.

,,No, každopádně...máme tady novou tvář, možná jste si jí všimli. Lucy, pojď sem za mnou!" hned jak mě začala zmiňovat jsem znervózněla, všichni se na mě v zápětí otočili a já se pomalu zvedla a přešla před tabuli.

,,Teď nám řekni něco o sobě" dodala

Nadechla jsem se a vydechla.
,,Dobře...jmenuju je Lucy. Celým jménem Lucy Axmann, kdyby se někdo zajímal...No...nemám moc co říct...budu teď vaše nová spolužačka." představila jsem se.

Jsem ráda, že tuhle hrůzu už mám z krku. Představování je jeden z mých největší strachů.

,,Jsme rádi, že tě tady máme. Co tvé koníčky? Máš nějaké zájmy?" ptala se dál.

,,Mám ráda hudbu, hraju na pár hudebních nástrojů a zajímám se o hudbu obecně" odpověděla jsem nervózně a dost se bála reakce mých spolužáků.

Pár si jich něco šuškalo mezi sebou a někteří se tiše smáli.

,,Zajímavé, dobrá, nebudu tě tu dál trápit, vidím, jak jsi nervózní, můžeš se posadit." svolila mi a já se posadila na své místo.

Ahooj, tak jste se konečne dočkali, omlouvám se, že jsem nevydávala, ale chtěla jsem si předepsat pár kapitol dopředu, abych to stíhala se školou a kroužky. Anyways vydám i další kapitolu teď hned, aby jste o příběhu zjistili více.♡